< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >William Shakespeare: Hamlet (2)William Shakespeare: HamletČtenářský deník

William Shakespeare: Hamlet (3)

Místo děje: Elsinor (dánský hrad)

Postavy:

Hamlet: dánský princ, který se snaží pomstít svého otce
Horacio: dobrý přítel Hamleta
Gertruda: královna, matka Hamleta
Klaudius: vrah krále, strýc Hamleta
Ofelie: milovaná Hamleta
Lert: brat Ofelie
Polonius: komoří a otec Ofelie a Lerta

Obsah díla:

Měsíc poté, co v dánském království zemřel král, jenž byl údajně uštknut hadem, si jeho bratr Klaudius vezme jeho manželku královnu Gertrudu, a tak se sám stane králem. To velmi zasáhne Hamleta, dánského prince, který nechápe, jak si jeho matka může po tak krátké době někoho brát. Nejradši by spáchal sebevraždu, kdyby to nebyl hřích.

Mezitím jeho přítel Horacio s hlídkou spatří na hradbách ducha mrtvého krále, informují o tom Hamleta, který se s ním další noc setká. Hamlet se tak dovídá, že král byl zavražděn svým bratrem, poté co mu při spánku nakapal bolehlav do ucha, rozhodne se ho pomstít.

Královna s králem chtějí vypátrat, proč se Hamlet chová tak bláznivě, přijde jim divné, že by po dvou měsících stále takto truchlil po otci. S počátku si myslí, že by důvodem mohla být jeho milovaná Ofelie, která ho na nátlak otce Polonia odmítla, protože si myslel, že její postavení je příliš nízké. Zatímco řešili důvod Hamletova popletené mysli, Ofeliin bratr Lert odjede do Francie. Pošlou tedy za Hamletem Ofelii, ale nic se nedovídají, pošlou za ním jeho dva staré kamarády, stále se nic nedovídají, akorát Hamlet přijde na to, že za ním šli ne ze své vlastní vůle.

Na hrad přijede divadlo a Hamlet se rozhodne je využít, aby zjistil, jestli duch mluvil pravdu. Při hře, která ukazuje zavraždění krále, svatbu jeho bratra s jeho manželkou a následné zavraždění krále jeho synovcem, se Klaudius prozradí – ukončí divadlo a odejde. Matka si chce promluvit s Hamletem a souhlasí s tím, aby se Polonius ukryl v pokoji a vše vyslechnul. Při jejich rozhovoru se ale Polonius prozradí zvukem a Hamlet v domnění že propíchne krále, mečem bodne do závěsu, a tak Polonia zabije. Po těchto událostí je poslán do Anglie se svými dvěma kamarády, aby se dostal ze svého šílenství.

Lert se vrací z Francie a dozvídá se o svém otci požaduje vysvětlení po králi, během svého rozhovoru zjistí, že se Hamlet vrací do Dánska kvůli pirátům, proto se dohodnou, že ho Lert v mečovém souboji zabije, aby měli jisto natřou meč jedovatou mastí a popřípadě, že by nedošlo ke zranění dají mu napít otráveného nápoje. Hamlet se s Lertem potkávají na hřbitově při pohřbívání Ofelie, kterou zavraždil její vlastní smutek, když věšela věnec na větev vrby, ta se ulomila, spadla s ní do vody a ta se jí nechala zpívajíc utopit. Hamlet souhlasí se soubojem.

Při souboji se královna na počest Hamleta napije z otráveného poháru, Hamlet smrtelně zraní Lerta a když zjistí, že matka vypila otrávený pohár a on že je zraněn jedovatým mečem probodne krále a donutí ho vypít zbytek nápoje. Všichni tak umírají až na Horacia, aby tento příběh mohl vyprávět.

Úryvek z knihy:

Hamlet. Být či nebýt? – Taká zde jest otázka:
Zda šlechetněji duchu, snášeti
Ostny a hroty vzteklé Štěstěny,
Ci zbroje se na příval nátisku
Vzdorem je skončiti? – Umřít – usnout; –
Nic více? – Říci že ukončen spánkem
Bol srdce, ústrkův tisíce vrozených,
Dědičných tělu – ba vytoužený
Byl by to vřele cíl. – Umřít – usnout –
Usnout! – Snad míti sny? – V tom závada! –
Jaké as sny v tom spánku vzejdou,
Když odmrštěno pouto smrtelné –
To nás zaráží. – To ten zřetel jest,
Co bídu dlouhým daří životem. –
Aj, kdož by snášel dutky, hanu časův,
Mohútných nátisk, pýška potupu,
Bol lásky zhrzené, průtahy práva,
Úřadu svévoli aneb urážky,
Jež kydá nehodnost na tichou zásluhu,
Kdy moh’ by zjednat sobe pokoje
Jen pouhou jehlou? – Kdož by nosil břímě,
Udýchal, potil se pod tíží života? –
Lec že jen strach z něčeho po smrti –
Kraj ten neznámý, z jehož břehu žádný
Poutník se nevrací – nám vůli mate,
Že raděj nesem zloty, kteréž známe,
Než bychom k neznámým se utekli.
Tak svědomí z nás všech sket nadělá,
A přirozená barva odvahy
Jest tak zchorobena vyzáblým rozmyslem,
Že podnikání vznešená a vážná
Tím zřetelem zastavují svůj běh
Tratíce jméno skutkuv. – Ticho juž! –
Krásná Ofelie! – Nymfo, v modlitbách svých
Všech hříchu mých zpomínej. –

Znaky díla:

Tato tragédie je plná Hamletových monologů.

Přidal: Nejka 15.09.2013
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 691
Zhlédnuto: 2278 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >William Shakespeare: Hamlet (2)William Shakespeare: HamletČtenářský deník