< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Alan Nelson: NarapoiaBožena Němcová: Babička (3)Čtenářský deník

Božena Němcová: Babička (2)

Doba děje: Začátek 19. století

Místo děje: Staré bělidlo v Ratibořicích

Postavy:

Babička – moudrá, laskavá žena, která si svou vlídností získala srdce všech lidí kolem sebe

Obsah díla:

Na přání své dcery Proškové přijíždí z vesničky na slezských hranicích na panství kněžny Kateřiny Zaháňské na Staré bělidlo babička Magdaléna Novotná, aby pomohla v domácnosti a u dětí. Má také na starosti drůbež, pečení chleba, předení a další domácí práce. Postupně si u všech získá velké sympatie a přátelství.

Hlavně její vnoučata – Barunka, Adélka, Jan a Vilím si ji ihned zamilují a snaží se ji poslouchat. Babička s nimi chodí na procházky a učí je lidovým zvykům a tradicím. Navštěvuje s nimi mlýn, kde žijí lidé s dcerkou, která s dětmi kamarádí.

Nejvíce se s nimi přátelí myslivec a mlynář s rodinami, obdiv si babička vyslouží i u samotné kněžny, která si cenila její moudrosti a upřímnosti. Pozvala ji tedy na zámek i s dětmi, kde jí babička vyprávěla o svém ýivotě. Ale i ostatní ji měli rádi, ona se odvděčovala pomocí nebo aspoň dobrým slovem. Kudrnovi našla práci, Kristle z hospody zachránila milého Jakuba před vojnou tím, že požádala kněžnu, aby tam nemusel, díky ní si i slečna Hortenzie může vzít učitele malířství. Jen pomatené Viktorce pomoci nemohla, ale aspoň vysvětlila těm, že se jí nemají bát. Sama s ní soucítila, protože jejich osudy byly podobné, obě v mládí utekly za vojákem.

Když potom babička umřela, všichni ji oplakali, protože ji měli opravdu velmi rádi.

Úryvek z knihy:

Po Žernovském kopci nahoru kráčí pět poutnic; je to babička a panímáma, Kristla, Mančinka a Barunka. První dvě mají bílé plachetky přes hlavu, nad obličej jako stříšku stáhnuté; děvčata kulaté klobouky. Také si sukničky vykasaly jako Kristla a starší ženy a na zádech nesly si malé ranečky, v nichž měly potravu. "Mně se zdá, že slyším zpěv," řekla Kristla, když došly na vrch kopce.

"Já také slyším."

"Já také," ozvaly se děvčata; "pojďte rychle, babičko, aby nám neutekli," pobízely babičku a chtěly se pustit do běhu. "I vy bloudkové, když vůdce o nás ví, nepůjde bez nás," zdržela je babička a děvčata upokojeny kráčely s ostatními stejným krokem. Na vrchu pásl ovčák ovce a zdaleka je pozdravoval. "Nezmoknem, Józo?" ptala se ho panímáma.

"Buďte bez starosti, do pozejtří to vydrží. Vzpomeňte i na mne s otčenáškem. Šťastnou cestu!"

"Dejž to pánbůh, vzpomeneme."

"A babičko, jakpak to Józa ví, když má pršet a když má být hezký čas?" ptala se Barunka.

"Když má pršet, tu lezou červíci ze země k vrchu a vyrývají budky; černí štíři (mloci) vykukují z děr, ještěrka se ale schovává, i pavouk, a laštovičky lítají až u samé země. Ovčáci jsou celý boží den venku, a když nemají co dělat, tu oni ta zvířátka pozorujou, jak to žije a tyje. Nejlepší můj kalendář jsou hory a obloha. Podle jasnosti hora barvy oblohy poznám, kdy nastává pěkný, kdy špatný čas, kdy větry, kroupy a sněhy přijdou," doložila babička.

U žernovské kapličky stojí houf poutníků, muži, ženy i děti, nejedná matka nese si dítě v peřince s sebou, by je obětovala matce boží a buď zdraví ztracené, buď štěstí pro ně vyprosila.

Znaky díla:

Obsáhlá novela z vesnického prostředí. Božena Němcová psala toto dílo v nejtěžších chvílích svého života.

Idylické vzpomínání autorky na své dětství a na svou babičku.

Kompozice chronologická, místy retrospektivní.


Přidal: jenikkozak 21.07.2010
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 540
Zhlédnuto: 10564 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Alan Nelson: NarapoiaBožena Němcová: Babička (3)Čtenářský deník