William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy

Obsah díla:

Příběh vypráví, jak kdesi v Padově Babtista Minola měl dvě dcery. Biancu a Kateřinu. Kateřina byla prudká a nepoddajná, takže se jí každý bál a nikdo ji neměl rád. Kdežto Bianka byla jemná a líbezná. Bianka měla několik nápadníků, ale Babtista, její otec, se rozhodl, že se nesmí vdát, dokud si jeho starší dcera Kateřina nenajde manžela. Bianka se podrobila rozhodnutí. Její dva hlavní nápadníky, Lucentia a Hortensia, to tak rozhořčilo, že se rozhodli najít Kateřině manžela, aby se mohli dále ucházet o Bianku.

Téhož dne přijel do Padovy Hortensiův přítel Petruchio, kterému zemřel otec, a protože měl nějaké peníze, chtěl se podívat po světě a najít si ženu. Když to Hortensio uslyšel, vzpomněl si na Kateřinu a žertem mu nabídl, že mu dohodí ženu svárlivou a zlou, ale velmi bohatou. Hned však dodal, že by příteli neradil, aby si takovou ženu vzal. Petruchio však odpověděl, že i kdyby byla ošklivá a stará, že si ji klidně vezme, je-li bohatá. Oba Biančiní nápadníci z toho měli velikou radost.

Petruchio se rozhodl bojovat proti Kateřinině umíněnosti a nepoddajnosti její vlastní zbraní, když se bude mračit, řekne že vypadá jako růže, řekne-li, že si ho nevezme, optá se jí, kdy mají provést ohlášky a kdy bude svatba. To také provedl. Kateřina z toho byla celá zmatená, zvyklá tomu, že si každého podmaní.

Babtista se přišel optat, jak pokračují námluvy a Petruchio mu odpověděl, že on a Kateřina se rozhodli příští neděli vzít. „Spíše tě chci vidět na šibenici !", odpověděla Kateřina, ale příští neděli byla přichystána k svatbě. Petruchio chtěl dát Kateřině za vyučenou a tak ji nechal spolu se svatebčany čekat, což velmi poranilo její pýchu. Když se konečně dostavil, byl oblečen do starého kabátu a každou botu měl jinou. Babtista mu tento oblek vymlouval, ale on ho odbyl s tím, že si Kateřina bere jeho a ne jeho šaty. Během obřadu se také choval hrozně - udeřil kněze, jenž je oddával, požádal o sklenici vína, kterou se hřmotem vypil a zbytek vychrstl kostelníkovi do tváře. Po té odmítl hostinu, kterou Babtista pro ně přichystal a odjel spolu s Kateřinou. Petruchio nedal hladovějící Kateřině jídlo, dokud o něj nepoprosila a za něj nepoděkovala. Nenechal ji ani dojíst a přikázal krejčímu ať vstoupí a předvede Kateřině šaty, které jí už ušil. Když uviděl Petruchio šaty, hned je začal kritizovat a nakonec vyhodil, přes Kateřinin protest, krejčího, že jeho šaty jsou hrozné. Potají se však krejčímu omluvil a šaty zaplatil. Pak se rozhodl, že spolu navštíví Kateřinina otce. Cestou ukázal třeba na slunce a řekl: „Ten měsíc ale krásně svítí.", Kateřina poznala, že nemá smysl mu odporovat, a tak se vším, co řekl, souhlasila. Tím byla Kateřina ze své panovačnosti vyléčena. Po té si Lucentio vzal Bianku a Hortensio pro útěchu bohatou vdovu.

Jednou po večeři spolu (Lucentio, Hortensio, Petruchio) rozmlouvali, kdo má nejméně poslušnou ženu. Lucentio a Hortensio tvrdili, že Petruchio, ale on to odmítl. Na důkaz se s nimi vsadil, že každý nechá poslat pro svou ženu, a která přijde nejdřív, ta je nejposlušnější. Jediná přišla Kateřina, Bianka i Hortensiova žena jen poslali po svých sluhách vzkaz, chtějí-li něco, ať přijdou oni. Petruchio měl velikou radost ze své ženy a sklidil obdiv od svých přátel.