< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Božena Němcová: Divá Bára (3)Božena Němcová: Chudí lidéČtenářský deník

Božena Němcová: Divá Bára

Doba děje: asi 19. století

Místo děje: vesnička Vestec

Postavy:

Bára, Elška z fary

Obsah díla:

Příběh začíná ve vesničce Vestec. Mladému pastýři Jakubovi se jeho ženě Báře se narodí dcera. Pojmenovali ji po matce. Brzy po narození našli matku napůl mrtvou a od té doby ji říkají, že Bára je podstrčené dítě polednice. Matku to velmi rmoutí, stoná, až nakonec umře. Bára tedy vyrůstá jen s otcem. Není divu že je silná a ničeho se nebojí. Proto ji celá vesnice pomlouvá, říkají, že je divá, a že je to čarodějnice.

Báře to ale nevadí a navíc má dva věrné a milující kamarády: neteř faráře Elšku a syna kostelníka Josífka. Elšku ale chtějí provdat za správce, kterého ona nechce. Bára vymyslí lest – až odjede správce domů z námluv, vystraší ho. Převlékne se za strašidlo. Vesnice na to však přijde. Dají ji trest – musí celou noc strávit v kostnici na hřbitově. Bára se nebojí. Márnice ale začne hořet. Vysvobodí ji myslivec, který se jí už dávno líbí a požádá ji o ruku. Vezmou se. I s Eliškou to dopadne dobře. Provdá se za svého milého a ne za správce.

Úryvek z knihy:

„Ach, Elško, vy jste ještě taková hodná, jako jste bývala, ale jste ještě hezčí; kdyby to nebyl hřích, řekla bych, že jste podobná k Panence Marii na našem oltáři.“

„Ale jdi, co to mluvíš?“ okřikla ji Elška - nikoli ale přísně, „ty mi lichotíš.“

„Bože chraň, mluvím, jak srdce velí. Já se nemohu pohledu na vás nasytit,“ upřímně, řekla Bára.

„Milá Báro, kdybys přišla do Prahy, tam je pěkných děvčat!“

„Ještě krásnější než vy?“ divila se Bára.

„Baže krásnější,“ vzdychla Elška.

„Jsou hodní lidé v Praze? - Je tam krásně? - Líbilo se vám tam?“ ptala se po chvíli Bára.

„Ke mně byli hodní všichni, tetinka, učitelka. všechny mě rády měly. - Ráda jsem tam byla mezi nimi, ale také se mi stýskalo po vás a přála jsem si, abys tu u mne byla. Ach milá Báro, tam je tak krásně, že si to ani pomyslit nemůžeš! - Když jsem viděla Vltavu, zámek, krásné kostely, velikánské domy, zahrady, - strnula jsem. A lidu chodí po ulicích jako o procesí, někteří vystrojení i ve všední den, jako by svátek byl, kočáry jezdí ustavičně, hluku a zvuku, že neví člověk, kdo je s kým. - No, počkej, až přes rok pojedeme tam spolu na pouť,“ doložila Elška.

„Co bych já tam činila, lidé by se mi vysmáli,“ mínila Bára.

„Nevěř tomu; tam si na ulici jeden druhého nevšimne, jeden druhého nepozdraví.“

„To se mi nelíbí, to je divný svět,“ divila se Bára.

Znaky díla:

Povídka Divá Bára je na pomezí mezi romantismem a realismem. Ačkoli časově zapadá do romantismu a jeho znaky v díle nalézáme, autorka ukazuje také sociální rozdíly, nešvary venkova jako pověrčivost, mastičkářství nebo pomlouvačnost.

Jazyk je knižní, odpovídající době vzniku povídky - používání přechodníků, dnes zastaralých výrazů, historismů, archaismů. Souvětí jsou bohatě rozvinutá, používání středníků a pomlček. Slovesa na koncích vět -> germanismus


Přidal: tess.for 26.02.2008
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 482
Zhlédnuto: 39179 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Božena Němcová: Divá Bára (3)Božena Němcová: Chudí lidéČtenářský deník