Ivan Andrejevič Krylov: Bajky

Obsah díla:

Svině pod dubem

Mladá svině pod dubem se přejedla žaludů, že sotva uzvedla břicho, lehla si a spala. Když se probudila, začala rýt zem. Uviděli to havrani a krákorali: „Ty tam dole, přestaň rýt, dub má kořeny holé, usychá a hyne.“

„A co na tom?“ zachrochtala svině a ryla zlostně v zemi: „Mně na dubu nezáleží, jen když tu mnoho žaludů leží.“ A ryla dál. „S tebou je škoda hovoru,“ mávl dub opovržlivě větví: „Kdybys jednou hlavu zvedla, poznala bys, že ty žaludy rostou na mně.“

Vrána a liška

Vrána šťastná, že ukořistila kus sýra, usedá na strom. Zanedlouho ji objeví liška a začne jí lichotit. Vrána je oslepena. Liška jí nakonec řekne, že má určitě i zlato v hrdle a tak vrána otevře zobák, že se dá do zpěvu a přitom jí vypadne sýr, který vezme liška a uteče.

Osel

Rolník měl osla a byl s ním spokojen. Aby se osel nezatoulal, pověsil mu na krk zvonec. Osel byl velmi pyšný, domníval se, že má něco jako řád. Dříve se chodil klidně pást do ovsa, do pšenice i do vojtěšky a nikdo ho přitom nenachytal. Teď ho každý slyší, sedláci ho vyhánějí holí a posílají na něj psy. Všude ho čekají jen rány.

Statečný osel

Liška potkala osla. Osel vypráví, že jde od lva. Lev byl dříve zlý, i osel se bál jeho řevu, ale teď leží jako mrtvý a je s ním zle. Všechna zvířata, která se ho dříve bála, se sbíhají, aby se mu pomstila, a mlátí ho hlava nehlava. Liška se ptá, zda ho osel nechal na pokoji. Osel říká, že je odvážný jako ostatní, a také ho pořádně kopl, aby poznal, jaká jsou oslí kopyta.

Úryvek z knihy: