Knut Hamsun: Matka země

Místo děje: Původně norská samota, pustina, která s Izákovým příchodem postupně ožívá.

Postavy:

Izák – hlavní postava, první osadník, dříč, práci si dovede velmi dobře rozmyslet, ale nic jiného pro něj v podstatě neexistuje Inger – Laponka se znetvořeným rtem, původně Izákova děvečka, později jeho žena
Geissler – ze začátku zastává funkci lensmanna, lidé ve vesnici jej nemají zrovna v lásce, Inger s Izákem si ho oblíbí, protože je jim několikrát nápomocen

Obsah díla:

Do pustiny přijde muž, Izák, který se zde usadí a postupně zde vybuduje nejbohatší statek v okolí. Děj sestává z popisu jeho práce a postupné přeměny jeho okolí a vyprávění o různých událostech ovlivňujících jeho život.

Po čase se k němu přidá děvečka Inger, z níž se později stane jeho žena. Porodí mu syny Elesea a Siverta. Později k nim přijde lensman Geissler se svým mužem, aby mu připomněli, že půdu, která v pustině ležela ladem a nikdo ji nechtěl, musí Izák státu zaplatit. Lensman si však Izákova a jeho přístupu k práci hluboce vážil, a tak určil cenu co možná nejnižší a pozemek naopak dost velký. Lensman také vymyslí pro usedlost název Sellanrå.

První mraky se nad Sallanrå stáhnou, když Inger porodí holčičku, která má pysky znetvořené stejným způsobem jako ona a v prvotním šoku ji udusí. Inger je za to nakonec odsouzena na šest let v nápravném zařízení, jedná se prý o trest velice mírný. Zároveň se často hovoří o tom, že se chystá humanisace práva a že o několik měsíců později by Inger byla odouzena jen na pár měsíců, pokud vůbec. Zajímavé je pak srovnání s jinou děvečkou Barbro, která své dítě zavraždí, aby si nemusela vzít statkáře, s nímž už byla zasnoubena, a je osvobozena.

Inger ve vězení porodí holčičku, je jí zde sešit její znetvořený pysk a je tak najednou velice přitažlivá. Navíc si ve vězení zvykne na společnost a městské prostředí, což ji velice změní. Navíc si uvědomuje, že operaci rtu podstoupila dříve, mohla pomýšlet na hezčího muže než na Izáka. Postupem času se Inger zase stane tou „starou dobrou Inger“, která pomáhá svému muži a je nadšená ze všeho co dělá. Čas od času se však její vrtochy spojené s tím, že už jednou pobývala ve městě, vracejí. Nakonec to ale vždy zvládne.

V příběhu se vyskytuje několik dalších episod, které ukazují různé osoby, osadníky, těžaře, Laponce a další, které často vyznávají jiné hodnoty než Izák a najde se spousta lidí, kteří Izákovi závidí, ačkoliv vše, co má, vydřel svoji poctivou prací.

Úryvek z knihy:

Uvažuj o vás, o lidech ze Sellanrå: den co den se díváte na modré hory, a nejsou to žádné chiméry, jsou to staré hory hluboko zakořeněné v minulosti; a vy je máte za své druhy. Žijete spolu s nebesy i zemí a jste s nimi zajedno, jste zajedno s tímto širým prostorem a pevnými kořeny. Nemusíte třímat meč, mírně a přátelsky kráčíte životem s holýma rukama a nepokrytou hlavou. Vidíš, to je příroda, příroda tvoje a tvých blízkých! Člověk a příroda se navzájem nebombardují, dávají si za pravdu, nekonkurují si, nesoutěží navzájem, jdou spolu ruku v ruce. A uprostřed přírody kráčíte vy, lidé ze Sellanrå, a žijete v ní. Hory, les, mokřiny, louky, obloha a hvězdy – to není nic chudobného a omezeného, je to něco ohromného. Poslouchej, co ti povídám, Siverte: buď spokojený! Máte všechno, z čeho se dá žít, všechno pro co se dá žít, všechno, čemu se dá věřit, rodíte se a plodíte, jste ti, kterých je třeba na zemi. Všichni lidé na tom tak nejsou, ale vy ano, vás je třeba na zemi. Vy udržujete život. Množíte se pokolení za pokolením, a když zemřete, další žijí dál. Právě tímhletím se myslí život věčný. A co za to máte? Život v právu a moci, život v důvěřivém a správném postoji ke všemu. Co za to ještě máte? Vás lidi ze Sellanrå nikdo nekomanduje, nikdo vám nevládne, máte klid i autoritu, obklopuje vás nekonečná vlídnost. To za to máte. Jste jako dítě u prsu, pohráváte si s teplou matčinou rukou a sajete. Myslím na tvého otce, on je jeden z těch dvaatřiceti tisíc. A co je mnohý jiný? Já něco jsem, jsem mlha, jsem zde i tam, plynu, občas jsem vláha nad suchopárem. Ale ostatní? Můj syn je blesk, který sám o sobě není ničím, můj syn je pouhý jalový záblesk, umí obchodovat. Je typem naší doby, upřímně věří v to, čemu ho doba naučila, čemu ho naučil Žid a Yankee; já nad tím vrtím hlavou. Věc se však má tak: já nemám schopnost chovat se nesvědomitě. Kdybych tu možnost měl, sám bych mohl být bleskem. Takhle jsem jen mlha.“

Znaky díla:

Vydal: Nakladatelské družstvo „Máje“, 1922
Překlad: Božena Koellnová-Ehrmannová
Jazyk: Prostý, dobře odpovídá psychice postav
Komposice: 19 (I.díl)+12 (II.díl) kapitol

Můj názor:

Jde o velice čtivou knihu, v níž autor výborně dokázal přetavit svůj obdiv k venkovskému lidu v oslavu práce sedláka, kterou vidí jako tu nejpřirozenější a nejzdravější – nejde zde o rozmnožování peněz a majetku, ale nevykořisťovatelskou práci pro obživu a zachování rodu.