< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Božena Němcová: České pohádkyBožena Němcová: Divá Bára (3)Čtenářský deník

Božena Němcová: Divá Bára (2)

Doba děje: Zřejmě 19. století

Místo děje: Vesnička Vestec

Postavy:

Bára - dcera obecního pastýře, matka jí brzy zemřela, je nebojácná a nevíří pověrám, proto se jí lidé bojí a nenávidí ji.
Elška - neteř faráře, kamarádí se s Bárou, miluje svého chlapce z Prahy, ale je jí nucen nepříjemný správce, s pomocí Báry se jej zbaví a může jít za hlasem svého srdce.

Obsah díla:

Bára žila se svým otcem, obecním pastýřem na kraji vesničky Vestec. Matka jí zemřela, když byla ještě malá, a otec ji vychovával sám. Bára byla silná, uměla plavat a nebála se bouřky. Lidé o ní říkali, že je dítě divé ženy, a stranili se jí. Jejími jediní přátelé byli Elška z fary, kostelníkův Josífek a pes Lišaj.

Josífka vždy bránila před silnějšími chlapci, s Elškou byly nejdůvěrnějšími kamarádkami. Jejich přátelství vydrželo až do dospělosti, třebaže Elška pobývala tři roky v Praze. Po návratu se Báře svěřila, že se zamilovala do jednoho mladého lékaře. Elščina teta, panna Pepinka, měla pro Elšku jiného ženicha, pana správce ze sousedního panství.

Bára se rozhodla své kamarádce pomoci. Věděla, že se správce v noci bojí. Převlékla se za strašidlo a u hřbitova ho pořádně vylekala. Záhy však bylo její přestrojení odhaleno a byl jí uložen krutý trest: musela přespat v márnici na hřbitově. Ráno ke hřbitovu přišel myslivec a dověděl se, co se Báře přihodilo. Přiznal se jí, že ji už dávno miluje, a požádal ji o ruku. K údivu všech se tak Bára vracela se svým budoucím mužem.

Úryvek z knihy:

U lesa, několik set kroků za řekou byl hřbitov; - po klekání neradi chodili lidé tou stranou a mnoho bájí bylo o umrlcích, kteří tam v půlnoční dobu rejdy tropí. Ale Barča i noční dobou tamtudy šla, a nikdy aby se jí cos strašného bylo přihodilo. Nevěřila tedy, že by zemřelí vstávali, lidi strašit chodili a na svých hrobech se veselili.

Když šla chasa do lesa na jahody nebo na borůvky a zhlédli kdes hada, tu bylo útěku; dokonce jestli had hlavu pozdvihl a žihadlo jim ukázal, tu běželi všickni k vodě, aby tam dříve byli než had a on žádné moci k nim neměl. – Barča nikdy neutekla, ona se nebála zlého býka, neřku-li hada nebo štíra. Jestli jí ležel v cestě, odehnala ho, nedal-li se ale odehnat a bránil se, zabila ho. Když jí nepřekážel, nechala ho.

Zkrátka, Bára neznala strach a bázeň; ani když hrom bil a bouře nad údolím vztek svůj vylévala, nechvěla se Bára. Ba naopak, když vesničané okna i dveře zavírali, by se na ně pánbůh nehněval, tu Bára nejraději stála na záspí, by lépe dívat se mohla na obzor, před okem rozprostřený. Jakub mnohdy jí říkal: „Já nevím, děvče, jakou to radost máš, dívat se do nebe, když se pánbůh hněvá.“ – „Právě takovou, jakou mám, když se směje,“ odpověděla. „Podívej se, táto, ten oheň, jaká to krása v těch černých mračnech!“ – „Neukazuj!“ okřikoval ji Jakub, „ať ti boží posel prst neurazí. Kdo se nebojí bouřky, nebojí se pánaboha, nevíš to?“

Znaky díla:

Povídka patří časově do romantismu, avšak nalézáme zde, jako i v mnoha jiných dílech Boženy Němcové, i znaky realismu jako pravdivé zachycení života na venkově. Není to už idealistická společnost, ale je líčena se všemi svými stinnými stránkami, jako je pověrčivost, nenávist ke všemu neznámému či velké sociální rozdíly.

Syntax je složitá, nalézáme zde plno dlouhých složitých souvětí. Jazyk je spisovný až knižní, mírně archaistický. V díle nalézáme inverzi typickou pro Boženu Němcovou - sloveso na konci věty, což je vliv němčiny.


Přidal: jenikkozak 09.06.2011
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 570
Zhlédnuto: 10018 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Božena Němcová: České pohádkyBožena Němcová: Divá Bára (3)Čtenářský deník