Doba děje: konec druhé světové války
Místo děje: v německém koncentračním táboře Mellern
Kniha popisuje život vězňů z tzv. malého tábora, kteří nejsou schopni pracovat, a tak v nelidských podmínkách pouze dožívají. Autor popisuje praktiky příslušníků SS, hromadné vyvražďování, zbavování se těl obětí i každodenní strach obyvatel malého tábora.
Je jaro roku 1945 a blíží se konec druhé světové války. V táboře se začíná formovat vězeňské komunistické hnutí a brutalita Němců přibírá na síle. Vězni jsou rozhodnuti přežít za každou cenu. Mezi nimi je i muž s číslem 509, který je v táboře desátým rokem, ale díky tomu, že neztrácí naději, je stále naživu. Vězni se k sobě nechovají dobře – perou se o jídlo. Chtějí se dostat z tábora. Doktor smrt Wiese potřebuje několik vězňů na své pokusy. Velitel tábora nařídí, že s ním mají odejít jen dobrovolníci. Weber vybere mimo jiné i vězně 509 a –Buchera, ti jsou proti tomu a díky sporu mezi Neubauerem a Weberem si zachrání život. Velitel tábora Neubauer mění svůj postoj k nacismu a na poslední chvíli se snaží zlepšit vězňům životní podmínky v táboře. Vězni dostávají více jídla a on se snaží tak shánět alibi pro přicházející Američany.
Jak se blíží fronta, většina esesáků uteče. Zůstává pouze Weber s několika ostatními. Opijí se a chtějí před útěkem zabít co nejvíce zajatců. 509 společně s komunistickou odbojovou skupinou vedenou Lewinským esesáky postřílí, ale sám je zasažen a umírá.
Druhý den je tábor osvobozen anglo-americkými vojáky. Vězni jsou volní, ale po desetiletém pobytu si jen těžko zvykají na to, že je s nimi opět jednáno jako s lidmi.
509 pomalu zvedl hlavu a otevřel oči. Nevěděl, jestli omdlel, nebo jenom usnul. Mezi jedním a druhým zmizely skoro všechny rozdíly; hlad a vyčerpanost se o to už dávno postaraly. Obojí mu pokaždé připadalo, jako by se potápěl do bahnitých hlubin, odkud se už neměl nikdy vrátit. 509 chvíli tiše ležel a naslouchal. Byla v tom stará táborová zkušenost; člověk nikdy nevěděl, z které strany hrozí nebezpečí, a dokud zůstával nehybný. Měl stále naději, že bude přehlédnut nebo považován za mrtvého - prostý přírodní zákon, který zná každý brouk.