< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Dante Alighiery: Božská komedieGuillaume Apollinaire: AlkoholyČtenářský deník

Hans Christian Andersen: Pohádky

Obsah díla:

Křesadlo

Z vojny se vracející vojáček potkal starou čarodějnici, která po něm chtěla, aby vlezl do dutiny stromu, kde jsou tři bedny – jedna s měďáky, druhá se stříbrňáky a třetí se zlaťáky, na každé z nich je ale pes, kterého měl posadit na její zástěru, a ten mu pak nic neudělal. Za ty peníze jí měl donést jen staré křesadlo. Udělal to, ale protože mu neřekla, na co jej chce, usekl jí hlavu. Ve městě se ubytoval v nejlepším pokoji, peníze mu brzy došly, a tak se musel přestěhovat do toho nejhoršího pokoje, kde nebylo ani světlo. Vzal svíci a chtěl ji rozsvítit křesadlem, tu se před ním objevil jeden z těch velkých psů a ptal se ho, co si přeje. Chtěl peníze, pes mu je přinesl a on se přestěhoval do nejlepšího pokoje. Pak po tři noci chtěl, aby mu přinesl princeznu. Poprvé ho nikdo neviděl, druhou noc za ním běžela komorná a na vrata domu, ve kterém vojáček bydlel, udělala kříž, pes ale udělal kříže na všechna vrata ve městě. Třetí noc ho našli a vsadili do vězení. Měl jít na popravu, jeho posledním přáním bylo si zakouřit. Křesadlem přivolal psy, kteří rozehnali všechny lidi a krále s královnou zabili. Voják si vzal princeznu za ženu a měli se rádi až do smrti.

Další pohádky:

Bezová matička, Císařovy nové šaty, Čarovná truhlice, Divoké labutě, Dva přátelé, Helenčiny květiny, Hloupý Honza, Kdo skočí nejvýš, Malenka, Mořská ženka (Malá mořská víla), O princezně na hrášku, Ošklivé káčátko, Pastýřka a kominíček, Pět hrášků v jednom lusku, Pokladnička, Ropucha, Slavík, Smrček, Sněhová královna (7 pohádek), Starý dům, Statečný cínový vojáček, Stříbrňák, Sviňáček, Šťastná rodina, Uspávač

Úryvek z knihy:

Otevřel první dveře. Hu! Tam seděl pes s očima jako dva čajové knoflíky a díval se na něj.
„No, ty jsi náramně krásný!“zvolal voják. Pak posadil psa na čarodějčinu zástěru a nabral si měďáků, co se mu vešlo do kapes.
Potom zavřel bednu, posadil na ni psa a šel do druhé jizby.
Ech! Tam seděl pes s očima jako dva mlýnské kameny.
„Jen tak na mne nekoukej,“ zvolal voják, „mohly by tě z toho bolet oči!“ I posadil psa na čarodějčinu zástěru. Ale když spatřil v bedně tolik stříbrňáků, vyházel z kapes všechny měďáky a naplnil kapsy i brašnu samými stříbrňáky.
Potom šel do třetí komory. – Ne, tohle bylo opravdu škaredé! Pes, který v ní seděl, měl oči jako dvě kulaté věže a otáčely se mu na hlavě kolem dokola.
„Dobrý večer!“ pozdravil voják a sáhl po čapce. Takového psa ještě nikdy neviděl. Kdy se však pes na něj hodnou chvíli díval, pomyslel si voják, že by už toho mohlo být dost, i posadil psa na zem na čarodějčinu zástěru a otevřel bednu.
No ne, panebože, tam vám bylo zlata! Mohli byste za to koupit celé město i se všemi cukrářskými krámy, všechny cínové vojáčky, biče a houpací koně, co je jich na světě. To bylo zas jednou peněz!
I vyházel voják všechny stříbrňáky, jimiž si naplnil kapsy a brašnu, a nacpal tam místo nich samé zlaťáky, ba nastrkal je i do čapky a do bot, takže mohl sotva chodit. To měl peněz! Pak posadil psa na bednu, zavřel dveře a zvolal otvorem ve stromě:
„Tak mě už vytáhni, stará čarodějnice!“

Přidal: jenikkozak 09.06.2011
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 536
Zhlédnuto: 14938 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Dante Alighiery: Božská komedieGuillaume Apollinaire: AlkoholyČtenářský deník