< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Erich Maria Remarque: Nebe nezná vyvolenýchErich Maria Remarque: Tři kamarádi Čtenářský deník

Erich Maria Remarque: Tři kamarádi 2

Doba děje: po WW1 (20. léta)

Místo děje: Německo

Postavy:

Robert „Robby“ Lohkamp - 30 let, patří k tzv. „ztracené generaci“, se svými kamarády bojoval v WW1, klavírista, automechanik (pracuje v dílně, kterou provozuje s přáteli), hodně pije, odvážný, nevzdává se, oddaný, miluje Pat

Otto Köster - Robertův kamarád z války, rozumný, věrný

Gottfried Lenz - plný života, aktivní, vše bere s humorem

Patricie „Pat“ Hollmanová - krásná, milá, sympatická, melancholická, trpí tuberkulózou, miluje Robbyho

Obsah díla:

Příběh se odehrává ve 20. letech 20. století v Německu, kdy zde panovaly složité hospodářské a politické poměry. Robert, Otto a Gottfried, kamarádi z války, si zřídí autodílnu, kde opravují stará auta a snaží se je prodávat. Vlastní sportovní vůz, ke kterému mají vřelý vztah, dokonce mu dali jméno - „Karel“. Robert slaví třicáté narozeniny a podléhá pocitu, že nic v jeho životě nemá smysl (je členem tzv. ztracené generace).

Vše se změní, když potká Patricii Hollmanovou, křehkou dívku, do které se zamiluje na první pohled, a později mezi nimi vznikne pevný milostný vztah. Při pobytu u moře Robby zjistí, že Pat trpí tuberkulózou. Nastěhuje ji do vedlejší bytu a bojí se, že ji ztratí. Zanedlouho se dozví, že Patriciin stav je vážný a na podzim musí odjet do sanatoria. Situaci v městě se zhoršuje, dochází k demonstracím a nepokojům při politických schůzích. Při jedné z těchto událostí je na ulici zastřelen Gottfried Lenz.

Pat odjede na léčení a s Robbym udržují kontakt jen dopisy a občasnými telefonáty. Robby a Otto musí zavřít autodílnu a mají finanční problémy. Za několik měsíců pošle Pat Robbymu telegram, ať brzy přijede. Oba přátelé se vydají do horského sanatoria, kde si je většina pacientů vědoma blížící se smrti a snaží se vše překonat humorem a společenskými událostmi. Otto Robbymu slíbí, že sežene peníze, aby mohl strávit s Pat poslední chvíle. Slib dodrží - prodá Karla. Robby se až do konce o svou lásku stará a zpříjemňuje jí bytí a zanedlouho Pat umírá.

Úryvek z knihy:

„Zasmála se. „Muži se spoustou peněz jsou většinou odporní, Robby.“
„Ale peníze ne, což?“
„Ne,“ řekla. „Peníze ne.“
„To jsem si myslel.“
„A ty je považuješ za odporné?“
„Ne,“ řekl jsem. „Peníze sice nedělají člověka šťastným, ale neobyčejně ho uklidňují.“
„Dělají člověka nezávislým. A to je, miláčku, ještě víc.“

***

„Stane-li se něco, zavolej mě, Robby,“ řekl Otto.
Přikývl jsem.
„Peníze tu máš v několika dnech. Postačí ti na nějakou dobu. Udělej všechno, co bude třeba.“
„Ano, Otto.“ Zaváhal jsem. „Máme doma ještě několik ampulek morfia. Poslal bys mi je?“
Pohlédl na mne. „Proč je chceš?“
„Nevím, jaké to tu bude. Možná, že jich nebude zapotřebí. Stále ještě mám takovou nějakou naději, přese všechno. Kdykoli ji vidím. Když jsem sám, tak ne. Ale nechtěl bych, aby trpěla, Otto. Aby tu takhle polehávala a aby to pak nebylo nic než bolesti. Možná, že jí dají morfium i tak. Ale aspoň budu mít klid, budu-li vědět, že jí mohu pomoci.“
„Jen to, Robby?“ zeptal se Köster.
„Nic víc, Otto. Určitě. Jinak bych ti to neříkal.“
Přikývl. „Jsme už jen dva,“ řekl zvolna.
„Ano.“
„Dobře, Robby.“
Šli jsme do haly a já přivedl dolů Pat. Pak jsme se spěšně navečeřeli, neboť se stále více zatahovalo. Köster vyjel s Karlem před hlavní vchod. „Hodně štěstí, Robby,“ řekl.
„Tobě také, Otto.“
„Na shledanou, Pat.“ Podal jí ruku a pohlédl na ni. „Na jaře si pro vás přijedu.“
„Sbohem, Köstere.“ Pat mu pevně stiskla ruku. „Mám radost, že jsem vás ještě viděla. Pozdravujte ode mne také Gottfrieda Lenze.“
„Ano,“ řekl Köster.
Pořád mu ještě držela ruku. Rty se jí chvěly. A tu náhle učinila krok vpřed a políbila ho. „Sbohem,“ zamumlala přidušeným hlasem.
Po Kösterově obličeji přelétl jasně červený plamen. Chtěl ještě něco říci, ale odvrátil se, nasedl dovozu, prudce vyrazil a řítil se serpentinami dolů, aniž se už ohlédl. Dívali jsme se za ním. Vůz burácel hlavní ulicí a projížděl zatáčky jako osamělá svatojánská muška a před ním se prostíraly bledé pásy reflektorů na šedivém sněhu. Na výšině vůz zastavil a Köster zamával. Stál temný před světlem reflektorů. Pak zmizel a ještě dlouho jsme slyšeli slábnoucí bzukot stroje.“

Znaky díla:

  • situace v Německu - rozvrácené hospodářství, nezaměstnanost, korupce, bída, beznaděj, inflace, chaos
  • touha protlouci se životem, užívat si drobné radosti
  • hodnoty - přátelství (jediná dobrá věc, kterou válka přinesla), láska (silná, čistá, nepatetická)
  • nemoc - skrytý nepřítel, těžko se proti ní bojuje
  • filosofické pasáže, úvahy o smyslu života, jak se probít (materiál pro citáty)
  • politika - v pozadí, autor jí nepřikládá důležitost, nevěří v politické strany a jejich sliby
  • nižší společnost - prostitutky, handlíři, chudí lidé
  • napsáno v exilu, věnováno první manželce - Ilse Jutta Remarque-Zambona
  • ich-forma (vypravuje Robert „Robby“ Lohkamp)
  • přímá řeč, nic nepředstírá, realita, přístupné pro čtenáře, čtivé, humor

Můj názor:

Opravdové, působivé a dojemné.


Přidal: Aleinad 05.12.2009
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 779
Zhlédnuto: 9868 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Erich Maria Remarque: Nebe nezná vyvolenýchErich Maria Remarque: Tři kamarádi Čtenářský deník