„Slim pořád ještě vyspával v tom svým kutlochu na zadním sedadle. Pak se probral, zved se a povídá: „Čaues, štístko.“ Najednou ti kolem nebylo po sněhu ani památky; slyšel jsem, jak nějakej jinej dědula vzadu za mnou prohlásil: Vracim se zpátky do Orovillu a šoupnu tam do banky svůj zlatej prach.“ Teďkonc už jsme byli v údolí Sakramenta, a dědo, pak jsme najednou uviděli Sheiliny šňůry na prádlo a na nich se na dřevěných kolíkách třepotalo rozvěšený mokrý prádlo. Slim se chyt oběma rukama v kříži a začal se belhat kolem dvorka a naříkal: „Já vám mám arthur-itidu, autobus-itidu, cest-itidu, mg-itidu a vůbec všechny -itidy, co jich na světě je!“
A Sheila se k němu rozběhla jak vítr, sázela mu pusy jednu za druhou, div ho neudusila; pak jsme šli dovnitř a pošmákli si na dobroučkým masíčku, který pro nás schovala, měli jsme bramborovou kaši a fazole jak na hostině a parádní pohár s třešňovou a banánovou zmrzlinou, s kouskama ovoce a takovejma dobrotama, a dokonce v tom byla zapíchnutá i lžička.“

• novela, vyprávěno černošským chlapcem jeho zemřelému dědečkovi
• život v Severní Karolíně, poté putování na západní pobřeží
• melancholické poetické vyprávění
• specifický dětský pohled na události
• posmrtně vydáno
• černošské nářečí, nespisovný jazyk, slovní komika

Milé.