Právě přihlášení uživatelé:
Fuhrmannes7 (návštěvník)
Shurtsaq1l (návštěvník)

2 uživatelé jsou online.

www.STUDUJU.cz
referáty, čtenářský deník...


< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Jean de La Fontaine: BajkyDaniel Defoe: Moll FlandersováČtenářský deník

Guy de Maupassant: Kulička

Doba děje: 1880

Místo děje: Francie

Postavy:

Hlavní postavy: Kulička – prostitutka, vlastenka a pro dobro lidí by udělala vše

Obsah díla:

Krátký příběh se odehrává ve Francii po Prusko-francouzské válce, kdy byla Francie poražena. Po celé Francii se potulují malé skupinky vojáků a ničí, co mohou. Ti nejchytřejší nezůstávají přihlížet zkáze, kterou vojáci napáchali a napáchají a utíkají do bezpečí. Takoví jsou například hlavní postavy této povídky: pan a paní Loiseauovi, pan a paní Carré – Lamandovi, hrabě a hraběnka de Bréville, dvě jeptišky, Cordunet a žena přezdívaná Kulička. Všichni se setkají u dostavníku do Le Havre. Každý z nich má svůj život a pár dní ho prožijí společně. Manželé Loiseauovi jsou majitelé velkoobchodu s vínem, pan Loiseau je znám svými dobrými i špatnými žerty, pan Carré – Lamadon vlastní tři prádelny bavlny, je důstojník Čestné legie a člen městské rady, manželé de Bréville jsou vlastníky pozemků, bohatí a vznešení, pan de Bréville je také členem městské rady, život jeptišek naplňoval Bůh, modlení Otčenáše a Zdrávasy, demokrat Cordunet, kterému se říkalo: „Postrah všech lidí,“ piluje pivo a je také bohatý a nakonec nevěstka Alžběta Roussetová známá jako Kulička pro svoji bujnou tloušťku. Po cestě do Le Havru kočár zapadá do závějí a doba cesty se neustále prodlužuje. Jejich žaludky hlásí nedostatek jídla, a tak Kulička vytahuje plný koš různých pochoutek a vína, a nabízí je spolucestujícím, ti radostně jedí a pijí. Kuličkou nejprve opovrhují, ale díky jejímu gestu, je to alespoň na chvíli utlumeno. Dlouhá cesta je zavede k hotelu Commerce v městě Tôtes, kde stráví noc, jsou přinuceni německým důstojníkem zažádat o povolení pokračovat v cestě, ten jim ho dá, ale když se dozví, že v povozu jede i prostitutka Kulička nechá si ji přivolat hostinským. Pruský důstojník chce, aby se s ním Kulička vyspala, ale to nemůže připustit, je přece vlastenka. A tak jejich odjezd je odložen do té doby, než důstojník dostane to, co chce. Spolucestující nejprve Kuličku litují, ale když to trvá už týden, začnou ji přemlouvat a jemně naznačovat, aby pro dobro lidí udělala to, co důstojník požaduje. Kulička to nakonec opravdu udělá, a tak se druhý den pokračuje v cestě. Nikdo si Kuličky nevšímá, dělají, jak kdyby tam vůbec nebyla a začnou jí znovu opovrhovat, to Kulička neunese a příběh končí tím, že se rozpláče.

Úryvek z knihy:

Úryvky: „Všichni nastoupili?“ Někdo zevnitř odpověděl: „Ano.“ A vyjeli. Vůz jel pomalu, pomalu, krůček po krůčku. Kola se bořila do sněhu, celý povoz temně sténal a praskal, koně se smekali, oddychovali a kouřilo se z nich. - Všichni, kdo nastoupili očekávali lepší život a proto podnikli tuhle cestu. Odvážné. Konečně měli zasednout k večeři. Vtom se objevil sám majitel hostince, bývalý obchodník s koňmi, tlustý astmatický muž, kterému stále v krku hvízdalo, chrčelo a pištělo. Zdědil do otci jméno Follenvie. „Slečna Alžběta Rousserová?“ zeptal se. - Německý důstojník si volá Kuličku, aby jí mohl sdělit své přání. Kulička se vrací roztřesená a zlostí bez sebe. Neuvěřitelné! Oběd byl velmi smutný. Ke Kuličce se chovali mnohem chladněji, neboť ráno bývá moudřejší večera a změnili trochu svůj názor. Takřka se nyní na tu ženskou zlobili, že nešla potají za Prušákem a neuchystala tak na ráno svým spolucestujícím příjemné překvapení. - Tak takové to bylo třetí den ráno. Byli naštvaní na Kuličku, že za důstojníkem opravdu nešla. Zajímalo by mě, jak by se tvářili a chovali, kdyby byli v její kůži. „To jsem ráda, že nesedím vedle ní.“ Dostavník sebou těžce škubl a cesta se začala. Z počátku nemluvili, Kulička se neodvažovala zvednout zrak. Zlobila se na všechny své spolucestující a mrzelo ji, že povolila, že se nechala poskvrnit polibky Prušáka, do jehož náruče ji pokrytecky vehnali. - Díky Kuličce seděli v kočáře a ještě ji odsuzovali, měli jí být vděční! Paní Loiseauová se potichu vítězně zasmála a zašeptala: „Pláče nad svou hanbou.“ - Kulička to nezvládla a rozplakala se. Ostatní lidé ve voze rychle zapomněli, že to udělala jen kvůli nim. Neznamená, že když je to její obživa, že to dělá ráda. Nechápu, jak se ti lidé mohli takhle zachovat.

Znaky díla:

Nakladatelství: Naše vojsko Rok vydání: 1880 Překladatel: Břetislav Štorm

Můj názor:

Názor na knihu: Byl to krátký příběh o tom, jak se lidé dokáži zachovat, moc vysoké ponaučení to asi nemělo, ale není to špatný příběh. Myslím, že se to dalo uvést i na lepším příkladě než na prostitutce.

Přidal: nikolaStej 12.11.2010
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 709
Zhlédnuto: 13629 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Jean de La Fontaine: BajkyDaniel Defoe: Moll FlandersováČtenářský deník