Alois Jirásek: Staré pověsti české – Opatovický poklad

Doba děje: Za vlády Karla IV. a Václava IV. – patnácté století

Místo děje: Blízko Levého Hradce

Obsah díla:

Mladý klerik oznámil opatovi, že do kláštera přijel vznešený pán. Opat se svými dvěma druhy pána přivítali. On jim řekl, že je Karel, římský císař, král česky. Chtěl vidět poklad. Opat pravil, že buď mu sdělí, kde se poklad nachází, nebo mu jej ukáží, ale neprozradí mu, kde je. Císař chtěl poklad vidět. Opat mu zavázal oči a vedl jej z kostela do sakristie a odtud sklepeními. Císař byl velice překvapen, když obrovský poklad uviděl – v prvním sklepení se nacházelo množství stříbra, ve druhém mnoho ryzího zlata, ve třetím drahé zlaté umělecké předměty. Aby neodcházel s prázdnou, dostal drahý prsten.
Po smrti Karla IV. přepadl klášter pan Městecký z Opočna se svými pacholky a rytířem Otem z Bergova. Mučil opata, ale ten stejně nevyzradil, kde se poklad nachází. Jeden mnich zemřel, ale poklad byl uchráněn.
Po pěti letech se pan Městecký do katovického kláštera vrátil. Ne aby loupil, ale aby jej chránil. Dvakrát svedl boj s Hradeckými. Když potom odjel, Hradečtí klášter vypálili.
Rozvaliny se rozpadaly a mizely. Na místě kláštera vyl vystavěn vodní mlýn. Až jednou v pravé poledne se kolo přestalo točit. Voda netekla. Kousek od mlýna se ztrácela v zemi. Zaplavila klášterní sklepení.
Po půlhodině voda tekla zase jako dřív. Nikdo se už k pokladu nedostal.
Přesto se o to pokoušeli čtyři cizinci. Dva brzy vyplavali na povrch. Dva tam zůstali déle. Možná je strhl proud, snad zabloudili. Ani jejich mrtvoly nikdo nenašel.
A tak poklad katovického kláštera leží dodnes hluboko v zemi a Labe, proudící přes něj, jej dobře chrání.

Úryvek z knihy:

Odtud vedli mniši císaře do vedlejšího sklepení. V tom spatřil množství kruhů a silných prutů ryzího zlata, celé kusy, těžké, nezpracované. Císař se divil; ve třetím však sklepení zmlkl úžasem.
Tuť byl největší poklad; ohromné množství drahého kovu, zlato, stříbro, ale vše umělou prací zdělané: překrásné řetězy, číše a kalichy, kříže a pacifikály, vše svítilo zlatem a ještě měňavými, duhovými blesky drahého kamení, až z toho zrak přecházel.
Jak se tak císař na všecku tu krásu, na všechno to nesmírné bohatství zahleděl, řekl mu opat: „Pane náš, ty poklady se tobě i tvým budoucím chovají. Protož vezmi, co se koliv tobě líbí.“ Císař však nechtěl, a tu opat, řka, že by se neslušelo, aby odtud odešel a něco si na památku nevzal, podal mu drahocenný prsten, v němž byl světlý, nadmíru vzácný diamant. Císař ho přijal s povděkem.
Pak se obrátili, a jak prošli zase tím trojím sklepením, vstrčili císaři zase tu kuklu na hlavu, vodili jej zase sem tam, posléze k tomu žebříku, po kterém vylezli do sklepení. Když otvor zase zadělali, zhasili svíce, a sňavše císaři kuklu, vedli ho do sakristie a do kostela, kdež se pomodlil před velkým oltářem.

Znaky díla:

Opatovický poklad je jedním z příběhů z knihy Aloise Jiráska, Staré pověsti české, kde zachycuje historii českých zemí. Čerpá z ústní lidové slovesnosti, i z ověřených faktů.