< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Henryk Sienkiewicz: Quo Vadis (3)Johannes Mario Simmel: Všechno přiznám, všechnoČtenářský deník

Henryk Sienkiewicz: Quo Vadis

Doba děje: Vláda císaře Nera

Místo děje: Antický Řím

Postavy:

Lygie – mladá, hodná, krásná, obětavá, čistá a nezkažená dívka, křesťanka
Vinicius – neuvážlivý, vznětlivý, ale přemýšlivý a přizpůsobivý mladík, stal se kvůli Lygii křesťanem
Nero – krutý, samolibý, slabá a jednoduchá osobnost, neunesl kritiku, přál si být neustále chválen a oceňován
Petronius – vzdělaný, sečtělý, dokázal svou chytrostí manipulovat císařem, pohodlný, požitkářský

Obsah díla:

Děj se odehrává v Římě za vlády císaře Nera. Ten byl pověstný svou krutostí a samolibostí. V podstatě byl ale osobnost velmi slabá a jednoduchá. Toho dokázali využívat někteří vlivní občané tehdejšího Říma k tomu, aby jím manipulovali. Mezi ně patřil Gaius Petronius, jeden z jeho oblíbenců. Petroniův synovec Marus Vinicius se zamiluje do Lygie, dcery krále Lygů, která byla jako batole zastavena Římanům jako rukojmí. Po skončení válek na ni Lygové zapomněli, a tak byla převezena do Říma do rodiny Aulů, která si ji oblíbila jako vlastní dceru. Vinicius žádal Petronia o radu, jak si vydobýt její srdce. Ten se přimluvil u césara, aby byla Lygie jakožto majetek státu Aulům odebrána a přestěhována na Palatin, který byl ohniskem neřesti, obžérství a špatnosti. Odtud ji měl císař věnovat Viniciovi.

Když se Lygie dozvěděla pravdu začala Vinicia nenávidět a v den kdy měla odjet z Palatinu do jeho domu zorganizovala svůj únos, zprostředkovaný Ursem a bratry křesťany. Vinicius se s pomocí Petronia pustil do jejího hledání. Najal k tomu Chilóna, který zjistil, že Lygie je křesťanka, a proto se začal vydávat také za křesťana a nakonec ji objevil. Neuvážlivý a vznětlivý Vinicius se ji vydal unést s Krotónem, nejsilnějším gladiátorem tehdejší doby. Avšak Ursus, Lygiin ochránce byl ještě statnější a Krotóna zabil. Byl by zabil i Vinicia, kdyby mu v tom Lygie dbající Kristových přikázání nezabránila. Přesto Ursus Vinicia zranil.

Křesťané vzali zraněného mezi sebe a snažili se jej uzdravit, jak jim kázala jejich víra. Vinicius jejich chování zprvu nemohl pochopit, ale čím delší dobu mezi nimi trávil, tím hlouběji pronikal do hlubin jejich víry a tím více s ní souhlasil, a protože si uvědomil, že stát se křesťanem je jediná cesta, jak získat Lygii, nebránil se jí. Lygie, která ho ošetřovala, si všimla změn, které se udály s jeho povahou, a začala si jej znovu zamilovávat. Zalekla se ale této lásky a utekla. Vinicius ji opět našel. Při návštěvě se setkal s apoštoly Petrem a Pavlem. Vyznal se Lygii ze své lásky a poté, co jim apoštolové požehnali, rozhodl se, že se dá pokřtít a pak se dá s Lygií oddat. Na přání Nera musel ale odjet s celým dvorem do Antia, kde chtěl Nero dokončit svůj epos o Tróji. Protože si ale nedokázal představit hořící město, dal zapálit Řím.

Ten hořel několik dní a shořel do základů. Obyvatelstvo se bouřilo, bylo málo jídla a téměř všichni se octli bez střechy nad hlavou. Aby se lid nebouřil proti němu, svalil Nero vinu za požár na křesťany. Prodejný Chilón se nabídl a prozradil Nerovi všechna křesťanská shromaždiště a v Římě začal hon na křesťany. Ti byli zavíráni do přeplněných vězení, kde čekali na blížící se hry, které césar pořádal, aby si naklonil obyvatelstvo. I Lygie byla zajata a uvězněna přes všechny Viniciovy a Petroniovy snahy.

Na následujících hrách byly nelidskými způsoby postupně vražděny tisíce nevinných křesťanů. Zpočátku her se obecenstvo dobře bavilo, když klidní křesťané podléhali dravé zvěři, později však diváky začal udivovat klid, s jakým umírali a Římané začali pochybovat o jejich vině. Lygie ve vězení onemocněla, a protože k hrám vybírali hlavně zdravé křesťany, měla připadnout k jedné z posledních várek.

Zákeřný Nero, který chtěl Viniciovi způsobit co největší bolest, dal Lygii připoutat k rohům obrovského býka. Toho nechal vpustit do arény, do níž dal předtím vehnat Ursa. Ursus vida svou božskou paní v nebezpečí, soustředil veškerou svou sílu a býka zabil. Římský lid byl ohromen a žádal pro oba milost. Nero, který byl závislý na přání lidu, jim dal život. Ochromený Vinicius, který už téměř zemřel žalem Lygii vyléčil a odjeli spolu na Viniciovy statka na Sicílii, kde upadli v milosrdné zapomnění. Petronius upadl v césarovu nemilost, a protože tušil, že mu

Nero co nevidět pošle rozsudek smrti, vzal si život sám. César byl záhy sesazen. V průběhu pronásledování křesťanů byli zadrženi i oba apoštolové. Petr, který měl možnost z Říma utéci, měl na cestě vidění Krista, který se jej zeptal: „Quo vadis, domine?“ Po tomto vidění se Petr vrátil do Říma, kde byl stejně jako Pavel ukřižován.

Úryvek z knihy:

Nečekali dlouho. Pojednou se ozval ohlušující hlahol trub a na toto znamení se otevřely mříže proti caesarovu pódiu a do arény se za vřískotu bestiariů vřítil příšerný germánský tur, nesoucí na hlavě nahé ženské tělo.

„Lygie! Lygie!“ vykřikl Vinicius.

Uchopil se oběma rukama za vlasy na skráncích, stočil se do klubka jako člověk, který v sobě ucítil hrot kopí, a začal ochraptělým, nelidským hlasem volat:

Věřím! Věřím! Kriste! Zázrak!

A necítil ani, že mu Petronius zahalil hlavu tógou. Zdálo se mu, že to smrt nebo bolest jej připravuje o zrak. Nedíval se, neviděl. Zmocnil se ho pocit jakési strašné prázdnoty. V hlavě mu zůstala jen jediná myšlenka, ústa opakovala nepříčetně jen:

„Věřím! Věřím! Věřím!“

Znaky díla:

Historický román. Vychází jednak ze skutečných událostí a postav, které žily za vlády císaře Nera. Autor zachycuje život a strádání prvních křesťanů. V hrdinném Ursovi a krásné Lygii, příslušníky kmene Lygů, viděl autor předky jeho vlastního národa: Poláků.

Jazyk je spisovný, menší počet uměleckých prostředků; nacházíme zde latinské historismy. Kombinace jednoduchých vět a bohatých souvětí. Psáno v ER formě.

Kompozice je chronologická, paralelní i retrospektivní,

Můj názor:

Příběh románu se mi líbil, ale pasáže, ve kterých autor obsáhle popisoval prostředí a duševní stavy se mi zdály zdlouhavé a nezáživné.


Přidal: alambert 20.09.2010
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 936
Zhlédnuto: 5695 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Henryk Sienkiewicz: Quo Vadis (3)Johannes Mario Simmel: Všechno přiznám, všechnoČtenářský deník