< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Jaroslav Hašek: Školní čítanky a jiné satiryErnest Hemingway: Komu zvoní hrana (2)Čtenářský deník

Jaroslav Havlíček: Petrolejové lampy

Postavy:

Štěpa: Nehezká, ale hodná. Chce se vdát a proto si vezme Pavla. Je s ním až do konce, přestože ví, že Pavel je nemocný, že má syfilis, zůstane s ním i přesto, že jeho nemoc ho celého zdegeneruje a že o jeho nemoci všichni vědí. Pavel: Líný, lehkomyslný, drzý, cynický, vychytralý a vypočítavý. Poté, co ho degradují, pověsí se na krk nic netušící hodné Štěpě. Nakonec zdegeneruje a zešílí. Osud, který si patrně zasloužil.

Obsah díla:

Petrolejové lampy je psychologický román, který liší příběh Štěpy Kiliánové, dcery úspěšného stavitele. Štěpka je společenská obětavá dívka, ale není hezká a proto si nedokáže najít manžela. Má dva bratrance Jana a Pavla. Jan spravuje statek a Pavel, který se dostal k důstojnické kadetce proplouvá lehkomyslnými vztahy, je líný, drzý a cynický - nakonec je ze své funkce vyhozen. Jan ho nechce živit, proto se Pavel ožení z vypočítavosti s hodnou Štěpou, která o jeho záměru nic netuší. Pavel má syfilis a proto se jeho stav začne díky této strašné nemoci stále zhoršovat. Jejich sňatek se snaží udržet Štěpa až do konce a to i přesto, že má po boku degenerovaného, šíleného muže. Jeho nemoc nakonec dosáhne takového stadia, že zemře a Štěpa má konečně klid. Žije na statku s Janem a v klidu si tam hospodaří. Petrolejové lampy je psychologický román s naturalistickými prvky, zobrazuje mravní úpadek světa ( Pavel) v kontrastu s nezkaženým charakterem ( Štěpa). Román se odehrává v prostředí malého města. Úpadek světa je tedy viditelný hlavně tam. Autor předkládá dokonalý mravního úpadku v rozpadajícím se světě. Štěpa, která usiluje o zachování rodu se snaží udržet manželství až dokonce a to i přesto,. že má vedle sebe ubožáka, který se svým cynismem, leností, a předchozím nespoutaným hýřivým životem dostal díky své nemoci až k degeneraci, paralýze a šílenství.

Úryvek z knihy:

,,Ach Pavle, ´´ breptala, ,,to jsem se tě lekla, už jsem nedoufala, že tě tu najdu! Jak jsi bledý! Nebo to snad dělá ta měsíční zář? Proboha, pověz mi, proč jsi nám ujel? Co tu vlastně děláš? Pavle, co tě to jen napadlo? Nehýbal se, neodpovídal, pořád se na ni ta těžkomyslně díval. Bylo to příšerné.

Přidal: sheeni 20.05.2011
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 359
Zhlédnuto: 6472 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Jaroslav Hašek: Školní čítanky a jiné satiryErnest Hemingway: Komu zvoní hrana (2)Čtenářský deník