< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Jan Drda: Němá barikádaAlexandre Dumas: Robin HoodČtenářský deník

Alexandre Dumas: Hrabě Monte Christo

Doba děje: Začátek 19. století

Místo děje: Francie

Postavy:

Edmond Dantes – Hrabě Monte Christo – zažívá mučení ve vězení, přichází o snoubenku, jedinou jeho touhou je pomsta.

Obsah díla:

Do přístavu v Marseille připlula loď Faraon. Po dlouhé cestě zemřel na zápal mozkových blan kapitán Leclére. Vrchní kormidelník Edmond Dantes se zatím ujal vedení. V přístavišti je uvítal pan Marrel, majitel lodi a Edmondův přítel, Dantes byl šťastný, neboť mu bylo slíbeno místo kapitána, a měl před svatbou s krásnou Mercedes. Na zásnubní hostinu byli pozváni jeho přátelé námořníci, přišli ale četníci a Dantese odvedli. Všichni doufali, že jde o omyl, jen Ferdinand, který miloval Mercedes, účetní z lodi a Caderousse věřili, že ho hned nepustí. Udali ho, že po smrti kapitána navštívil na Elbě Napoleona a měl od něho dopis do Paříže. Dantes byl uvězněn, dopis byl totiž adresován otci prokurátora, který jej soudil, a chtěl svého otce chránit. Dantes byl převezen na ostrov do pevnosti If na doživotí. Stalo se to 28. února 1815 a bylo mu 19 let. Byl vsazen do temné kobky. Časem uslyšel škrabání. Později se mu ukázal vězeň Abbé Faria, o kterém si všichni mysleli, že je šílený. Prokopal chodbu zemí až k Dantesovi. Stali se přáteli a smluvili se, že spolu uprchnou. Kopali další chodbu a Abbé učil Dantese všemu, co znal. Když se chystali k úniku, Abbé dostal mrtvici a zemřel. Dantes ho donesl na své lůžko a sám se zašil do pohřebního pytle. Nevěděl, že pevnost If má za hřbitov moře. S námahou se zbavil zatěžující koule a plaval k opuštěnému ostrovu. Abbé mu před smrtí pomohl objasnit záhadu jeho zatčení a svěřil mu, že ví o pokladu na ostrově Monte Christo. Z ostrůvku uviděl loď a plaval rychle k ní. Řekl, že je trosečník a podloudníci se ho ujali. To se stalo 14 let poté, co byl uvězněn. Podloudníci se rozhodli, že vyloží své zboží u ostrova Monte Christo, Dantes zahrál zranění, aby tam mohl zůstat sám. V jedné jeskyni opravdu našel zlato a drahokamy. Vzal si některé, odplul s kamarády, zaplatil jim, že ho zachránili. Jen pro Jacopa koupil loď a poslal ho do Marseille, aby zjistil zprávy o otci a Mercedes. Otec zemřel a Mercedes zmizela. Dantes si koupil loď a vydal se tam sám. Od Caderousse zjistil vše o zločinu, že Mercedes se stala ženou Fernanda, a že Morrel je ve finanční tísni. Pan Morrel navíc přišel o svou loď, začal pomýšlet na sebevraždu. V poslední chvíli dostal červený váček, který kdysi daroval otci Edmonda, který umíral zadlužen, plný peněz a drahokamem. Byl šťasten, dokonce se mu vrátila loď.

Albert Marcef a Franz d’Epinay se v Římě setkali s přívětivým hrabětem Monte Christem, půjčil jim svůj povoz, a když Albert upadl do zajetí banditů, osvobodil ho, protože se znal s jejich vůdcem. Místo díků přijal pozvání do Paříže. Po příjezdu ho Albert představil svým přátelům a zavedl ho ke svému otci a matce. Hrabě si pořídil na okraji Paříže dům. Jeho správce mu prozradil, že v domě chtěl zavraždit člověka, který pohřbil dítě. Správce ho vykopal, oživil a ujal se ho. Benedetto byl zlý a zavraždil správcovu ženu. Hrabě navštěvoval všechny vážené rodiny, u Morrelů se dozvěděl o červeném váčku. Maximilián mu sdělil, že se otec až do smrti trápil, že neví, kdo je zachránil, prozradil mu, že to byl Edmond Dantes. Hrabě zbledl. Požádal o oběd a odhalil část tajemství domu o mrtvém dítěti. Nikdo ale nevěděl, kdo je hrabě. Ten postupně trestá všechny viníky svého utrpení. Caderousse zemře rukou vraha. Vilfortovi nechá zabít skoro celou rodinu vmanipulovanou manželkou a ten se z toho zblázní. Mondegovi udělá takovou ostudu, že se raději zabije potom, co se ho zřekne vlastní syn. Danglara nechá vyhladovět a připraví jej o všechny peníze. Danglarovi však nakonec odpustí. Hlavně pro svůj vnitřní klid.

Úryvek z knihy:

„Ale vždyť vy sám si to můžete říci! Och chvíle, kdy obýváte Francii, podléháte samozřejmě francouzských zákonům.“

„Vím to,“ odpověděl Monte Cristo. „Ale kdykoli se mám odebrat do nějaké země, začnu svými osobitými prostředky studovat všechny lidi, od nichž mohu v něco doufat nebo se něčeho obávat, takže nakonec je znám tak dobře, jako se znají sami, možná i lépe. Výsledek toho pak je, že kterýkoli královský prokurátor, s nímž bych měl co dělat, byl by určitě ve větších rozpacích než já.“

„Čímž chcete říct,“ navázal váhavě Villefort, „že při slabosti lidské povahy každý člověk podle vás se dopustil… chyb?“

„Chyb… nebo zločinů,“ odpověděl nedbale Monte Cristo.

„A že vy jediný mezi všemi lidmi, které, jak jste sám řekl, neuznáváte za své bratry,“ pokračoval Villefort lehce pohnutým hlasem, „že vy jediný jste dokonalý?“

„Vůbec ne dokonalý, jen neproniknutelný,“ opravil Villeforta hrabě. „Ale nechme toho, jestli se vám ten hovor nelíbí. Nejsem ohrožen vaší spravedlností, právě tak jako vy nejste ohrožen mým bystrozrakem.“

„Ne, ne, ne!“ zvolal žiě Villefort v obavě, aby se nezdálo, že opouští bojiště. „Nikoli. Svým skvělým a takřka vznešeným hovorem jste mě pozvedl nad mou obvyklou úroveň. Už nehovoříme, ale diserutujeme. Víte jistě, jak si theologové za katedrou na Sorboně nebo filosofové při svých disputacích dovedou mnohdy říci krutou pravdu. Řekněme, že se tu zabýváme společenskou teorií nebo teologickou filosofií, a já vám povím tuto, třebaže je tvrdá: ‚Bratře, holdujte pýše! Jste nad ostatními, ale nad vámi je Bůh.‘“

„Nade všemi!“ odpověděl Monte Cristo tak hlubokým hlasem, že Villefort se mimovolně zachvěl. „Jsem pyšný vůči lidem, kteří se jako hadi vztyčují proti tomu, kdo je o hlavu přečnívá a nerozdrtí je přitom nohou. Ale před Bohem tu pýchu odkládám. Neboť on mě vymanil z nicoty, aby mě učinil tím, čím jsem.“

Znaky díla:

Rozsáhlý trojdílný dobrodružný román. V každé knize dva díly.

Styl: romantismus, vypravováno v ER-formě.


Přidal: jenikkozak 30.06.2010
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 933
Zhlédnuto: 13330 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Jan Drda: Němá barikádaAlexandre Dumas: Robin HoodČtenářský deník