Jan Neruda: Povídky malostranské (2)

Doba děje: Devatenácté století

Místo děje: Pražská Malá Strana

Postavy:

Obyvatelé pražské Malé Strany

Obsah díla:

Doktor Kazisvět

Doktor Kazisvět se správně jmenoval Heribert, byl vystudovaný lékař, ale nechtěl léčit. Při pohřbu bohatého pana rady se rakev s nebožtíkem svezla z kočáru a při pádu se otevřela. Heribert uchopil ruku mrtvého, aby ji vrátil do rakve. Mladý doktor ihned poznal, že pan rada není mrtev, po chvíli se opravdu probral k životu. Pozůstalí měli na doktora zlost, protože přišli o dědictví.

O měkkém srdci paní Rusky

Povídka vypráví o paní Rusce, která se účastnila skoro každého pohřbu na Malé straně. Mrtvé při obřadech pomlouvala, a proto jí bylo zakázáno na pohřby chodit.

Asi po půlroce se vystěhovala ze svého domu a najala si byt vedle Oujezdecké brány, kterou každý funus projížděl.

Přivedla žebráka na mizinu

Pan Vojtíšek byl žebrák, ale měl se docela dobře, neboť ho v ulici každý znal. Žebračka zvaná baba Milionová chtěla, aby si ji vzal. Když ji odmítl, napovídala lidem, že je bohatý. Oni jí uvěřili a už mu nic nedali, a tak pak Vojtíšek zemřel.

Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku

Povídka ukazuje, k jaké tragédii může být dovedena lidská sobeckost, uzavřenost a nesnášenlivost obyvatel Malé strany vůči „vetřelci“ v osobě pana Vorla. Pan Vorel byl syn mlynáře, pracovitý a ochotný člověk, který však neměl žádné podnikatelské vlohy. Zatímco obyvatelé Malé Strany byli nesnášenliví lidé, kteří nepouští do svého kolektivu nikoho jiného než rodilého občana Malé Strany.

Pan Vorel otevře v Ostruhové ulici nové krupařství. Obyvatelé ho ale přijali s nedůvěrou a většina z nich (kromě žebráka Vojtíška) ho ignorovala. V novém krámě bylo brzy jako v udírně, protože čím méně lidí u pana Vorla nakupovalo, tím víc pan Vorel kouřil ze své pěnovky. Po pěti měsících obchod zkrachoval a jeho majitel se oběsil.

Jak to přišlo

Povídka o autorově dětství, o jeho hrách s kamarády, kteří si myslí, že zboří Rakousko. Plán nakonec neuskuteční.

Úryvek z knihy:

Chci psát událost smutnou, ale hledí mně do očí co veselá iniciálka obličej páně Vojtíškův. Obličej tak zdravě svítivý a do červena lesklý jako nedělní pečinka, politá čerstvým máslem. A takhle k sobotě - pan Vojtíšek holil se jen v neděli -‚ když už mu bílé vousy po kulaté bradě zas řádně vyrazily a jako hustá smetana se skvěly, zdál se mně být ještě hezčí. Také vlasy jeho se mi líbily. Neměl jich mnoho, začaly pod okrouhlou pleší na skráních a byly už přešedly, ne více stříbrný, nýbrž již až lehýnce zas do žluta, ale byly jako hedváb a vlály tak hebce kolem hlavy. Pan Vojtíšek nosil totiž čepici vždy jen v ruce a pokryl se, leda když měl přejít prostorou sluncem příliš praženou. Vůbec se mně pan Vojtíšek líbil velmi, jeho modré oči zářily tak upřímně, celá jeho tvář byla jakoby kulatým, upřímným okem.
Pan Vojtíšek byl žebrák. Čím byl předtím, to nevím. Ale žebrákem musil být dle toho, jak byl po Malé Straně znám, již dlouho, a podle svého zdraví mohl jím být ještě dlouho, vypadal jako buk. Jak byl té doby stár, tak asi vím. Jednou jsem ho viděl, když vybelhav se drobným krůčkem svým po Svatojanském vrchu vzhůru do Ostruhové ulice, přistoupil k policajtu panu Šimrovi, který opřen o zábradlí pohodlně se tu slunil. Pan Šimr, to byl ten tlustý pan policajt. Tak tlustý, že šedivý jeho frak byl pořád na puknutí a hlava jeho odzadu vypadala jako několik jitrnic, vypocujících sádlo - račte odpustit. Lesklá přilba kývala se mu na velké hlavě při každém pohnutí, a když se rozběhl za nějakým tovaryšem, který bez ostychu a proti všem zákonům přes ulici si přešel s hořící dýmkou v ústech, musit pan Šimr přilbu honem vzít do hrsti.

Znaky díla:

Dějištěm jednoho z nejznámějších Nerudových děl je autorovo rodiště - Malá Strana a její individuální svět. Kniha obsahuje 13 povídek: Týden v tichém domě; Pan Ryšánek a pan Schlegl; Přivedla žebráka na mizinu; O měkkém srdci paní Rusky; Večerní šplechty; Doktor Kazisvět; Hastrman; Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku; U tří lidí; Svatováclavská mše; Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno; Psáno o letošních dušičkách a Figurky