MÁŠA: Já nikam nejdu.

KULYGIN (zklamaně): Proč, milá Mášo?

MÁŠA: Promluvíme si o tom později… (Zlostně) Dobře, tak já půjdu, ale teď mi dej pokoj, prosím tě… (Vzdálí se od něho)

KULYGIN: A potom večer strávíme u ředitele. Ten člověk nehledí na svůj chorobný stav a snažíse především udržovat kontakt se spoležností. Je to vynikající, ničím nezkalená osobnost. Skvělý člověk. Včera po konferenci mi povídá: „Jsem unavený, pane kolego! Unavený!“ (Pohlédna na nástěnné hodiny, potom na své hodinky.) Vaše hodiny jsou o sedm minut napřed. Ano, jsem unavený, říkal.

Za jevištěm jsou slyšet housle)

OLGA: Panstvo! Račte prosím ke stolu! Máme dort!

KULYGIN: Ach, milá Olgo! Představ si, má milá, že jsem včera pracoval od rána do večera, do jedenácti hodin, byl jsem z toho velmi unavený, ale dneska se cítím… jsem šťastný. (Odchází do haly ke stolu) Milá Olgo…

ČEBUTYKIN (stčí noviny do kapsy, pročísne si plnovous): Dort? Výborně!

MÁŠA (Čebutykinovi, přísně): Ale pozor: dneska nebudete nic pít. Slyšíte? Vám to škodí”