Radek John: Memento

Doba děje: 70. a 80. léta 20. století

Místo děje: Praha

Obsah díla:

Příběh Michala Otavy, který je na začátku příběhu hospitalizován kvůli předávkování drogami. Jeho příběh se dozvídáme retrospektivně ze vzpomínek. První zkušenost s drogou v sedmnácti letech měla typické důvody - rodinné problémy (přísná otcova výchova, přehnaná matčina péče), nešťastná láska, nuda, zvědavost a seznámení s partou (zdánlivě) dobrých kamarádů. Drogy mu poskytnou únik z reality, vzrušení a dobrodružství, ale brzy se stane závislým.

V partě se seznámí s Evou, a to největší a pro ně nejdůležitější, co je spojuje, je snaha sehnat další dávku. Látky získávali od homosexuála Richarda, který jim však odmítne dělat dále poskytovatele v podstatě zadarmo. V tuto dobu již Michal ani Eva nedokážou bez drog existovat a oba začnou s prostitucí.

Poté Michal obdrží předvolání na vojnu a první rok abstinuje. Problém nastane, když dostane rozkaz převést dodávku léků a ukradne celou bednu opiátů. Po návratu z vojny se vrací k Evě, dokonce si najde práci řidiče tramvaje, ale brzy je kvůli halucinacím vyhozen. Dostane se do nemocnice kvůli sebepoškozování pod vlivem drog, dobrovolnou léčbu samozřejmě odmítne.

Spolu s Evou se vloupá do ordinace její matky, ukradnou zde opiáty a recepty a ještě na místě se zfetují. Ukradené recepty se pak snaží uplatnit v několika lékárnách, kde vždy vzbudí podezření. Nakonec se do jedné vloupají. To, že v její blízkosti potkali svědky, kteří je mohou identifikovat, je v tu chvíli opravdu netrápí. Během narkomanské party u Richarda do bytu vtrhne Bezpečnost a všichni přítomní jsou odvezeni do vazby a k výslechům. Michal je odsouzen na třicet měsíců nepodmíněně a dostane se k druhé nápravně výchovné skupině. Zde zakusí režim, proti kterému byla vojna procházkou růžovým sadem. Brzy získá i tady přístup k drogám a zaplete se tak do dalších problémů, které vyvrcholí pokusem o sebevraždu.

Po návratu s kriminálu si ho odchytne „kamarád“ Honza, od kterého se dozví, že Eva skončila ve vězení za vyloupení lékárny. Také mu řekne o látce, která je zatím legální, a navrhne, že by ji spolu mohli vyrábět. Michal se k němu nastěhuje a začnou užívat pervitin. Zároveň látku poskytují mnoha dalším narkomanům. Poté, co se Eva dostane na svobodu, se Michal nastěhuje do jejího nového bytu. Kvůli nedostatku peněz kontaktují dívku Kláru, která má zájem o drogy. Eva otěhotní a dvojice se pokusí se vším přestat. Po dvou měsících však Eva potratí po dávce, kterou jí poskytl Honza. Obnoví kontakty s Klárou, která u nich v bytě málem zemře. Poté k nim přijde Honzův známý s agresivními abstinenčními příznaky, který způsobí Michalovi tepenné krvácení.

Michal je opět odsouzen, tentokrát na dvacet osm měsíců za nedovolenou výrobu a držení omamných prostředků a jedů, příživnictví (nepracoval) a ohrožování mravní výchovy mládeže. Zde se podrobí soudně nařízené léčby, skupinové terapie, kde mají všichni narkomani stejné myšlenky - touží jen po droze, důležitá je pro ně jen droga a kromě drogy nemají nic jiného, pro co by se chtěli pokusit vrátit do normálního života.

Po propuštění dvakrát dokáže vyhodit Evě stříkačku, když ji přistihne, potřetí již ne. V jejich vztahu už není nic moc lidského, většinu času je ovládají pudy po získání další dávky. Eva ho chce opustit, snaží se najít lepšího poskytovatele. Pohádají se, Eva uteče k sousedům a tvrdí jim, že ji chce Michal zabít. Na místo se dostaví policie a Michal dostane rok nepodmíněně. Ve vězení se dozví, že je Eva mrtvá, prý spáchala sebevraždu, Michal však podezírá Honzovu partu z vraždy. Začne trpět paranoidní psychózou a po návratu z vězení myslí pouze na pomstu. Snaží se získat smrtelnou dávku, kterou by poskytl Honzově partě, a nechá se při tom předávkovat začátečníky, kteří ho nechají ležet na ulici (začátek knihy). V nemocnici mu zachrání život a ocitne se znovu v léčebně a nadále trpí paranoiou a halucinacemi.

Závěr knihy je psán formou protokolu, který vypráví zbytek historie. Tři měsíce po propuštění z léčebny byl Michal nalezen v bezvědomí ve svém bytě. Po hospitalizaci byl převezen do psychiatrické léčebny pro pacienty s trvalým poškozením mozku. Jen částečně chápe některé souvislosti, musí být krmen, myt, neovládá základní tělesné funkce a na podněty reaguje pláčem, kvílením nebo netečností. Následuje poznámka, že od 1. 1. 1985 byl na seznam zakázaných omamných látek připsán pervitin.

Úryvek z knihy:

Znaky díla:

Můj názor: