< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Andrejevič Krylov: BajkyJiří Lederer: Když se řekne Werich a když se řekne VoskovecČtenářský deník

Ivan Andrejevič Krylov: Bajky

Obsah díla:

Svině pod dubem

Mladá svině pod dubem se přejedla žaludů, že sotva uzvedla břicho, lehla si a spala. Když se probudila, začala rýt zem. Uviděli to havrani a krákorali: „Ty tam dole, přestaň rýt, dub má kořeny holé, usychá a hyne.“

„A co na tom?“ zachrochtala svině a ryla zlostně v zemi: „Mně na dubu nezáleží, jen když tu mnoho žaludů leží.“ A ryla dál. „S tebou je škoda hovoru,“ mávl dub opovržlivě větví: „Kdybys jednou hlavu zvedla, poznala bys, že ty žaludy rostou na mně.“

Vrána a liška

Vrána šťastná, že ukořistila kus sýra, usedá na strom. Zanedlouho ji objeví liška a začne jí lichotit. Vrána je oslepena. Liška jí nakonec řekne, že má určitě i zlato v hrdle a tak vrána otevře zobák, že se dá do zpěvu a přitom jí vypadne sýr, který vezme liška a uteče.

Osel

Rolník měl osla a byl s ním spokojen. Aby se osel nezatoulal, pověsil mu na krk zvonec. Osel byl velmi pyšný, domníval se, že má něco jako řád. Dříve se chodil klidně pást do ovsa, do pšenice i do vojtěšky a nikdo ho přitom nenachytal. Teď ho každý slyší, sedláci ho vyhánějí holí a posílají na něj psy. Všude ho čekají jen rány.

Statečný osel

Liška potkala osla. Osel vypráví, že jde od lva. Lev byl dříve zlý, i osel se bál jeho řevu, ale teď leží jako mrtvý a je s ním zle. Všechna zvířata, která se ho dříve bála, se sbíhají, aby se mu pomstila, a mlátí ho hlava nehlava. Liška se ptá, zda ho osel nechal na pokoji. Osel říká, že je odvážný jako ostatní, a také ho pořádně kopl, aby poznal, jaká jsou oslí kopyta.

Úryvek z knihy:

Byl horký letní den. Beránek na výsluní
dostal chuť pít a zaběhl si k tůni.
Co čert však nechtěl, bloudil vlk v tom kraji,
měl prázdný břich a hledal, kde se nají.
Aby se zločin podobal však právu,
vykřikl: „Kdo ti smělče, dovolil
pít čistou vodu z mého napajedla?
Tvá hnusná tlama rozvířila jíl,
z dna potoka se všechna špína zvedla
a já ti za to utrhnu teď hlavu.“
Odpusťte, Vaše Vlčí Excelence,
po proudu níž, sto kroků od vás vzdálen,
dovolil jsem si pít. Váš pramen není zkalen.
Já napajedlům vyhnul jsem se přece.“
„Pak já jsem tedy lhář?
Má řeč ti nevoní?
Jsi stejně drzý jako předloni.
Už tenkrát se mnou začínal sis rvačky.“
„Mně ještě není rok,“ beránek na to plačky.
„Pak to tvůj bratr byl.“ – „Já nemám sourozence.“
„Pak to snad tvůj tchán
anebo někdo druhý z příbuzných.
Nemají jiné věci na práci,
ti vaši psi a vaši pasáci,
než honit mě, že strachy nedýchám.
Teď za všechno mi splatíš místo nich.“
„A moje vina?“
beran tlapy spíná.
„Mlč spratku! Je čas obrátit už list.
Já nemám chuť teď rozebírat tvé činy.
Jsi vinen už jen tím, že mně se chce tak jíst.“
A vlk beránka odvlékl do houšti

Přidal: jenikkozak 09.06.2011
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 483
Zhlédnuto: 9945 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Andrejevič Krylov: BajkyJiří Lederer: Když se řekne Werich a když se řekne VoskovecČtenářský deník