< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Jan Neruda: Povídky malostranské (2)Jan Neruda: Povídky malostranskéČtenářský deník

Jan Neruda: Povídky Malostranské (3)

Doba děje: 19. století

Místo děje: v Praze na Malé Straně

Postavy:

různí obyvatelé Malé Strany

Obsah díla:

Týden v tichém domě
Povídka se odehrává na Malé Straně v Ostruhové ulici v jednom domě. Osudy lidí Ostruhové ulice jsou navzájem propleteny. Bydlí zde mladá Josefinka se svou matkou a nemocnou starší sestrou. Josefinka se starala o starou paní Žanynkou, která na začátku příběhu zemře. Doktor Josef Loukota, který je do Josefinky zamilován, bydlí u Lakmusů, kteří mají dceru Kláru a doufají, že by si Klára mohla Loukotu vzít. Rodinu Ebrových tvoří tatínek úředník, matka, mladší a nadaná dcerka Valinka a starší dcera Matylda, která si chce vzít trochu staršího nadporučíka Kořínka, což se moc matce nelíbí a radši by po jejím boku spatřila doktora Loukotu. Doktor chce Josefince předat milostné básně, které ovšem nejsou jeho, píše je Vácslav, syn hokynářky, který by se rád stal spisovatelem, je vyhozen z úřadu poté, co mu v šuplíku najdou satiru na pana prezidenta. Loukot se od Vácslava dovídá, že si Josefinka má vzít Karla Bavoráka, napíše tak na stvrzovací papír o svatbě místo jména Josefinky jméno Kláry Lakmusové. Povídka končí svatbou Josefinky.

Pan Ryšánek a Schegl
11 let si Ryšánek a Schegl sedali k jednomu stolu v hospodě U Štajniců a ani slůvko na sebe nepromluvili, kvůli ženské, která zdrhla od Ryšánka k mladšímu Scheglovi, ale zemřela za nedlouho poté, co Scheglovi porodila dcerku. Jednoho dne Ryšánek do hospody nepřišel kvůli zápalu plic, a tak jindy zamlklý Schegl byl neobvykle výřečný. Po několika dnech se strhaný a pohublý Ryšánek objevil, poprosil hospodského o tabák, který ale hospodský neměl přímo u sebe, a tak mu Schegl nabídl svůj, Ryšánek se tedy začal se Scheglem nepříjemně bavit a od té doby se spolu bavili.

Přivedla žebráka na mizinu Žebrák Vojtíšek měl na Malé Straně dobrou pověst, na rozdíl od ostatních žebráků byl vždy upravený a milý. Měl vytipovaná místa, kde vždy dostal najíst. Vojtíška si vyhlídla baba milionová (vždy děkuje do milionů), cítila se sama, a tak mu nabídla, že by spolu mohli být, Vojtíšek ale odmítl. Od toho dne se po Malé Straně začaly šířit zvěsti, že Vojtíšek je bohatý, má dva domy a dvě dcery. Lidé byli na něj naštvaní, odmítali mu dávat najíst a jinde žebrat nemohl, protože ho neznali a nic mu nedali. Po nějaké době od jeho zmizení se obyvatelé dozvěděli, že ho policie našla v jiné části Prahy, kde v rozedraném oblečení umrznul.

O měkkém srdci paní Rusky
Paní Ruska byla vdova, která milovala pohřby. Vždy se objevila u nějakého nebožtíka a srdceryvně plakala, zároveň ale lidi začala pomlouvat, proto ji zakázali chodit na funusy. Z toho důvodu se přestěhovala blízko k hřbitovu, kudy každý funus procházel a vždy vyšla z domu a srdceryvně oplakávala nebožtíky.

Večerní šplechty
Večer se ve žlabu dvou střech scházela skupinka mužů, kteří diskutovali a všeličem. Jejich rozhovor byl zakončen překvapivou informací, že Jäkl (jeden z nich) a Lizinka, kterou miloval od dětství se budou brát, protože mu porodila kluka.

Doktor Kazisvět
Heribert byl promovaný lékař, ale neměl rád lidi, nikoho neléčil, přestože jeho otec byl výtečný lékař. Při pohřbu rady z účtárny z nějakého důvodu chlapům vyklouzla rakev a vykoukla z ní ruka. Shodou okolností se hned vedle nacházel Heribert, který ruku podržel a zjistil, že ‘‘mrtvý‘‘ muž žije. Po tomto incident mu lidé začali říkat doktor Kazisvět a zároveň k němu začali chodit. Své potenciální pacienty ale zase ztratí kvůli své nenávisti k lidem.

Hastrman
Hastrman je přezdívka pana Rybáře, který se obléká jako vodník. Říkalo se o něm, že je bohatý. Jednoho dne vezme své drahé kameny k profesorovi, aby zjistil, jakou mají cenu, Dozví se, že nemají žádnou hodnotu. Chce je vyhodit, ale profesor mu to rozmluví, přesvědčí ho, ať si z toho nic nedělá, že ho mají všichni moc rádi.

Pěnovka
Pan Vorel si na Malé Straně otevře krám, ale obyvatelé Malé Strany jsou k nováčkům nedůvěřiví. K ukrácení dlouhé chvíle začne kouřit svou novou pěnovku, která svým kouřem odradí jediného zákazníka Poldýnku, která se rozhodne obchod navštívit. Postupem času krachuje a zadluží se, celé to vyvrcholí jeho sebevraždou oběšením. Přihlížející konstatují, že má opravdu krásně nakouřenou pěnovku.

U tří lilií
Autor sedí v hostinci a zamiluje se do tančící dívky, po chvíli k ní přiběhne nějaké děvče a pošeptá ji něco, na to dívka odběhne. Autor jde z hospody v lijáku a potkává již zmiňovanou dívku, dovídá se, že ji zemřela matka a povídka končí jejich objetím.

Svatováclavská mše
Chlapec je zvědavý, co se děje při Svatováclavské mši v kostele, rozhodne se tam tedy přenocovat. Během přenocování usne a zdá se mu o mši, najednou ho probudí bolest a vidí svou matku, jak brečí u oltáře. Pak za ní zajde, aby se uklidnila.

Jak to přišlo
Autor a jeho kamarádi vymyslí skvělý plán, jak rozboří Rakousko. Vše ale záviselo na Hokynáři, který měl v jejich plánu nevědomky, taky sehrát důležitou roli a hlavně přinést střelný prach, který v té době bylo těžké sehnat. Hokynáře ale ten den chytne policie a chlapci tak svůj plán neuskuteční.

O letošních dušičkách
Slečna Máry o dušičkách chodí po hřbitově s malou holčičkou, protože se nedokáže rozhodnout s pláčem mezi hroby dvou mužů, kteří si ji chtěli vzít. Byla rozhodnutá, že si nikoho nevezme, protože se jí zdálo, že její muž zemře. Mají o ni potom zájem dva muži, jeden ale z korektnosti svou nabídku odmítne, ten druhý také z korektnosti odmítne, aby neranil svého přítele. Po nějaké době jeden zemře, a tak Máry čeká na žádost druhého, ten ale za nedlouho po přítelově smrti také zemře. Koupila si hrob, který se nachází mezi hroby těchto dvou mužů – až zemře, aby měla kde spočinout.

Figurky
Třicetiletý student práv (Neruda) se přestěhuje na Malou Stranu s vidinou klidu na studia, ale žije u konduktorky, která se ho neustále na něco ptá, poznává Otýlii, do které se zamiluje. Obyvatelé bytu ho považují za hloupého, nejdříve nechápe proč, ale pak se dozvídá, že konduktorka má milence a on se neustále ptal na pana konduktora, aby se s ním seznámil. Přestože o tom nic neřekne, milenec konduktorky, nadporučík Rubacký, ho obviní z pomluvy a chce, aby to odčinil šermířským soubojem, odporuje, ale nakonec souhlasí. Jde ke kamarádu Morousovi, který mu dá jednodenní lekci šermu, a přestože je to neuvěřitelné, po této lekci nadporučíka porazí. Zároveň se přestěhuje do starého bytu, kde má svůj klid, i přesto že je na něj Otýlie trochu naštvaná.

Úryvek z knihy:

Chodil vždy s kloboukem v ruce. Ať byl sebevětší úpal mrazový nebo sluneční, nanejvýš že držel svůj nízký, ale baňatý cylindr se širokou střechou nad hlavou jako parasol. Šedivé vlasy byly hladce přičísnuty k lebce a spojovaly se vzadu v cůpek tak pevně stlačený a svázaný, že se ani nekýval –jeden to z nejposlednějších cůpků v Praze, už tenkráte byly tu jen dva nebo tři. Zelený fráček jeho, se zlatými knoflíky, měl živůtek jen krátký, zato byly ale šosy dlouhé a tloukly hubenou, malou postavičku páně Rybářovu do vychrtlých lýtek. Bílá vesta kryla nahnutá prsa, černé spodky šly jen po kolena, kde se svítily dvě stříbrné přazky, pak dál byly sněhobílé punčochy zas ať k jiným dvěma stříbrným přazkám a pod těmi šouraly se velké střevíce. Byly-li ty střevíce někdy obnovovány, nevím, ale vždycky vypadaly tak, jako by se k nim byla brala rozpraskaná kůže se střechy nejstaršího fiakra.

Suchý, špičatý obličej páně Rybářův byl ozářen věčným úsměvem. Zvláštní podívání bylo na pana Rybáře, když šel po ulici. Každých dvacet kroků zůstal stát a obrátil se vpravo vlevo. Podobalo se, že jeho myšlénky nejsou v něm, že jdou uctivě asi krok za ním a pořád ho baví nějakými veselými nápady, takže pan Rybář musí se usmívat a občas se po čtverácích ohlídne. Když někoho pozdravoval, vyzdvihl jen ukazovač pravé ruky do výše a lehýnce hvízdnul. Takové lehýnké hvízdnutí zafičelo vždy také, když pan Rybář začal mluvit, a obyčejně začínal s „ďjó!―, což mělo význam potakující.

Znaky díla:

Všechny povídky se odehrávají v Praze na Malé Straně. Toto realistické dílo zachycuje osudy lidí založené na skutečnosti, podrobně je popisuje a také kritizuje. Najdeme zde spoustu archaismů (arci, konduktorka,...), ornansů a přirovnání.

Přidal: Nejka 10.11.2013
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 1339
Zhlédnuto: 2236 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Jan Neruda: Povídky malostranské (2)Jan Neruda: Povídky malostranskéČtenářský deník