Místo děje: u města Charleston v USA
Vypravěčův přítel William Segrand najde podivného zlatého brouka. Večer, když je u něho na návštěvě, mu ho chce nakreslit na jakýsi cár papíru (ve skutečnosti pergamen), protože brouka nemá u sebe, ráno ho půjčil jakémusi důstojníkovi. Když však vypravěč přiložil pergamen ke krbu, aby si mohl kresbu prohlédnout, vidí jen lebku se na něm lebka. Když mu to řekne, Legrand si myslí, že si z něho dělá legraci na urazí se. Když vypravěč odejde, Legrand si všimne, že na papíře lebka skutečně je, ale na druhé straně, než jeho kresba. Legrand z toho usoudil, že na domnělém papíru, který našel ve vraku staré lodi, je něco napsáno a to neviditelným inkoustem. Text se proto objeví, až když je plocha vystavena většímu teplu. Pergamen proto zahříval na pánvi, až mohl přečíst šifrovaný text.
Protože sám se kdysi zabýval dešifrováním podobných kryptogramů, bylo pro něj rozluštění tajemné zprávy téměř hračkou. Z textu se dozvěděl o jakémsi pradávném pokladu. Po zdlouhavém pátrání přišel na místo, kde byl poklad zakopán. Ten pak William Legrand se svým sluhou Jupiterem a nic netušícím přítelem chtěl vykopat. Zlatého brouka přitom používal pro určitou mystifikaci. Málem však nic nenašli, protože Jupiter si spletl pravé a levé oko lebky přitlučené na stromě, oko, kterým měl spustit na zem provázek s broukem. Naštěstí se tento omyl vysvětlil a oni ještě za noci slavně vyzvedli truhlu plnou mincí, ozdob a šperků, krucifixů, kaditelnic a nádob z ryzího zlata.