Doba děje: 15. století
Místo děje: Francie, hlavně Paříž
Tato kniha vypráví o životě francouzského básníka Francoise Villona. Jeho rodiče žili na venkově. Přes jejich vesnici se ale přehnaly dvě armády, proto se rozhodli, že půjdou do Paříže, kde ale jeho otec zemřel. Matky se ujal páter Vilém, po kterém František rozený Montcorbier převzal jméno Villon. Díky jeho pomoci se stal mistrem svobodných umění.
Villonovy básně jsou pobuřující, ale pravdivé, proto je oblíben mezi chudými i mezi šlechtou. Seznámil se s Kateřinou de Vausseles, do které se zamiloval. Měl ji rád i kněz Filip Charmoye. Jednou Františka napadl, ale podlehl ranám, které mu ten v obraně uštědřil. František poprosil o milost krále a odjel z Paříže. Dostal se do zločinecké organizace Ulity. Poté se ale vrátil zpět do Paříže.
Noel Joliz, který také Kateřinu miloval, jí řekl o Františkově činu, proto se Villon vrátil ke svým kamarádům a společně vykradli teologickou fakultu. Byli prozrazeni, proto musel z Paříže zase pryč. Vrátil se k Ulitě. Byl obviněn ze znásilnění a uvězněn. Měl být oběšen, ale dostal milost od krále. Zanedlouho byl uvězněn biskupem Tybaltem a byl v podzemní kobce dlouho týrán. Tentokrát mu milost udělil nový francouzský král. Villon odjel na venkov, kde se věnoval literární tvorbě. Po návratu do Paříže se zapletl do rvačky a byl neprávem odsouzen k trestu smrti. Díky jeho právníkovi je trest snížen na 10 let vyhnanství. Villon už věděl, že se do Paříže nikdy nevrátí, měl totiž od studentských let tuberkulózu.