Vladislav Vančura: Kosmas (2)

Doba děje: počátek 12. století – rok 1114 - 1120

Místo děje: Praha

Postavy:

Kosmas – vzdělaný veselý člověk střední postavy, jeho ženou byla Božetěcha – hádavá, ale hodná manželka. Bruno – nejprve se s Kosmasem neměli rádi, po smrti Božetěchy se smířili. Šerbíř – probošt mělnického kostela, rád četl knihy.

Obsah díla:

Kosmas byl jedním z 25 kanovníků, kteří žili v kanovnickém domě pražské kapituly u sv. Víta. Byl nižší postavy a holdoval dobré stravě. Ze všeho nejraději měl však knihy. Oblíbil si latinské i pohanské spisy.

Do svého domu si za účelem vyprávění zvával chasníky. Od roku 1114 k němu začali pravidelně docházet čtyři lidé. První byl pohan, který při moru přišel o všechny příbuzné, druhý byl chromý muž, jemuž byla za války uťata ruka, třetí byl kdysi lučištník, čtvrtým byl uprchlý otrok. Těmto mužům dával Kosmas za jejich vyprávění jídlo, což bylo v té době neobvyklé, protože by měl spíše pohany pronásledovat. Z jejich vyprávění vytvořil své dílo.

V domě, ve kterém Kosmas žil, bydlel i magister Bruno, kterého Kosmas nenáviděl, a usmířili se teprve po smrti Kosmovy ženy Božetěchy v roce 1116, pro kterou před její smrtí se Kosmas snažil psát veselohry, aby ji zabavil.

Kosmas právě dopsal svou kroniku Dějiny nejstarší doby, ale ohledně Sázavského kláštera tam nenapsal nic, protože si myslel, že sázavské mnišství není mnišstvím pravým, věrným a bohulibým.

Kosmas zemřel 21. 10. 1125.

Znaky díla:

V textu se vyskytují archaická slova a zastaralá slovní spojení, přesto je dílo snadno čtivé a srozumitelné.