Česká literatura 2. poloviny 19. století

  • 50. léta 19. století – desetiletí útlumu a stagnace, návrat k absolutistickému způsobu vlády, představovaný ministrem vnitra Alexandrem Bachem, potlačil všechny výsledky revolučního roku 1848 a doléhal těžce na kulturní a veřejný život, česky psané literatury vycházelo málo, většina novin a časopisů zanikla, známí spisovatelé se odmlčeli
  • 1852 – umírají Kollár a Čelakovský
  • 1856 – umírají Havlíček a Tyl
  • Palacký – uchýlil se do soukromí a pracuje na svých „Dějinách národa českého v Čechách i v Moravě“ – nejprve psány německy, poté česky, obsáhly dějiny od počátku až do roku 1526 – do nástupu Habsburků na trůn, vyzdvihl husitství jako nejslavnější období českých dějin
  • 1853 – vychází Erbenova „Kytice“ , 1855 – vychází Němcové „Babička“ - obě díla završují národní obrození
  • Lumír – jediný beletristický časopis 50. let spojující starší spisovatelskou generaci s mladšími
  • Neruda toto období označuje jako „čas zaživa pohřbených“, bylo to však ticho před bouří
  • mezi studenty vládl čilý vlastenecký ruch, diskutovali o veřejných poměrech, ručně psali časopisy, které se později staly základem časopisů veřejných
  • hlavní heslo mladých koncem 50. let znělo: projevit veřejně vůli po svobodném životě; prvním takovým činem měl být almanach – „Lada Nióla“ – vydávaný skupinou spisovatelů v čele s Josefem Václavem Fričem
  • autoři se snaží zformovat takový model literatury, který by lépe odrážel, co všechno se v posledních letech v české společnosti změnilo a i když se pokus příliš nezdařil, přece jen dokazoval, že se v literatuře začíná rodit něco nového, že se dá očekávat nástup nové literární generace s programem odlišným od toho, který se vracel ke Kollárovi, Rukopisům a Čelakovskému
  • 1858 – almanach pojmenovaný podle vrcholného díla K. H. Máchy – „Máj“ a vzniká generace májovců – poprvé v něm vystoupila na veřejnost mladá literární generace seskupená kolem Vítězslava Hálka a Jana Nerudy, spisovatelé vytvořili jednotnou názorovou skupinu, mezi první básníky - Adolf Heyduk, romantický lyrik – Rudolf Mayer, Karolína Světlá – příběhy ženských hrdinek, prózy z podještědí, Sofie Podlipská – mladší sestra Karolíny Světlé, ze starších spisovatelů sem patří – Karel Sabina, K. J. Erben, B. Němcová, hlásil se k nim i Gustav Pfleger-Moravský (přídomek podle Moravského původu) a Václav Štolc – básnická sbírka „Prvosenky“ – jeho jediné dílo, sociální a lyrická poezie; autoři vyjadřují odpor proti tísnivé současnosti a obdiv pro revoluční myšlenky 1848; mladí spisovatelé se manifestačně přihlásili k Máchovi, v jeho díle spatřovali to, co sami prožívali – rozpor mezi velkými a vznešenými ideály a nemožností je uskutečnit, přejímali Máchovu revoluční romantiku, v tvorbě Němcové a Erbena obdivovali obraz národního života a mravního názoru na smysl lidského života; tito spisovatelé na rozdíl od Máchy připisovali cesty k realismu
  • almanach „Máj“ vzbudil odpor konzervativců, jejich mluvčí byl spisovatel a sběratel lidové slovesnosti Jakub Malý – vytkl mladým nedostatek národního cítění a kopírování cizích vzorů; nelibost mezi konzervativci vzbudil almanach už tím, že do něho přispěli autoři nedávno politicky pronásledovaní nebo uvěznění
  • almanach „Máj“ se stal významným mezníkem nástupu mladé literární generace, které se programově postavila za nové společenské a kulturní ideály
  • konec 50. let -> pád Bachova absolutismu, rakouská vláda se vrátila 1861 tzv. říjnovým diplomem k ústavnímu životu
  • po 1848 – český měšťák odmítá každou odvážnější myšlenku, literatuře příliš nedůvěřuje, dává přednost naučným knihám
  • po 1860 – růst průmyslového podnikání, měšťák směle hledí do budoucnosti, neutíká do minulosti, libuje si ve vzletných představách a okázalých gestech
  • 60. – 70. léta – básníka zaujímá časová problematika, uchyluje se k sociální kritice, všímá si nerovnoprávného postavení ženy ve spol., projevuje účast se situacích sociálně slabých, nechybí mu zájem ani o městskou periferii, horlí pro svobodu a lidské ideály, básník není osamocen, zájmy třídy ztotožňuje se zájmy celého národa, věří, že umění se přiblíží vědě, ale neslučuje poezii s vědou

Program májovců

1. Heslo májovců: „od minulosti k přítomnosti“, literatura by se měla plně věnovat soudobému životu, hlásají překonat tradici
2. Zdůrazňuje se poznávací funkce literatury, klade se dokonce nad funkcí estetickou – s tím souvisí zreálnění prózy, která má znázorňovat existující poměry ve společnosti; mnozí autoři se věnují politice a žurnalistice, literatura dostává učenecký ráz, spisovný jazyk je od 40. let ustálen, osamostatnění vědy v nár. jazyce -> slovesná tvorba se může věnovat vlastnímu uměleckému poslání, vznikají významné kulturní instituce – Prozatímní divadlo, zakládány spolky Sokol, Hlahol, Umělecká beseda
3. májovci zprvu odmítali národní specifičnost literatury, moderní doba prý stírá rozdíly mezi jednotlivými národy a literatura má zobrazovat člověka v jeho obecně platné podobě – zde se liší program májovců od obrozenců; přesun od problémů národních k všelidským, autoři se nemají zabývat tím, jak reaguje Čech, ale jak reaguje člověk kterýkoliv

Požadavek májovců

Chtěli, aby se česká literatura včlenila do evropského kulturního vývoje a udržovala s ním rovnoměrný krok



Přidal: tess.for 26. 2. 2008
Zobrazit podrobnosti

Podrobnosti

Počet slov: 729
Zhlédnuto: 10034 krát