< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka > Moliére: Kritika školy pro ženy Moliére: Lakomec (3)Čtenářský deník

Moliére: Lakomec (2)

Doba děje: 1670

Místo děje: Paříž

Postavy:

Harpagon - starý lakomec, který své jmění získal lichvou, samotář; Kleant - Harpagonův syn, pro něj je láska důležitější než otcovy peníze; Eliška, Harpagonova dcera, miluje Valéra, odsuzuje otcovu lakotu; Valér - Harpagovův správce; Mariana - nejdříve chudá, nakonec se ukáže, že je ze vznešeného rodu; Anselm - otec Mariany a Valéra, hrabě

Obsah díla:

Boháč Harpagon je starý lakomec, kterému jsou milejší peníze než štěstí jeho dvou dětí – Elišky a Kleanta. Jejich výhodnými sňatky chce jen získat další jmění.

Oba si už však našli svého partnera. Kleant se zamiloval do chudičké, ale krásné a milé Mariany, Eliška má zase ráda Valéra, Harpagonova správce.

Jenže do Mariany se zamiloval i Harpagon, který se s ní chce okamžitě oženit. Pomáhá mu v tom dohazovačka Frosina, která za peníze dá dohromady kohokoli. Těsně před svatbou se Frosina dověděla o lásce dvou mladých lidí. V té době ukradne služebník Čipera pánovu kasu z úkrytu v zahradě. Harpagon je ztrátou tak otřesen, že bez dlouhých okolků rozhodně o výměně Mariany za ztracené peníze.

Nakonec se ukáže, že ani Mariana nejsou chudí, protože jsou dětmi velice bohatého hraběte Tomáše d´Alburciho, který se v této oblasti usadil pod jménem Anselm. Vše končí přípravou dvou svateb – Kleanta s Marianou a Elišky s Valérem.

Úryvek z knihy:

HARPAGON: vbíhajíce bez klobouku, křičí už ze zahrady:
„Zloděj! Vrah! Loupežník! Chyťte ho! Chyťte ho! Ó spravedlnosti! Spravedlivé nebe! Jsem ztracen! Jsem zničen! Zabili mě! Ukradli mně peníze! Kdo to může být? Kam se poděl? Kde vězí? Kde se schoval? Co podniknout, abych ho dopadl? Kam se rozběhnout? Není snad tam? Nebo tady? Kdo to je? Stůj! (Chytaje sám sebe za ruku.) Vrať mi mé peníze, taškaři ... Ach, to jsem já. Už se mi z toho plete rozum, a já nevím, kdo jsem, kde jsme a co tu dělám. Achich! Mé milé peníze! Mé chudinky penízky! Oloupili mě o vás, vy moji milí přátelé, a já, připraven o vás, já pozbyl své jediné odpory, své útěchy, své radosti. Jsem hotov a nemám na tomto světě již co pohledávat. Bez vás nemohu žít. Je se mnou ámen, jsem u konce svých sil, umírám, jsem mrtev, jsem pohřben! Což tu není nikoho, kdo by mi ráčil pomoci? Kdo by mi vrátil mé milované penízky, nebo mi dal alespoň vědět, kdo mi je vzal a vzkřísil mě tak opět k životu? Ne? Co říkáte? Nikde nikoho! Ať již spáchal tuto krádež kdokoli, musil si to moc dobře vyčíhat. Vybral si, šibal, právě chvíli, kdy jsem rozmlouval se svým zrádným synem. Pojďme! Dojdu si pro spravedlnost a dám vyslechnout celý dům, služky, sluhy, syna, dceru a nakonec i sebe. Jaká to hromada lidí! Ať se podívám na kohokoli z nich, na každého mám podezření a každý se mi zdá zlodějem! Ach! O kom si to tam šeptají, o tom, kdo mne okradl? Co tam nahoře tropí za povyk? Je tam snad ten můj zloděj? Ó smilujte se nade mnou, a víte-li někdo o mém zloději, poníženě vás prosím, povězte mi to! Neskrývá se mezi vámi? Všichni na mně patří a potichu se hihňají. Uvidíte, že jsou na krádeži spáchané na mně nepochybně spoluvinni. Nuže, rychle! Pro komisaře, dráby, profousy, soudce, mučidla, šibenice a katy! Dám všechny oběsit, a neshledám-li se znova se svými penězi, oběsím nakonec sám sebe.“

Přidal: jenikkozak 12.12.2009
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 541
Zhlédnuto: 13020 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka > Moliére: Kritika školy pro ženy Moliére: Lakomec (3)Čtenářský deník