< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Zdeněk Jirotka: SaturninRadek John: MementoČtenářský deník

Jaromír John: Příběhy Dona Quijota

Doba děje: okolo roku 1500

Místo děje: Španělsko

Obsah díla:

Před samotným příběhem je krátký úvod o původním tvůrci této knihy, který se celým jménem jmenuje Miguel de Cervantes Saavedra. Vypráví ho Rni Perez, který byl s panem Cervantesem v různých bitvách a v tureckém zajetí.

Příběh vypráví o zchudlém šlechtici Donu Quijanovi. Omámený a docela zblázněný svou chudobou a neustálou četbou rytířských románů se smyslů zbaven rozhodne stát udatným potulným rytířem, jak to v knihách, ale hlavně proto, protože rytíři už vymřeli a místo nich se do válek a bojů najímají žoldnéři. Také protože už bylo spáchaných činů na děvách, sirotcích a vdovách dost a nemá je kdo hájit a bránit.

Dal se tedy do příprav. Po předcích nalezl zrezivělé brnění a zbraně. Helmice byla zničená natolik, že si vyrobil jinou. Ve stájích našel už jen jednu starou a navíc vyzáblou herku, že jí byly vidět kosti v těle, kterou pojmenoval Rosinante. Jako každý rytíř musel své otroky a kořisti věnovat své paní nebo dámě svého srdce. I vzpomněl si na selské děvče z nedaleké vsi Toboso. Don Quijano se rozhodl, že ji pojmenuje Dulcineou z Tobosa. Ale co se svým nepěkným jménem! Rytíři mají vznešenější jména! Bude se tedy jmenovat Don Quijote, a protože je z Manchy, Don Quijote de la Mancha.

Doma byl velmi překvapen. Nenašel svou oblíbenou místnost – knihovnu, ba ani své milované knihy. Tolik se na ně těšil po tvrdé cestě. Jeho hospodyně a neteř totiž nechaly knihy spálit a knihovnu zazdít. Svalili vinu na čaroděje. Don Quijote jim uvěřil, protože zatím nezdařené činy přičítal čarodějovi Frestonovi.

Vydal se zase na cesty, ale musel ještě najít panoše, jenž by ho na cestách doprovázel, staral se o koně, čisté prádlo, léčivou mast, placení účtů a o další potřeby, jenž panoši obstarávají. Přemluvil vesničana Sancha Panzu. Slíbil mu, že ho učiní pánem jakéhosi neznámého a hlavně neexistujícího ostrova. Panza uvěřil, a tak se společně vydali za dalším dobrodružstvím – bojovali s větrnými mlýny (dodnes známé pořekadlo) myslejíce, že to jsou obři. Vtrhl do stáda ovcí a začal je pobíjet. Vinu z nepovedených bitek přičítal zase čaroději Frestonovi. Osvobodil trestance od galejí, avšak litoval toho činu, jelikož se vězni nechtěli jít poklonit a sloužit jaho paní, Dulcinee z Tobosa. Don Quijote tedy poslal svého zbrojnoše k Dulcinee. Doma Sancho vyprávěl o hrdinských činech svého pána, bludného rytíře. Quijotovi známí ale poznají, že se Don zbláznil, a tak vymýšlí léčku, jak ho nalákat zpět domů. Po nějakém čase se Don Quijote a Sancho Panza opět vrací domů.

Úryvek z knihy:

„Nic nevadí! V nejbližším městě dám helmici spravit a pak se jí nevyrovná ani ona přilba, kterou bůh kovážů Heifaistos ukul pro boha války Aresa“

Sancho roztržitě poslouchal, neboť patře na opuštěné pasoucí zvíře bez pána, odstal chuť na lazebníkova osla.

„Nikdy nebylo mým zvykem, abych olupoval ty, které jsem porazil.“ bránil Sanchovi rozhořčený don Quijote, „a nikdy jsem v rytířských knihách nečetl, že by rytíř odňal poraženému koně, ledaže by byl přišel v boji sám o svého oře.“

„Tak prosím, mohl bych si aspoň vyměnit postroje?“ žebronil Sancho Panza.

„Nejsem si jist, obsahují-li pravidla rytířství něco takového - ale protože jsem v pochybách, dovoluji ti, abys postroje vyměnil.“

Chvíli jeli mlčky.

Pojednou Sancho se uctivě ozval: „Seňore, dovolil byste mi, abych s vámi trochu rozmlouval? Od té doby, co jste mi nařídil, abych mlčel, spolkl jsem nejméně tři důležité otázky a teď bych nerad spolkl i tuto, kterou mám právě na špičce jazyka.“

„Můžeš mluvit!“

„Tak si tedy myslím,“ začal Sancho Panza, „že by bylo lepší, kdybychom se dali do služeb nějakého krále nebo císaře. Došli bychom dříve odměny za všechnu vaši statečnost. Lidé by se také o té vaší statečnosti opravdu dozvěděli. Zatím o nás ani myška nepískne!“

„Nu - věc je ošidnější, než se ti zdá! Je dříve třeba, aby byl rytíř znám. Pak může přijíti na dvůr vladařův s nadějí, že bude povolán do jeho služeb. Pak má naději, že bude odměněn. Po pořádku je tomu takto. Přijede rytíř branou a mládež města volá nadšeně: Hle, toť rytíř Hada nebo rytíř Slunce! Jásající zástup provází rytíře až pod okna králova paláce. Když král uslyší hluk, přistoupí k oknu a dá rozkaz, aby všichni jeho rytíři vyšli a uvítali velkého muže, který k nim zavítal. Pak je hostina. Do hodovní síně vstoupí malý a ošklivý trpaslík a za ním krásná dáma, provázená dvěma obry. Dáma přináší hádanky, připravené dvorním kouzelníkem, a vyzve všecky shromážděné rytíře, aby prokázali schopnost svého ducha. Ten znamenitý rytíř Hada šarády svým vtipem hravě rozlouská a tedy nade všemi vyhraje. Jenže vyhráno ještě nemá. Král se totiž zaplete do války. Velký rytíř jde do boje a pokryje se slávou, když se však vrátí, vzpírá se král dáti …“

Znaky díla:

Převyprávěné příběhy Důmyslného rytíře dona Quijota de la Mancha od španělského spisovatele Miquela de Cervates y Saavedra.


Přidal: tess.for 26.02.2008
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 589
Zhlédnuto: 18059 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Zdeněk Jirotka: SaturninRadek John: MementoČtenářský deník