Henryk Sienkiewicz: Potopa

Doba děje: kolem roku 1655

Místo děje: území Polska

Postavy:

Ondřej Kmicic – odvážný a bojechtivý mladík bojující vždy pro blaho svého národa, někdy až příliš zbrklý Michal Jiří Wolodyjowski – plukovník, Ondřejův přítel, který rovněž bojuje proti Švédům, je však zkušenější a jedná rozvážněji. Janusz Radziwill – hejtman litevský. Vychytralý šlechtic, který proto, aby získal majetek, neváhal zradit krále a přidat se okupantům. Alexandra Billewiczówna – nábožensky a vlastenecky založená, donutila Kmicice, aby se změnil Zagloba – šprýmovný tlachal, člen protišvédského vojska Jan Kazimír – polský král Jiří Lubomirski – korunní maršálek a velitel části královského vojska proti Švédům.

Obsah díla:

Hlavními představiteli protišvédského boje jsou Ondřej Kmicic a Michal Jiří Wolodyjowski. Ondřej Kmicic – zamilovaný do panny Biellewiczówny – pracuje ve službách u knížete Radziwilla, a to i po vpádu Švédů do Polska. Avšak poté, co pozná jeho zrádné úmysly, se od něj odvrací a chce se přidat k protišvédskému odboji, který vedou Ondřejovi přátelé. Ti však v něm vidí švédského spřažence.

Kmicic se ale nevzdává a dokonce se pokouší unést Radziwillowa vlivného bratrance a švédského spřažence Bohuslava. To se mu ale nepodaří. Ondřej vidí, že jméno Kmicic je poskvrněno spojenectvím se Švédy, a proto přijímá nové jméno Babycz. Odchází do Čenstochové, kde pomáhá bránit obležený klášter. Tam také vyhodil do povětří největší obléhací dělo, za což byl po zajetí Švédy zaživa ohněm pálen. Za pomoci přátel však vyvázne a vypraví se do Slezska, kde se přidá k polskému králi. Mnohokrát byl raněn, ale po uzdravení nikdy neustal, nýbrž o to s větší chutí bojoval a v každém boji obstál a nesmírnou slávou. Po dobytí Varšavy se vydal do Pruska, kde nepřátelskou zemi ničil a pálil. Jméno Babycz se mezi Švédy stalo symbolem smrti. V té době už bojoval po boku svých přátel a oddílu tureckého vojska, který mu byl přidělen. Přičinil se o velkolepé vítězství u Prosek, kde odpadlivšího knížete Bohuslava konečně zajal. Dále táhle do Šmudi, kde králi opět velké služby prokázal. Panna Biellewiczovna se nakonec stala jeho ženou.

Úryvek z knihy:

Nastalo ticho, ale za krátko začalo něco v nedalekém houští hlomozit, jako by se to hrnulo stádo divokých vepřů, čím však byl hlomoz bližší, tím byl pomalejší. Potom nastalo opět ticho.

„Kolik jich tam je?“ zeptal se Kmicic.

„Asi šest, možná že i osm, nestačil jsem je dobře spočítat,“ odpověděl Soroka.

„To máme vyhráno! Na nás nestačí!“

„Nestačí pane plukovníku, ale musíme dostat jednoho živého a trochu ho připálit, aby nám ukázal cestu.“

„Na to je dost času. Pozor!“

Jen stačil Kmicic zvolat: „Pozor!“, vyšlehla z houští stuha bílého dýmu, a jako by na palouku vzdáleném asi třicet kroků od chaty, zaštěbetali ptáci.

„To vystřelili podkováky z řachtačky,“ řekl Kmicic, „nemají-li muškety, nic nám neudělají, protože ta jejich bouchačka z houští až sem nedostřelí.“

Soroka drže jednou rukou mušketu podepřenou o sedlo koně stojícího před ním, přiložil druhou dlaň k ústům jako trubku a zvolal: „

Vylez z toho křoví, a hned budeš mít kožich plný olova!“

Nastala chvíle ticha, potom se z houští ozvalo stroze:

„Co jste zač?“

„Lepší než ten, co po silnicích loupí.“

„Jakým právem jste se vetřeli do našeho sídla?“

„Zbojník se dovolává práva! Kat vás naučí, co je to právo, jen za ním běžte!“

„Vykouříme vás odtud jako jezevce!“

„Jen pojď! Dej si ale pozor, aby ses tím kouřem nejdřív sám neudusil.“

Znaky díla:

Tento román je součástí známé Sienkiewiczovy historické trilogie Ohněm a mečem – Potopa – Pan Wolodyjowski. Kniha líčí osudy Polska kolem roku 1655, kdy do země vpadla švédská vojska. Vysoká šlechta tehdy hájila jen své vlastní zájmy a svou nespokojenost s ústřední politickou mocí krále Jana Kazimíra dala najevo sympatizováním se švédskými okupanty. Děj je poutavý s množstvím nadsázek.