< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Fráňa Šrámek: Stříbrný vítrJohn Ronald Reuel Tolkien: Pán prstenů - Dvě věžeČtenářský deník

Eduard Štorch: Bronzový poklad

Doba děje: asi 500 let před naším letopočtem

Místo děje: povodí Vltavy

Postavy:

Skrček - mladý hoch, posmívaný, odstrkovaný - je slabí a má jiné záliby oproti ostatním chlapcům, má rád zvířata a chrání je
Číhavý medvěd - otec Skrčka, loví ptáky, má prolhanou ženu Červinku
Dagúr - přepaden zloději, později zraněn losem
Sigúl - syn Dagúra, chce pomstít jeho přepadení a smrt, ve kterou věří

Obsah díla:

V místech, kde se potok Brusnice vlévá do Vltavy, stála kdysi vesnice Medvědího rodu, ve které měl hlavní slovo šaman Křivá Huba. U poradního dubu často chyběl čihař jménem Číhavý Medvěd, neboť v lesích lovil ptáčky. Měl syna Skrčka, který měl velmi rád zvířátka a už jich měl spoustu ochočených. Snil o tom, že až vyroste, bude všechny zvířata chránit. Šaman všechny okrádal a šidil, a proto ho Číhavý Medvěd na lovu zabil.
Jednou plul Skrček s Bručounem po Vltavě, když uviděli ve vodě lidské tělo. Vytáhli ho, a když se ten člověk vzpamatoval, řekl, že je Sigúl z lesního národa a byl na cestě za novými pastvinami přepaden na Medvědím území a dva jeho průvodci byli zabiti. Na místě činu byl nalezen mrtvý Číhavý Medvěd. Ale Medvědí rod tomu nechce uvěřit. Že by Číhavý Medvěd vraždil?

Rozzlobený Sigúl odchází, aby s pomocí svého syna Dagúra medvědí území dobyl. Skrček jej dohoní, a řekne mu, že chce jít s ním.

Na cestě Sigúla zraní los, a tak dá Skrčkovi návod popisující cestu k bronzovému pokladu. Skrček ho vyzvedne a pak jde k Dagúrovi pro pomoc. Bohužel nerozumí jejich jazyku, a když vyndá bronzové jehlice z pokladu, Dagúr si myslí, že to on zabil Sigúla. Rozhodnou se proto Skrčka obětovat, ale on jim uprchne. U Vltavy vyskočí na plovoucí kmen a na něm se plaví k svému rodu.

Potkají ho dva kupci Kelta a Vind. Skrček přestoupí na jejich loď. Na jednom místě zastaví, neboť tam mají smluvený schůzku s Jestřábem. Dorazí na místo až za dva dny. Nese nosítka a na nich Sigúla. Pak vypráví o své cestě do Egypta.

Skrček jim utekl, musí svůj kmen varovat, že Dagúr táhne do boje. Cestou ho zajme kmen, který nezná. U nich nalezne stříbrné jehlice. V noci jim uteče a doběhne ke svému rodu, kde již zuří boj mezi Medvědy a Dagúrovými bojovníky. Na chvíli je uzavřeno příměří, když se před Dagúrem objeví Skrček. Dagúr jej okamžitě pozná.

Skrček řekne, že není třeba boje, dovede Sigúlův kmen na jedno území, které objevil a pojmenoval Zlaté údolí. Prý všechny dovede k rodu, který přepadl Sigúla. Druhý den se všichni vydají na cestu. Skrček je vede k rodu, který ho na cestě od kupců zajal. Je jím Hadí rod. Již jsou na místě a Skrček se svalil na zem s prostřeleným hrdlem.

Z blízké jeskyně se ozývalo volání o pomoc. Dagúrovi bojovníci odvalili balvan, který tam ležel a Dagúr vytáhl rozmačkaného Plíživého hada. Skrček ukazoval na jeho amulet. Byl to amulet Číhavého Medvěda. Pravda vyšla najevo: Číhavý Medvěd obětavě běžel Sigúlovi na pomoc a při tom přišel o život. Zanedlouho připlul Sigúl a poslal Dagúra pro zbytek pokladu. Dagúr se však již nikdy nevrátil.

Až v roce 1929 poklad náhodně objevil lamač kamene Josef Červinka z Němčína.

Úryvek z knihy:

Skrčkovi se šlo lehce. Byl veselý, jako sýkora v houští. I do zpěvu se dal. Včerejší zlá příhoda ho naučila vážit si života.

Málo chybělo - a dnes už by Skrčka nebylo.

A svět je přece krásný. Kudy jde, vítají ho zpěvem ptáci, stromy ho šuměním pozdravují, slunce ho teple hladí po tváři...

Hochův obličej přelétl mráček. Netopýr ne pryč... Ztratil se mu při útěku. To veverka a tchoř byli chytřejší; jakmile dosáhli lesa, když prchal od hranice - šup! vlezli do kabely, a tak si je zachránil. Musí se s nimi zase potěšit. Vždyť mu zachránili život!

Skrček usedl na vyvrácený smrk a hrál si se zvířátky. Veverka po něm lezla. Postavila se mu na rameno a tahala ho za ucho. Tchoř se protáhl podpažím a skočil do trávy. Skrček se za ním podíval, a hle - tchoř nese v hubě žábu.

„Jen si pochutnej, Šmejdile! Však se také musím po něčem ohlédnout! Ještě jsme dnes nejedli... Vida, tuhle jsou zralé jahody. Jé, ty jsou dobré.“

Znaky díla:

Eduard Štorch v tomto dobrodružném historickém románu ukazuje svým čtenářům, jak asi vypadal život lidí žijících na našem území před tři a půl tisícem let.

Autor v díle opírá svůj příběh o archeologické nálezy, skutečná místa a poznatky o přírodě, která tu byla v pravěku.

Jazyk je spisovný až knižní, bez hovorových výrazů; časté používání výpustky.

Díle je povětšinou používáno jednoduchých vět, vyprávěno vypravěčem v ER formě, hojné používání přímých řečí.

Kniha je členěna do 13 kapitol, každá má svůj název.


Přidal: jenikkozak 04.12.2009
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 781
Zhlédnuto: 14689 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Fráňa Šrámek: Stříbrný vítrJohn Ronald Reuel Tolkien: Pán prstenů - Dvě věžeČtenářský deník