Karel Hynek Mácha: Máj, Márinka

Obsah díla:

Márinka Básník se prochází po Petříně a najednou si všimne vysokého hubeného muže v postranní uličce, který se živí hraním na housle. Muž ho přitahoval, ale rozmýšlel se, zda má kolem něho jít, protože neměl u sebe žádné peníze. Přesto kolem něho šel a muž mu podává dopis. V něm mu píše mladá dívka, která zná jeho dílo a přeje si ho osobně poznat. Bydlí v malém domku za klášterem na Františku. Druhý den se tam Mácha vydává. Objevil malý domek, před nímž stála starší špinavá žena-nevlastní matka Márinky. Samotná Márinka byla velmi krásná mladá dívka, nemocná souchotěmi. Velmi dobře si spolu rozuměli, jako by se znali již dávno. Márinka ho poprosila, aby večer opět přišel, protože druhý den se chtěl vydat do Krkonoš za nemocným přítelem, kterému to slíbil. Večer spolu opět rozprávěli a Márinka hrála na klavír. Vyprávěla mu jak otec zchudnul a že z bohatství mu zbyl pouze klavír, také mu řekla, že až se z Krkonoš vrátí už ji nenalezne, protože již bude na hřbitově. Druhý den se Mácha vydal do Krkonoš za přítelem. Když se vracel míjel pohřeb, kde za rakví šel onen muž v červeném plášti. Márinku pohřbili do společné šachty. Po měsíci vylovili z Vltavy neznámého muže v červeném plášti a Mácha v něm poznal Márinčina otce. Márinka se skládá z několika částí: 1. dějství první (Petřín, muž v kabátě) 2. intermezzo 3. dějství druhé (seznámení s Márinkou, cesta do Krkonoš, pohřeb) 4. finále konečná báseň Ukázka: Dobrou noc, ó lásko! Zlatá číše, Naplněná smrtonosnou slastí! Tvoje krásná, klamuplná říše, Nebude již nikdy mojí vlastí! Miloval jsem na noc vzešlé světy- Jasné světy z jitra doplanuly. Miloval jsem z jara krásné květy- Bujné větry pryč je zavanuly. A tak vše, co radosti mi neslo, Láskou mojí v brzkou zkázu kleslo. Jazykové prostředky: Zvolání- Ó lásko! Inverze Co radosti mi neslo Básnická slova jevě Lyrický příběh osudového setkání mladé dívky s básníkem, kteří si spolu velmi porozuměli, ale dalšímu vztahu zabrání Márinčina smrt. Příběh ve stylu romantismu.Truchlivý příběh , který odráží tehdejší dobu. Máj 1. Popis večerní májové krajiny. Pod dubem sedí mladá dívka, která se dívá přes jezero. Vyhlíží svého milého Viléma. Najednou uvidí loďku. Jarmila se domnívá, že je to její milý, ale zahlédne v neznámého plavce. Ten jí řekne, že ve věži přes jezero je světlo, kde je její Vilém, který zabil jejího svůdce-svého otce a čeká na popravu. 2. Vilém ve věži vzpomíná na minulost, jak bal svým otcem vyhnán z domu, stal se loupežníkem a posléze i jejich vůdcem. Přemýšlí o tom, proč se jeho otec stal svůdcem jeho dívky, že mu zbývá už jen tato noc a ráno bude konec jeho života. Intermezzo(mezihra) Sbor duchů se připravuje, že mezi sebe přijmou Viléma-strašného lesů pána. Žáby z bažin obstarají zpěv, vichr hudbu, měsíc s mlhou ho přikryje, rosa slzy zapůjčí, déšť ho pokropí, květy věnce uvijí a vítr rakev odnese, svatojánské mušky posvítí, krtek hrob vyryje a čas ho náhrobkem přikryje. 3. Ráno se vzbudí a z města spěchá zástup lidí na popraviště. Potom vychází najmutý pluh v jehož středu je zločinec. Na břehu jezera na malém pahorku je přichystán kůl s kolem. Vilém se dívá po krajině a mluví k oblakům nad sebou. Pak pohlédne k zemi a je popraven. Jeho tělo je dáno do kola a hlava napíchnuta na kůl. II.intermezzo Sbor duchů šeptá-vůdce zhynul. 4 Po sedmi letech po popravě poslední den v roce jede Mácha na koni krajinou a ptá se hospodského po tomto příběhu. Vrátí se na místo až na jaře, kde najde na kole kostlivce a lebku. Ukázka: Z mrtvého kraje vystup ven, nabudiž život - přijmi hlas, buď mezi námi-vítej nám. Dlouho jsi tady bydlil sám, Jiný tvé místo zajme zas. Vilém- byl vyhnán otcem z domu, stane se loupežníkem, strašným lesů pánem, pomstychtivý Námětem díla je obraz tehdejší společnosti, soudobé poměry, bezcitnost, kritika společnosti. Autor se ztotožňuje s hlavní postavou. Popis krajiny, přírody. Báseň dobře líčí pocity hlavní postavy před popravou, postava přemýšlí, proč se stal jeho otec svůdcem jeho dívky, uvažuje o smyslu života.