< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Ernest Hemingway: Komu zvoní hranaErnest Hemingway: Stařec a moře (2)Čtenářský deník

Ernest Hemingway: Sbohem armádo!

Doba děje: První světová válka

Místo děje: Itálie

Postavy:

Frederic Henry – hnusí se mu válka, poměrně zámožný Američan; Catherine Barkleyová – naivní a oddaná Skotka.

Obsah díla:

Hlavní postava románu je mladý student Frederick Henry, Američan, který odjel studovat do Itálie architekturu. Vtom začala první světová válka a on vstoupil do italské armády jako zdravotnický dobrovolník. Stal se poručíkem a muže své jednotky měl rád. Hlavně svého přítele a spolubydlícího, lékaře Rinaldiho, a mladého kněze se kterým sedal v jídelně.

Seznámil se s anglickou ošetřovatelkou Catherine Barkeyovou, často se scházeli a Henry se do ní zamiloval. Při jednom útoku rakouského vojska byl těžce raněn do nohou. Převezli ho do nové americké nemocnice v Miláně. Sem pak byla přidělena jako posila Catherine se svou přítelkyní. Ujal se ho znamenitý chirurg, a tak měl koleno i nohy po operaci docela v pořádku a mohl se vrátit na frontu. Ještě před odjezdem mu Catherine řekla, že je těhotná.

Při ústupu italské armády musel uprchnout, jinak by byl popraven. Vyhledal Catherine a ubytoval se s ní v jednom hotelu. Ani zde nemohl zůstat dlouho a v noci znovu uprchl s Catherine v loďce. Chtěli se dostat do Švýcarska a to se jim také povedlo. Když získali cestovní povolení, ubytovali se v horách. Byla zima a kolem byla krásná příroda. Často chodili na procházky. Když se blížil termín porodu, přestěhovali se do města, kde byla nemocnice.

Catherine měla velmi bolestivý porod, který musel být ukončen císařským řezem. Ale dítě již bylo mrtvé. Po operaci začala krvácet a zemřela.

Úryvek z knihy:

„Čím jste to dostal?“ zeptal se Simmons.

„Ručním granátem. Takovou tou bambulí na tyčce. Úplně mi to utrhlo kus nohy. Vy hnáte ty bambule?“ Obrátil se na mě.

„Jistě.“

„Viděl jsem tu kurvu, jak ji háže,“ řekl Ettore. „Praštilo to se mnou o zem a myslel jsem si, že jsem načisto v Pánu, jenže tyhle mizerné bambul nemají žádnou sílu. Tu kurvu jsem zastřelil puškou. Vždycky si s sebou beru pušku, aby nepoznali, že jsem důstojník.“

„Jak vypadal?“ zeptal se Simmons.

„Měl jen ten jeden,“ řekl Ettore. „Nemám potuchu, proč ho házel. Asi se nemohl dočkat, až si hodí. Podle všeho nikdy žádný pořádný boj neviděl. Ale já tu kurvu zastřelil jedna radost.“

„Jak vypadal, když jste ho zastřelil?“ zeptal se Simmons.

„Jak to mám, sakra, vědět?“ řekl Ettore. „Vpálil jsem mu ji do břicha. Měl jsem strach, že bych se netrefil, kdybych mu ji chtěl vpálit do hlavy.“

„Jak dlouho jste už důstojníkem, Ettore?“ zeptal jsem se.

„Dva roky. Brzo budu kapitánem. Jak dlouho jste vy poručíkem?“

„Pomalu už tři roky.“

„Vy nemůžete být kapitánem, protože neovládáte dost dobře italštinu,“ řekl Ettore. „Mluvit umíte, ale neumíte dobře číst a psát. Na to musí mít člověk vzdělání, aby se stal kapitánem. Proč nejdete do americké armády?“

„Možná že půjdu.“

Znaky díla:

Americký meziválečný román z prostředí italské fronty za 1. světové války.
Autobiografické prvky.
Vypravováno v Ich-formě americký vojenským zdravotníkem.

Jazyk spisovný, v dialozích hovorový jazyk - s vulgarismy. Jednoduché věty.


Přidal: jenikkozak 09.06.2011
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 487
Zhlédnuto: 10378 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Ernest Hemingway: Komu zvoní hranaErnest Hemingway: Stařec a moře (2)Čtenářský deník