< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tmaOta Pavel: Smrt krásných srncůČtenářský deník

Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma

Doba děje: 1942 (heydrichiáda)

Místo děje: Praha

Postavy:

Pavel - osmnáctiletý studen, chytrý, budoucí vědec (zajímá se o hvězdy), vážný, ze začátku otrávený životem
Ester - židovská dívka, trochu potřeštěná, miluje tanec a bojí se, aby za její schovávání nebyli potrestáni další lidé
otec Pavla - starostlivý, chápající (dozví se o Ester a požádá pouze Pavla, aby byl opatrný)

Obsah díla:

Osmnáctiletého Pavla čeká zkouška dospělosti v podobě maturity, ta se ale záhy v jeho životě stane nepodstatným bodem. Jednoho dne v parku usedne na lavičku vedle dívky, jež pláče. Po chvíli vyzvídání zjišťuje, že Ester je židovka, která se nedostavila na předepsané místo, aby ji odvezli do Terezína, kde by měli být i její rodiče, kteří jí už ovšem dlouho neposlali žádný dopis. V té chvíli se začne 2. světová válka týkat i Pavla. Nechá Ester bydlet v malém bytečku navazující na krejčovnu, kde jeho tatínek dělá krejčího u tovaryše a Pavel tam taktéž vypomáhá.

Pavel se neustále vytrácí z domu, aby židovské dívce donesl jídlo a mohl ji znovu spatřit i pod hrozbou Němců, kteří potrestají kohokoliv, kdo u sebe přechovává židy. Zároveň se jí snaží chránit před informacemi z okolí, aby neměla výčitky svědomí, ona však vše zjišťuje z odposlechu rádia.

Po atentátu na Heydricha se tlak nacistů zvyšuje a Pavel má stále větší strach z prozrazení. Zároveň mají o Pavla starost i rodiče, trápí je jeho neustálé vytrácení a mlčenlivost.

Odlišnost osobností těch dvou nezabrání v jejich lásce, a tak vážný a intelektuální Pavel se stává denním světlem trošku bláznivé a rozpustilé Ester, která má občas pocit, že už se mezi těmi čtyřmi stěnami dočista zblázní. Postupem času se o ní ale dozví tovaryš a Rejsek, což je místní opilec, který je na straně Němců.

Stresující okamžik pro Pavla nastane, když jde navštívit Ester a před činžákem stojí černé auto, do kterého ale naštěstí vedou malíře, který bydlí pár pater na Ester, jelikož je to komunista. Pavel s Ester naplánuje, že se odstěhují k tetě na venkov, kde to nebude tak nebezpečné. Jednoho večera ale Němci bombardují ulice a to opilý Rejsek nevydrží a ze strachu před Němci se chce dostat do bytu a nachytat Ester. Ta se srdcem v krku uteče do vedlejší dílny, kde ji schová tovaryš a tím pádem ji Rejsek nenajde. Je ale už tak zmatená a poblázněná strachem, aby se nestalo nic Pavlovi, že uteče do Němci bombardovaných ulic, kde ji zastřelí.

Úryvek z knihy:

„Nesměj se mi. Nemám nikoho, komu bych to mohla říci. Stále se to ve mně krčí. I když myslím na něco jiného, i když se směji. Jako by mi to číhalo kdesi pod srdcem...“

„Táta říká, že jen kameny se nebojí. Ty nejsou živé.“

Konečně vstal z pohovky a spustil zatemnění, stiskl knoflík lampičky a nepřirozené světlo jí dopadlo na tvář. Když viděl, jak osleple mžourá, pokusil se o škádlivé vtipkování. „Mluv, mluv, člověče“ Bál se jejích myšlenek.

„Je to tak slečno Kapuletová! Co dělá pan tatínek? Stále se ještě zlobí na Monteky?“

Zřejmě nepochopila jeho narážku, protože hleděla před sebe vážně a přemítavě.

„Ne. Ani nemůže. Je v Terezíně - doufám...“

Zastyděl se za svou hloupost, horkost se mu vrhla do tváří. Ale zdálo se mu, že ji kupodivu nezranil, řekla ten holý fakt, vzhlížejíc mu zespodu do tváře s mírným, vše omlouvajícím úsměvem. Přisedl k ní a prohlížel si ji pozorně, s dychtivou neomaleností.

„Proč se tak na mne díváš? Nelíbím se ti, viď?“

„Víš, že to není pravda,“ ohradil se. „Moc se mi líbíš... Opravdu!“

Okamžik zauvažoval, jak vyslovit svou myšlenku.

„To, že jsi nestejná jako ostatní...“

„Jak to myslíš? Proč bych neměla být stejná jako ostatní?“ nechápala. V očích jí kmitlo pochopení, prudce se k němu obrátila s nakrčeným čelem.

„Myslíš - protože jsem židovka?“

„Ale ne!“ ustupoval zmateně. „Vlastně - vůbec jsem o tom nepřemýšlel. Říkalo se...“

„Co se říkalo? Já vím, co se říkalo! Že jsme jiní? Máme velké nosy a...“

Přerušil ji nevrlým pohybem a prohrábl si vlasy.

„Všelicos... Lidé jsou někdy hloupí. A zlí...“

Vstal, chodil s rukama v kapsách, tvář zrudlou studem a zkrabacenou nespokojeností. Když se ohlédl a spatřil ji, jak spočívá na stejném místě, ve stejné poloze, ruce složeny v klíně a šedý stín ve tváři, kousl se do rtů. Hlupák! Plácám a nevím co!

Znaky díla:

Romeo, Julie a tma je tragická novela socialistické literatury, která obsahuje hodně metafor, přirovnání, personifikací a detailní popisy. Větné ekvivalenty ve čtenáři vyvolají velké napětí a rychlý spád děje.


Přidal: Nejka 02.08.2013
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 728
Zhlédnuto: 6739 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tmaOta Pavel: Smrt krásných srncůČtenářský deník