< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Eduard Štorch: Bronzový pokladJohn Ronald Reuel Tolkien: Pán prstenů - Návrat králeČtenářský deník

John Ronald Reuel Tolkien: Pán prstenů - Dvě věže

Místo děje: Středozemě

Obsah díla:

Saruman kdysi, když byl ještě nejvyšším čarodějem Bílé rady dostal od Berena klíč od Železného pasu. Zde našel palantír, kámen, kterým se lidé dříve dorozumívali. Byl vždy ve věžích a přes něj si také předávali zprávy o hrozícím nebezpečí. Pak se ale jeden palantír dostal k Sauronovi. Saruman nahlédl do dalšího, ale nevěděl, že když do něj nahlédne propadne zlé moci Barad-dur. A tak propadl a stal se z něj Sauronův spojenec. Spojenectví dvou věží Orthranku a Barad -dur. Kdo se jim dokáže postavit?

Vraťme se ale zpět do děje. Sam a Frodo jsou na cestě do Mordoru a ostatní co zbyli ze Společenstva tedy Aragorn, Legolas a Gimli se vydávají hledat a osvobodit dva poslední členy společenstva - Pipina a Smíška. Zde ale také na čtenáře čeká velké překvapení. Gandalf, který spadl do temnoty se vrací na scénu. Poté co se zřítil z mostu v Khazad-dům, v říši trpaslíků, v Morii, padal s Balrogem ze skály pořád dolů. V tom se mu ale dostal do ruky jeho meč Glamdring a on jím začal po Balrogovi sekat. Bojovali spolu dlouho. Balrogův oheň zhasl, ale démon stále nebyl zničen. Začal utíkat a Gandalf za ním, dostali se až k Nekonečným schodům a vylezli na vrcholek Zirakzizil. Zde Balrog spadl ze skály a byl zabit. Gandalf spadl na zem a omdlel. Bloudil někde mimo myšlení a časem. Ležel tam dlouho až ho nakonec našel pán orlů Gwaihir a odnesl ho zpět. Tak se Gandalf vrátil, aby dokončil svůj úkol, ale už ne jako Gandalf Šedý, ale jako Gandalf Bílý, za oběť, kterou podal mu dali Valar o jeden stupeň v řádu víc.

Mezitím Frodo a Sam putovali po Emyn Muilu, po jeho holých svazích a kamenech. Uplynuly už tři dny když začali přemýšlet o tom, jak se asi vede ostatním členům společenstva. Jednou, když takto ulehli ke spánku, připlížilo se k nim cosi ohavného a strašně to smrdělo. Tato obluda, Glum, je stopovala od té doby co se společenstvo rozpadlo. Přitahovala ho hlavně jedna věcička, kterou jeden z hobitů nesl. Samozřejmě, že to byl Jeden prsten. Sám byl jednoho času jeho majitelem.

Prsten mu otravoval mysl celých pět set let. Glum se ho tedy nechtěl jen tak vzdát. Byl na prstenu závislý, nemohl se od něho odloučit. A teď ho měl někdo jiný. Glum tedy chtěl získat prsten pro sebe. Vrhl se na hobity a chtěl ho Frodovi servat z krku. Ti se ale vzbudili a začali s ním bojovat. Byli na něho ale dva, tak se jim rychle podařilo vyndat z batohu lano z Lorienského lesy a ovázat ho Glumovi okolo krku. Ten se strašně vzpíral a kňučel. Neměl elfy vůbec rád a ještě k tomu elfské lano. Začal škemrat a žadonit, aby ho pustili. Frodo, který sám věděl, co je to nést prsten se nad ním ustrnul a pustil ho. Glum ale musel přísahat, že mu bude sloužit a ukáže mu cestu do Mordoru. Tak měli svého průvodce. poté co se oddělili od Aragorna a ostatních.

Aragorn, Legolas a Gimli stopovali skřety, kteří mířili do Železného pasu. Zrovna, když byli na území Rohanu, země Pánů koní, potkali skupinu jezdců. Raději se schovali. Poté co družina přejela, Aragorn zjistil, že jsou to Rohanští jezdci z Marky a tak na ně zavolal. ,,Co nového v Marce, Rohanští jezdci?´´ Družina se okamžitě otočila a zanedlouho se Aragorn s přáteli ocitli uprostřed družiny na koních,. Jeden jezdec se okamžitě začal vyptávat. Kdo jsou a co tu dělají. Aragorn se představil všemi svými jmény- Aragorn, syn Arathornův, Elessar, Elfkam, Dúnadan, Chodec a také jako Isildurův dědic. Éomer, pán, který se tak mnoho vyptával zjistil, že Aragorn a jeho družina nepatří k Sauronovým služebníkům, jsou to přátelé, slezl tedy z koně. Aragorn se zeptal, jestli neviděli tlupu skřetů mířících k Železnému pasu. Éomer řekl, že všichni jsou pobiti. Zeptali se tedy, jestli tam nenašli nějaké půlčíky, jejich přátele. Rohanští jezdci ale odvětili, že nenechali nikoho naživu a mrtvoly skřetů spálili. Dali Aragornovi dva koně a odjeli.

Aragorn, Legolas a Gimli se tedy jeli podívat, jestli hobity nenajdou,. Po důkladném ohledání bojiště zjistili, že Pipin a Smíšek se nepozorovaně odplížili do lesa. Jak se říká, tento útěk byl jako z bláta do louže, protože utekli do strašidelného Fangornského lesa, kde se stromy hýbají a mluví. To ještě nevěděli, že je do lesa pronásledoval jeden skřet. Právě, když mu utekli na strom, zjistili, že strom má oči. Smíšek spadl ze stromu a skřet se ho chystal zabít. Právě v tom okamžiku ho ale ten velký strom zašlápl. Poté vzal do jedné ruky Pipina a do druhé Smíška a zeptal se jich kdo jsou. Nejprve jim nechtěl věřit, že nejsou skřeti, ale poté potkali Bílého čaroděje. Pipin a Smíšek se lekli, že je to Saruman.

Aragorn s Legolasem a Gimlim se je vydali do lesa hledat a i oni potkali čaroděje. Byl obklopen bílým světlem a tak ho nemohli poznat. On se ale smál a tvrdil, že by ho měli poznat. Potom světlo zmizelo, nebyl to nikdo jiný než Gandalf. Všichni byli překvapeni, asi stejně jako předtím Pipin a Smíšek. Ty svěřil Gandalf tomu hýbajícímu se stromu, tedy pardon entovi. Enti jsou strážci lesů, pastýři stromů, kterých bohužel stále ubývá, protože nejsou entky.

Ale zpět ke Gandalfovi. Jeho přátelé samozřejmě chtěli slyšet, jak se dostal z propasti do které se s Balrogem propadl. Vypověděl jim tedy příběh a pak už se vydali směrem k Rohanskému hlavnímu městu Edorasu. Gandalf na svém věrném bílém koni Stínovlasovi. Rohanský král byl dlouho v temnotách a Gandalf se ho jel pokusit vyléčit a varovat ho před armádou tvořící se v Železném pasu. Král se jmenoval Theoden. Žil v Edorasu se svým synem, synovcem a neteří, kteří však byli jako jeho vlastní. Jeho syn Théodred byl ale zabit a Éomera vyhnal Theodenův sluha Gríma Červivec. Zůstala zde jen Éowyn, paní Rohanu. Když přijížděli k Edorasu jakoby se vzduchem šířil smutek. poté co přijeli, před Zlatou síní je odzbrojili, pouze Gandalfovi nechali jeho hůl (Kouzelnou). Gandalf chtěl na Theodena vyslat zaklínadlo, ale ten jen zasmál a řekl, že nemá žádnou moc.

Gandalf odhodil svůj šedý plášť a zůstal celý v bílém. Král se lekl, nato Gandalf seslal kouzlo a z králova těla vyskočil Saruman a rychle utekl. Tak byl král Theoden zbaven stínů, které ho obklopovali a vyhnal Červivce. Vzápětí se vrátili i Rohanští jezdci s Éomerem, kterého Červivec vyhnal.

Theoden se dozvěděl o budujícím se vojsku Železného pasu a tak nařídil přesun do pevnosti Helmův žleb. Eorlovci (jezdci) se tam s nimi vydali také, pouze Gandalf odjel neznámo kam. Poté co přišli do Helmova žlebu, ukryly ženy do hlubokých jeskyní a sami se večer rozestavěli nahoře na pevnosti kolem vnější hradby. Skřeti, bojovní Skurut-hai se po setmění začali přibližovat. Byla už tma, když se seřadili před Helmovým žlebem. Začali mlátit do země svými oštěpy, což samo o sobě muselo u Rohanských vyvolat hrůzu. Ti však stály pevně na hradbách a vyslaly prví šípy.

Zasáhly spoustu skřetů. Ti začali rychle stavět žebříky a šplhat do pevnosti. Spousta z nich byla ale na žebřících zabita. Přesto do pevnosti proudila spousta skřetů. Přivezli s sebou i Sarumanův vynález a probořili hradby.

Aragorn a Theoden utíkali do hlásky, při čemž si probíjeli cestu skřety. V hlásce se rozhodli. Vyjedou spolu. Theoden v čele, po jeho pravici Aragorn a za s ním ostatní Eorlovci. Tak si razili cestu skrz skřety a spoustu jich pobili, na cestu jim zahučel z věže velký Helmův roh.

Skřeti se začali bát své porážky, nato přišel úsvit. Nahoře od kopce se ozval hukot jiného rohu. Vrátil se Gandalf Bílý jezdec. Většina skřetů začala prchat do okolních lesů. tak skončila bitva o hlásku, porážkou skřetů.

Po odpočinku se ale vydali na cestu. Jeli do Železného pasu. Po příjezdu je čekalo velké překvapení. Pipin a Smíšek hlídající u brány. Bylo to opravdu radostné shledání. A pak to uviděli. Celý železný pas byl pod vodou . Potom co Pipina a Smíška opustil v lese Gandalf, vydali se, se Stromovousem do lesů. Enti si dali po dlouhých letech sraz. Pipin a Smíšek byli zatím u enta Řeřábka a chodily s ním po lese. Poté, když potkali Stromovouse bylo rozhodnuto. Saruman začal mít velkou moc a přestalo mu záležet na stromech. Začal je tedy kácet. To enty rozzlobilo a chystali se útokem na Železný pas. Bylo to něco neuvěřitelného.

Saruman se sice pokusil o odpor, snažil se enty zapálit, ale oni protrhli hráz a celý Železný pas byl rázem pod vodou, zbyla jen citadela Orthrank. Saruman zde přese všechno dosud zůstal. Spolu s ním tam byl i jeho sluha Gríma Červivec. A potom, když byl Saruman zajat, do Železného pasu přijeli Rohanští. Gandalf se ještě jednou pokusil Sarumana přivést na dráhu dobra, ale nepovedlo se mu to. Z Orthranku byla slyšet jen hádka Sarumana a Červivce. Ten běžel do vyššího patra a hodil po družině černý kámen. Poté bylo slyšet, jak Saruman Červivce škrtí. Ten kámen byl totiž jeho palantír. Pipin kámen zvedl a podal ho Gandalfovi. Od té doby na něj nemohl zapomenout.

Poté večer, když spali, Pipin nemohl vůbec usnout a pořád na kámen myslel. Přikradl se tedy ke Gandalfovi, odkryl jeho plášť a kámen mu vzal. Neodolal a podíval se do něj. Tu se mu zjevilo Sauronovo oko bez víčka a hledělo na něj. Neustále ho přitahovalo k sobě. Naštěstí se ostatní probudili a Pipina vysvobodili.

Gandalf byl trochu naštvaný, Pipin se tím Sauronovi odhalil. Poté přiletěl Nazgúl na okřídleném tvorovi jako předzvěst před válkou. Gandalf dal palantír Aragornovi.

Poté se rozdělili. Pipin jel s Gandalfem do Gondoru, do Minas Tirith a Smíšek jel s Aragornem do Edorasu.

Abychom ale nezapomněli na toho nejdůležitějšího. Na Toho, který nese prsten. Poté co Frodo a Sam zkrotili Sméagola, vydali se skrz Emyn Muil do Mrtvých močálů. Dorazili až k Černé bráně do Mordoru. Brána byla zavřená. Poté se ale začala otevírat. Do Mordoru vstupovalo velké vojsko. Brána se zase zavírala. Frodo a Sam byli odhodláni jít do Mordoru bránou,a ale Sméagol je zadržel. To by byla jejich smrt. Glum totiž věděl ještě o jedné bráně. Daleko na jih od Mlžných hor. Vydali se tam.

Cestou však narazili na výzvědný oddíl mužů z Gondoru v čele s Faramirem, Boromirovým bratrem. Ti je zajali, Faramir jim zpočátku vůbec nevěřil, ale když mu vyprávěli o Boromirovi, uvěřil jim. Také se dozvěděli, že Boromir je mrtev. Poté je vzal Faramir na tajné místo. Neustále se jich vyptával na jejich poslání. Jednou v noci probudil Froda a zavedl do k vodopádům, zde byl Sméagol, kterého nechytili a lovil rybu. Faramir ho chtěl nechat zastřelit, ale Frodo mu řekl ať to nedělá, že jsou spolu svázáni. Poté Gluma chytili.

Faramir se vyptával a když Glum mluvil většinou jen sám k sobě, mnohé z jeho řeči vyzvěděl. Dozvěděl se také o Frodově poslání. Poté se rozmyslel a Froda a Sama pustil i s Glumem. Hobiti se vydali na poslední část svého putování směrem k Cirith Ungolu. Glum začal mít opět dvě tváře. Jedna chtěla hobity zabít za křivdu, když ho chytili Rohanští, druhá část měla ale Froda ráda. Nakonec se Glum rozhodl, že další osud hobitů nechá na odule, hrozné příšeře, sídlící v jeskyních Cirith Ungolu a o které hobiti neměli tušení.

Tak putovali dále. Glum byl hrozně miloučký a snažil se plnit každé pánovo přání. Potom ale vstoupili do Cirith Ungolu. Byla zde hrozná tma. Slyšeli plíživé kroky. Tu si Sam, který zpočátku Glumovi nedůvěřoval, vzpomněl, že Frodo dostal od paní Galadriel světlo, až všechna ostatní zhasnou. Vytáhli tedy světlo a spatřili Odulu. Glum utekl a hobiti s ní začali bojovat. Sam jí vypíchl jedno oko. Obluda se však vrhla na Froda a kousla ho. Sam si myslel, že je mrtev a o to víc jí chtěl zabít. Několikrát jí mečem píchl do břicha až obluda utekla. Sam se podíval na Froda a myslel že je mrtvý, vzal tedy jeho prsten a meč a chtěl úkol splnit sám. Najednou se ale ozvaly podezřelé zvuky a přišli skřeti. Odnesli Froda do věže. Sam si nasadil prsten a tak ho neviděli.

Mysleli, že je Frodo mrtev, ale všimli si, že má na krku kousnutí od Oduly a jeden řekl druhému, že Odula nikdy nejí své oběti mrtvé, že hobit bude jen omráčený. Sam to všechno slyšel a chtěl Froda zachránit. Do věže se ale dostat nemohl. Rozběhl se proti bráně a narazil do ní. Spadl a omdlel. To je konec druhé knihy.


Přidal: sheeni 20.05.2011
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 2071
Zhlédnuto: 2998 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Eduard Štorch: Bronzový pokladJohn Ronald Reuel Tolkien: Pán prstenů - Návrat králeČtenářský deník