< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Louis Pergaud: Knoflíková válkaEduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti - FaethónČtenářský deník

Jiří Pernes: Habsburkové bez trůnu

Doba děje: Vláda rodu Habsburků

Obsah díla:

Kniha je rozdělena do 11 kapitol. První kapitola s názvem Habsburkové: kdo jsou a odkud přišli nám popisuje vlastně stručně celé období vlády tohoto rodu. Vypráví celou historii od jeho počátků, které jsou spíše zahaleny mlhou tajemství. V prvních dobách to byl nevýznamný malý rod. Mezníkem se stalo zvolení Rudolfa Habsburského německým králem. Od této chvíle se stal rod významnějším a postupně se také velmi rozrostl. Díky vhodně voleným sňatkům se postupně ujal vlády ve velké části Evropy.

První kapitola je tedy zaměřena na historii celého rodu. Ostatní kapitoly jsou již věnovány jednotlivým osobám, možno říci osobnostem Habsburků. Nejprve jsou popisováni ti příslušníci, kteří se něčím významným zasadili o rozvoj společnosti i přesto, že se nestali panovníky. Jsou tu ukázáni z různých pohledů. Ve druhé části jsou popisováni spíše ti, kteří se ničím významným neukázali, někdy je o nich možné tvrdit i pravý opak.

Druhá kapitola nese název Vítěz nad Napoleonem. Vypráví nám osudy arcivévody Karla Ludvíka Jana Josefa Vavřince. Od mládí byl slabý, nemocný a trpěl epilepsií a proto se měl stát knězem. Ale jeho spíše přitahovala vojenská dráha. Do dějin vešel tím, že jako první vojevůdce dokázal porazit Napoleona. Ve své době udělal velkou reformu vojenských zákonů.

Další kapitola Alpský princ je o arcivévodovi Jano Křtiteli. Přál si změnit svět a jako nejlepší prostředek viděl vytvoření velkého muzea. Velmi mě zaujal jeho soukromý rodinný život. I přesto, že pocházel z urozeného rodu, se zamiloval do prosté dívky – dcery poštmistra. K jejich sňatku musel dát souhlas jeho starší bratr – císař František. Ten nejprve svatbu povolil, ale poté své rozhodnutí změnil. Po několika letech, když viděl, že láska obou trvá, definitivně dal svolení k jejich sňatku.
Jan také uplatňoval různé novoty. Například v letech hladomoru 1816 a 1817, který byl způsoben špatnou úrodou obilí, navrhl pěstování brambor, jako nejdůležitější a nejvhodnější plodiny pro toto prostředí. V roce 1826 proběhlo z jeho popudu očkování proti neštovicím. První pokus sice skončil neúspěšně, ale další se již vydařil. Arcivévoda Jan Křtitel patřil k nejpopulárnějším členům habsburského rodu. Založením Štýrského zemského muzea Joannea se trvale zapsal do dějin Rakouska a do historie vzdělanosti celé Evropy.

Následující kapitola nese název Arcibiskup moravský. Otevírá nám pohled do církevních poměrů v Habsburské říši. Arcivévoda Rudolf Jan Josef Rainer byl ve svých jedenatřiceti letech zvolen olomouckým arcibiskupem. Místo olomouckého arcibiskupa mu bylo nabídnuto již v roce 1811. Tehdy jej ale odmítl, protože si uvědomoval, že se jedná o nelehký úkol. 24.3.1819 mu bylo nabídnuto místo opět a tentokrát jej přijal. Vzápětí mu bylo uděleno kněžské a biskupské svěcení.
Velkou pozornost věnoval péči o kněžský dorost. Jeho největší zásluhou bylo dokončení stavby kněžského semináře v Olomouci. Sám velmi usiloval o změnu postavení katolické církve v Rakousku a o celkovou změnu pojetí postavení ve společnosti. Roku 1827 z jeho iniciativy začala první přípravná jednání o znovuzavední řádu premonstrátů na Svatý Kopeček u Olomouce.
Na vlastní náklady nechal renovovat vnějšek kostela Svatého Michala. Zasadil se o stavbu nové divadelní budovy. Z jeho popudu byly založeny v Olomouci první parky. Podle něho nesla první vytvořená část jméno až do vzniku Československé republiky „Rudolfova alej“ (nyní Smetanovy sady).

Šedá Eminence – arcivévoda Albrecht Bedřich Rudolf. Mezi jeho zásluhy patří náhrada starých hutí ve Slezsku moderními vysokými pecemi. Zmodernizoval také lesnictví na Těšínsku.

Další kapitoly vypravují o těch příslušnících rodu, kteří toužili po slávě, ale moc se jim jejich touha nevyplnila. Do dějin se moc nezapsali, spíše žili rozmařilým životem a užívali si. Jsou to kapitoly: Krásný Otto (arcivévoda Otto František Josef), Vyvrhel rodu (arcivévoda Leopold Ferdinand Salvator alias Leopold Wolfling), Markýz Gero (arcivévoda Bedřich Maria Albrecht).

Císař mexický – arcivévoda Ferdinand Maxmilián – toužil po moci a slávě, rád cestoval. Proto rád využil příležitosti, která se mu naskytla a odjel do Mexika, aby se zde ujal vlády. Mexičané jej ale nepřijali, byl odsouzen a následně popraven.

Rudá arcivévodkyně – arcivévodkyně Alžběta Marie se narodila roku 1883. Jejím otcem byl korunní princ Rudolf. Manželství jejích rodičů nebylo šťastné. Rudolf onemocněl pohlavní chorobou a v roce 1889 spáchal sebevraždu. Štěpánka – matka Alžběty, se znovuprovdala, tentokrát za hraběte. Alžběta, jako arcivévodkyně, nemohla podle habsburských rodových pravidel vyrůstat v rodině pouhého hraběte. Od té doby matku již nikdy neviděla.
Alžběta se zamilovala do nadporučíka Otty Windisch – Graetze, který se s ní na rozkaz císaře oženil. Jejich manželství nebylo šťastné hlavně kvůli rozdílnosti jejich povah. Ani narození syna Františka Josefa nepřineslo zlepšení vztahu. Alžběta začala žárlit a když za pomoci soukromého detektiva přistihla manžela s milenkou, postřelila ji a způsobila jí těžké zranění. K definitivnímu rozchodu s manželem se ale rozhodla až po smrti jejího milence, poručíka námořnictva Egona Lercha, který zahynul v ponorce za první světové války.

Můj názor:

Kniha mi připadala velmi zajímavá. Je psána čtivě a čtenář se dozví mnoho ze zákulisí Habsburků. Ve školách se většinou učí jen o panovnících, a proto mě velmi zaujalo dozvědět se něco víc. Co se stalo s ostatními sourozenci panovníka? O tom se ve škole moc nemluví. A tehdy, když jsem měla ve škole dějepis, tak jsem se o to ani příliš nezajímala. Ale když jsem uviděla název této knihy, Habsburkové bez trůnu, chtěla jsem se to dozvědět. První část knihy mě velmi zaujala, protože popisuje zásluhy Habsburků. Druhá polovina se mi již tolik zajímavá nezdála. Nejvíce mě zaujala kapitola Alpský princ, která vypráví o Janu Křtiteli. Velmi se mi líbil jeho přístup k životu a jeho názory. To, že se oženil s prostou dívkou a snažil se pomáhat všem lidem.
Jak jsem se totiž dočetla, Habsburkové velmi dbali na svoji sňatkovou politiku. A asi také proto se jejich rod stal slavným. Když vybírali partnery pro svoje děti, tak mnoho generací dozadu muselo pocházet z panovnického rodu. Měli také často mnoho dětí, a tak se rod rychle rozrůstal. A z malého neznámého rodu se stal vládnoucí rod velké části Evropy.
Dočetla jsem se mnoho zajímavých věcí, o kterých jsem ani netušila, že jsou zásluhou Habsburků. Ale dělat závěry, zda je dobré, že jsme byly habsburskou součástí, si opravdu netroufám. Když by tu nebyli Habsburkové, měli bychom úplně jiné dějiny. Byly by to dějiny lepší nebo horší? Na to asi nikdo nezná odpověď.

Vypracovala Eliška Kozáková

Přidal: jenikkozak 29.07.2009
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 1009
Zhlédnuto: 4273 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Louis Pergaud: Knoflíková válkaEduard Petiška: Staré řecké báje a pověsti - FaethónČtenářský deník