< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Karel Hynek Mácha: MarinkaGuy de Maupassant : Věno Čtenářský deník

Marie Majerová: Panenství

Doba děje: počátek 20. století

Místo děje: Praha

Obsah díla:

Příběh popisuje osud šestnáctileté dívky Hany, kterou rodiče vyhnali z domu. Najde si práci v restaurantu pana Nevostrého, kde bydlí společně se služkami Barčou a Fany. Jejich život je vyplněn každodenní prací, Barča si občas vyjde za zábavou, ale jejich existence je vesměs bezútěšná. Jednoho večera seznámí Barča Hanu s Vlčkem, který se ji pokusí svést, dívka však uteče. Vlček se do Hany zamiluje a požádá ji o ruku, ale je odmítnut a přestěhuje se do Brna. Haně se práce v restauraci daří, je ozdobou podniku a přitahuje pozornost všech pánů.

Hana se zamiluje do Jimeše, a poté zjistí, že trpí tuberkulózou. Jeho nemoc rychle postupuje a zlepšení by se dalo předpokládat pouze při pobytu u moře, což si Jimeš nemůže dovolit. Hana chce Jimešovi pomoci a rozhodne se, že peníze získá sexem se starým mužem, od kterého často dostává dary. Když se ocitne u něho doma, zmocní se jí hrůza a uteče. Starý pán utrpí záchvat a zanedlouho zemře. Jimešova nemoc se stále zhoršuje, přestane navštěvovat restaurant, aby Hanu ušetřil trápení, ta ho však přijde navštívit domů. Brzy ji však ani nepoznává a pomalu umírá.

Majitel restaurantu pan Nevostrý požádá Hanu o ruku, dívka souhlasí, protože pro ni vše ztratilo smysl. Přípravy na svatbu i obřad vnímá jako ve snách. Večer se dozví, že Jimeš zemře. Noc stráví na schodech před jeho domem a pana Nevostrého najdou mrtvého. Hana za několik dní zemře v nemocnici.

Úryvek z knihy:

"Mikula nejistě vešel. Stanul u dveří. „Je tu Hana?“ zeptal se Fanynky. „Paní Nevostrá,“ opravila jej uctivě Fanda. Hana otevřela dveře pokoje a opřela se zády o veřeje. Hlasem, který se zajíkal a bál, se ptala: „Co chcete, doktore?“ Znělo to jako otázka umírající. Dostanu se do pekla? Nepodívala se po Mikulovi; zaryla se zraky do země, před sebe. A na podlaze zase viděla roztočené ohnivé kruhy. „Jimeš zemřel,“ zešeptal Mikula u dveří sotva slyšitelně. Ale Hana věděla, co říká. Pojednou se jí rozjasnilo: to je ta zapomenutá událost, to je ta rána osudu, na kterou celý den čekala. Jak mohla jen takhle zapomenout? Ohnivé kruhy zavířily, zkroutily se do ohromného, plamenného otazníku. Otazník hořel. Ještě něco? Ještě není konec? Teď přece musí umřít! Proč neumírá? Očekávala, že zemře při těch slovech. Jimeš je mrtev. A hle, ona nezemřela. Stojí na nohou a opírá se zády o dveře. Ale co se nyní stane? Což může žít? V té chvíli se jasné vědomí zkalio, jako bys do vody nakapal černidla. Tak se v ní rozlil vtíravý smutek. Z vědomí jsoucnosti zbyla jen zákeřná bolest hlavy. Ta ji nudila k šíleným výkřikům, hnala ji lebkou proti zdi. Ale ona zatím ještě stála v zdánlivém klidu, soustřeďujíc se. Mikula viděl její profil, jak stála opřena zády i hlavou. Slyšel též, jak zaskřípěla zuby. Neodpověděla mu. Nemohla. Slova jí již neposlouchala.“

Znaky díla:

  • popis života služek, odpor k měšťáckému okolí
  • atmosféra předválečných let, těžký úděl ženy
  • morální dilema, bezvýchodnost situace

Můj názor:

Kniha mě překvapila svou zápletkou a tragičností. Vyvstává však otázka, zda se autorka nestala významnou jen proto, že byla ženou píšící o ženách.


Přidal: Aleinad 05.12.2009
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 506
Zhlédnuto: 5334 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Karel Hynek Mácha: MarinkaGuy de Maupassant : Věno Čtenářský deník