Karel Jaromír Erben: Kytice

Doba děje: různá

Místo děje: různé

Obsah díla:

Kytice

Zemřela matka. Zbylo po ní několik dětí, kteří ji každé ráno chodili navštěvovat, jenomže nevěděli, kde má hrob. Matce se jich zželelo, a tak se vrátila mezi živé v podobě drobných kvítků. Děti ji poznaly po dechu a nazvali jí mateří-douškou.

Poklad

Je Velký pátek a jakási žena s dítětem spěchá do kostela. Ale co se stane – krajina se kolem ní najednou změní. Octne se před jeskyní, do které plna zvědavostí vstoupí. Jeskyně je naplněna poklady. Nabere si něco stříbra, ale jak vzít dítě? Oslepena bohatstvím ho tam nechá s myšlenkou, že se pro něho hned vrátí. Ale po návratu si nabere zlato a dítě zanechá opět na tomto místě.

Doma na ni čeká velké překvapení – stříbro se promění v kamení a zlato v hlínu. Běží ke skále s jeskyní – zmizela i s dítkem.

Po roce nastává opět Velký pátek. Žena zas jde do kostela a co nevidí! Jeskyně a uvnitř je její dítě živé a zdravé! Rychle odešla z tohoto místa a už nikdy víc ho nespatřila.

Svatební košile

Další příběh vypráví o mladém děvčeti, kterému zemřeli všichni bližní, jen její milí je teď někde v cizině, ale slíbil, že se vrátí a ať prý mu dívka upřede svatební košile a uvije věneček. Modlí se, aby se vrátil. Její motlitba je vyslyšena. Je ale noc a mládenec si ji chce do úsvitu vzít. Když dorazí k hochovu domu, děvče se podiví. Jsou na hřbitově! Prokoukne zradu a chytře zmizí domů, kde se zamkne. Umrlec jde však za ní chtíc ji získat zpět, a však zakokrhá kohout a nastane svítání. Je osvobozena.

Polednice

Dítě stálo u lavice a křičelo. Matka právě vařila pro manžela, který se měl brzo vrátit z roboty, a tak se ho snažila uklidnit. Zavolá na něj Polednici, ale ta opravdu přišla. Chtěla dítko zachránit, proto ho pevně tiskla na klín. Omdlí strachy. V poledne se vrací otec. Matku ještě vzkřísí, dítě je však mrtvé.

Zlatý kolovrat

Z lesa se vrací mladý pán a má žízeň. Proto se zastaví v blízké chalupě, kde se zamiluje do přadleny a chce si ji vzít. Její nevlastní matka ale pána podvede a zabije ji. A protože jí je její dcera podobná, vydává ji za ni.

Jednoho dne král musí odjet a v lese najde část dívčina těla – nohy, ruce a oči s sebou podvodnice odnesli. Vymyslí lest. Pošle prodávat sluhu zlatý kolovrat za dvě nohy, zlatou přeslici za dvě ruce a zlatý kužel za oči. Jeho manželka je koupí, jenomže se tak prozradí. Král pak v lese nohy, ruce a oči k tělu přiložil a pokropil je živou vodou. S dívkou se oženil a vražedkyním udělal to samé, jako ony udělali jeho ženě.

Štědrý den

Tato báseň ukrývá ponaučení, že lepší je jen snít, než vědět, co se stane a mít strach.

Dvě dívky, Hana a Marie, jednoho před adventního večera předou pro své budoucí chotě. Marii napadne, že o půl noci po Štědrém večeru se mohou konečně dozvědět, koho si nakonec vezmou. Musí do ledu vysekat díru a nahlédnout na hladinu. Tam se prý zobrazí budoucnost, která se do roka vyplní. Jak myslily, tak udělaly. Hana si ve věštbě vzala svého milého a Marie umřela.

Do příštího roku tedy žili ve strachu. Nakonec se věštba vyplnila.

Holoubek

Okolo hřbitova se prochází stará vdova, které zemřel manžel teprve nedávno. Jede okolo muž, který si jí chce vzít. Žena souhlasí a do měsíce po smrti prvního manžela se znovu vdá.

Na mužově hrobě se objeví holoubek , který celé dny i noci houká. Žena to už nemůže vydržet a navíc jí tíží svědomí, a tak se utopí.

Záhořovo lože

Mladý poutník se rozhodne vydat do pekla, podívat se jak to tam chodí. Cestou potká muže, který se jmenuje Záhoř. Je to vrah, co zabíjí každého, kdo kolem projde, ale jeho prý ušetří za to, že mu prozradí, jak to v pekle vypadá.

Poutník se dlouho nevrací, ale pak přece. Záhoř se dozví o svém konci. Skončí v pekle. Poutník mu dá radu – musí se modlit do té doby, než se k němu opět vrátí. Když se po čase vrátil, oba společně zemřou a dostanou se do nebe jako dvě bílé holubice.

Vodník

Jedna mladá panna si chce jít vyprav šátky k jezeru. Její matka však nesouhlasí, protože měla zlý sen. Dcera neuposlechla. Prolomila se sní lávka a vodník ji zajal. Pojal ji za manželku, který mu porodila syna.

Žena tráví svůj život v jezeře nedobrovolně, proto pořád prosí svého manžela, aby ji alespoň na chvilku pustil domů za matkou. Tak se stalo. Když však nastala určená doba návratu, matka ji nechtěla pustit zpět. Za to se vodník pomstil tím, že jejich syna zabil.

Vrba

Manželé žijí velmi šťastni a narodí se jim dítě. Jen jedna věc jim schází. Žena je vždy v noci jak mrtvá. Muž přijde na to, že se její duše převtěluje do vrby. Proto ji skácí. Ale s ní zemře i jeho manželka. Zanechá rady: z dřeva z vrby až udělají kolébku pro dítko – matka ho tak bude houpat, proutky ať zasadí – až vyrostou, udělá si z nich děťátko píšťalku, a tak budou spolu zpívat.

Lilie

Umřela panna a její poslední přání je, aby nebyla pochována na hřbitov, ale v lese. Stane se zní bílá lilie. Je tak voňavá, že se do ní zamiluje lesa pán, který jede na lov. Nechá ji vykopat a zasadit na své zahradě. Slunce jí ale škodí, a tak sekandou noc mění v pannu. Zahlédne ji pán a ona se mu svěří. Pojme ji za manželku, vezme ji pod svoji ochranu a narodí se jim syn.

Jednoho dne musí muž odjet, a tak ochranu dítěte a manželky svěří své matce. Jenomže ta je nenávidí. Vystaví je na Slunce. Dítě i žena zahynuly. Jen zvadlá Lilie zůstala.

Dceřina kletba

Dívce se narodilo dítě, a protože ho nechtěla, tak ho zabila. Vyčítala matce, že ji nechala samotnou s hochem, se kterým dítě počala. Proklela ji a chce se oběsit.

Úryvek z knihy:

Což jsi tak zasmušila,
dcero má?
Což jsi se tak zasmušila?
Vesela jsi jindy byla,
nyní přestal tobě smích.

„Zabila jsem holoubátko,
matko má!
Zabila jsem holoubátko -
opuštěná jediňátko -
bílé bylo jako sníh!“

Holoubátko to nebylo,
dcero má!
Holoubátko to nebylo -
líčko se ti proměnilo
a potrhán je tvůj vzhled!

„Oh, zabila jsem děťátko,
matko má!
Oh, zabila jsem děťátko,
své ubohé zrozeňátko -
žalosti bych pošla hned!“

Znaky díla:

12 + 1 balad
Inspirace ze slovanské mytologie; společné znaky: postavy jsou často ženy, nadpřirozené jevy, hlavní motiv: vina a trest - často nepřiměřený
Jazykové prostředky: jednoduchost, pravidelnost, rytmus, sdružený rým, citoslovce, onomatopoia, zhuštěnost, přímá řeč, dialogy, paralelismus.