Alois Jirásek: F. L. Věk
Doba děje: 18.století
Místo děje: Dobruška, Praha
Obsah díla:
F.L.Věk se narodil jako syn chudého kupce v Dobrušce. Od mládí byl výtečným zpěvákem a na doporučení známého byl přijat do benediktýnského kláštera za choristu v Praze. Odloučení od domova bylo velmi těžké, zvláště od maminky.
František si ale brzo na život v klášteře zvykl. Studoval na gymnázium a stal se blízkým knihovníka, kterému zachránil život. Měl tak blízko k bibliotéce a knihám, které se staly jeho velkým koníčkem, stejně tak jako hudba. František je velmi nadaný student i hudebník a jeho léta v kláštěře se zdají být ta nejlepší.
Brzo ale příjde pád. Nový císař Josef II. Mnoho klášterů ruší a steně tak i jeho „domov“. František se tak staví na vlastní nohy, což není vůbec jednoduché. Ovšem je schopen postarat se o sebe – najde si práci – zpívá v různých sborech, divadlech a co nejvíc zasáhne jeho život – vyučuje mladou krásnou, ale němou Paulu Butteauovou, do které se nešťastně zamiluje.
Rodičům se ale vůbec nelíbí jeho nový život, protože František zanedbává studium na vysoké škole. Otec ho zavrhne. Brzo však ale příde další pád – Butteauovi už nejsou schopni platit mu hodiny, Paula se zamiluje do Václava Tháma, Věkova přítele. František se vydává domů.
Doma ale není šťastný. Otec ho zaučuje Kramářem, ale František se chce vrátit do Prahy. Při cestě na útěku však pozná nevýhody hudebního a divadelního života a vrací se domů, kde přijímá po otci řemeslo.
Kniha je plná vlastenectví a bouření se proti poněmčování. I František se ukáže jako „vlastenec“. Ukazuje, že by lidé měli držet pospolu a nezapomínat na staročeské tradice a ani zavrhovat české umění a jazyk. Zajímavé na knize také je, že se František jako zpěvák setkává se samotným Mozartem, který mu osobně zaplatí dva dvaceťáky za zpěv v jeho hře Don Juan.
Úryvek z knihy:
František trnul a nevěřil ani svému sluchu. To všecko ho značně vzrušilo, a domů se vrátiv, pořád ještě na to myslil, jak viděl ten krásný kočár, krásou dámu, jak Duškovi lokaj knížecí uctivě otvíral dvířka, jak Dušek kráčel do paláce. A takové má samé hodiny! Ó, by také on mohl k němu, aby se u něho přicvičil a na klavíru zdokonalil! Touto dobou nezdálo se mu nic krásnějšího na světe nežli život muzikantský; a zdálo se mu pak teprve, když vyšed z kláštera stal se samostatným, když mohl po chuti a kdykoliv oddati se hudbě, zajíti si do toho neb onoho kostela i do společností hudebnických, když vypomáhal na tom i na onom kůře, když se seznamoval s hudebníky i zpěváky. A což, když poprvé vstoupil do Nosticova divadla, když poprvé uslyšel italskou operu! Byla to Simarosova Italina in Londre. Byl jako opojen, neboť ještě nikde neviděl tak upraveného divadla takové výpravy.
Sgr Ponziani, výtečný basista, mlle Teresa Saporiti přivedli ho nejvíce u vytržení, takže je dlouho slyšel a dlouho té noci nemohl usnouti.
Pak si tam častěji zašel a mnohdy byl bez večeře, jen aby ušetřil na vstupné, a to vždy, kdy byli na ceduli: Cimarosa, Zanetti, Fischietti nebo Salieri, jejichž opery hráli nejvíce. Dramata mladého filosofa tak netáhla a také neměl tolik peněz, aby tak často mohl choditi do divadla.
Znaky díla:
Inspirováno skutečnou postavou Františka Vladislava Heka
Přidal: tess.for 26.02.2008
Zobrazit podrobnosti
Zhlédnuto: 12440 krát
Statistika