Charles Dickens: Oliver Twist (3)

Doba děje: 19. století

Místo děje: Malé město a Londýn

Postavy:

Oliver Twist – sirotek, vstupuje nedobrovolně do party zlodějíčků

Obsah díla:

Román Oliver Twist je příběh chlapce, který vyrůstal v sirotčinci, kam se dostal po smrti své matky, která zemřela po jeho porodu, a byl tedy nucen snášet bezpráví, krutost a hlad. Má se vyučit u hrobníka, ale tam dlouho nevydržel a uprchl. Po svém útěku do Londýna se seznamuje s Faginem, který byl vůdcem zlodějské bandy. Při jedné krádeži je omylem zadržen Oliver. Před rozsudkem jej zachraňuje sám okradený, pan Brownlow. Oliver je znovu unesen. Při Je donucen pomáhat při loupežném přepadení domu, kdy má vlézt oknem a svým kumpánům otevřít hlavní vchod. On namísto toho se rozběhl zburcovat majitele. V následné přestřelce je zraněn, ztrácí vědomí a kumpáni ho nechali venku, aby mihli utéct.

Druhý den se vrátil do domu, který měl vykrást.

Nakonec se Oliver stává adoptivním synem pana Brownlowa a dovídá se, kdo byla jeho rodina. Dostal polovinu dědictví po otci, druhou dostal jeho bratr Monks.

Úryvek z knihy:

Kdykoli se Lišák nebo Čódl Bates vrátili večer domů s prázdnou, vedl starý pán dlouhé a velmi vášnivé výklady o tom, jak hanebný je zlozvyk zahálky a lenosti, a vštěpoval jim nutnost pracovitého života tím, že je poslal spát bez večeře. Ba jednou se dokonce tak unáhlil, že oba hochy shodil ze schodů, to však v prosazování svých ctnostných zásad zašel vskutku neobvykle daleko. Jednou ráno konečně dostal Oliver dovolení , o které tak horlivě usiloval. Už několik dní nebyly doma žádné kapesníky, na kterých by mohl pracovat, a obědy byly hodně hubené. To snad byly důvody, proč starý pán dal svůj souhlas, ale ať už byly nebo nebyly, řekl Oliverovi, že smí jít, a svěřil ho společné ochraně Čódla Batese a jeho přítele Lišáka. Trojice tedy vyrazila, Lišák jako vždycky s rukávy u kabátu ohrnutými a s kloboukem posazeným na ucho, mladý pán Bates se loudal ulicí s rukama v kapsách a mezi nimi Oliver, plný zvědavosti, kam asi jdou a v jakém výrobním oboru se mu dostane prvního výcviku. Tempo, jakým se ubírali, bylo tak hrozně líné a podezřele loudavé, že v Oliverovi brzy vzbudilo dojem, že jeho společníci chtějí starého pána oklamat a vůbec do práce nejít. Lišák měl ještě navíc šeredný zlozvyk strhávat malým chlapcům z hlavy čepici a zahodit ji do některého hlubokého světlíku před domy, kdežto Čódl Bates zase osvědčoval jisté velmi volné názory po stránce vlastnického práva tím, že si ze stánků při okraji chodníku přisvojoval rozličná jablka a cibule a strkal si je do kapes, které byly tak užásně prostorné, že se zdálo, jako by jim měl celý oblek podložený ze všech stran. To všechno vypadalo tak nepěkně, že Oliver už už chtěl projevit svůj úmysl, že zkusí, najde-li sám cestu zpátky domů, když vtom nenadálá a nadmíru záhadná změna v Lišákově chování dala jeho myšlenkám zcela jiný směr. Zrovna vycházeli z úzké uličky nedaleko onoho holého náměstí v Clerkenwellu, jemuž se v jistém podivném zvrácení pojmu do dnešního dne říká "Palouček", když vtom se Lišák náhle zastavil, položil si prst na ret a s nejvyšší opatrností a obezřelostí stáhl své společníky zase zpátky.
"Co se děje?" podivil se Oliver.
"Pšš!" odpověděl Lišák. "Vidíš tamhle toho strejdu u stánku s knihama?"
"Toho starého pána na druhé straně?" zeptal se Oliver.
"Ano, vidím."