Doba děje: 19. století
Místo děje: Anglie
David se narodil jako pohrobek mladičké matce a zesnulému o mnoho let staršímu otci. Po smrti Davidova otce je navštívila teta Betsey Trotwoodová. Těšila se, že se narodí holička a bude ji společně s mladou maminkou vychovávat. Když zjistila, že se narodil chlapec, bez rozloučení ihned odjela. Matka s malým Davidem žili v domě společně se služebnou Pegotty.
Po několika letech se Davidova matka znovu provdala. Vzala si pana Murdstonea, který si do domu přivedl i svou sestru. Byl zlý a fyzicky Davida týral. Nakonec řekl, že David je nezvladatelný a měl jít do školy. Vše si ale vymyslel, aby se ho zbavil. Ve škole se potkal se svými životními kamarády Steerfothem a Traddlesem.
O pololetních prázdninách jel David domů a čekalo ho překvapení. Jeho matka měla další dítě. Po prázdninách jel David opět do školy a po čase dostal dopis, že jeho maminka a bratříček zemřeli. Po pohřbu byla Pegotty propuštěna a vdala se za povozníka. David jel s Pegotty k jejímu bratrovi, kde se opět setkal s Pegottinou rodinou.
Když se vrátil, pan Murdstone ho neposlal zpět do školy, ale do práce. David pracoval ve skladě, kde umíval láhve a lepil etikety. Ubytoval se jako podnájemník u rodiny Micawberových. Pan Micawbery byl zadlužen a nakonec ho uvěznili.
David už neměl domov a rozhodl se najít tetu Betsey, o které mu vyprávěla maminka. Podařilo se mu to. Betsey napsala Murdstoneovi, ten hned přijel a chtěl si Davida odvést. Ten však nechtěl. Teta ho tedy adoptovala. Koupila mu nové šaty a dala mu nové jméno – Trotwood. Začal pro něj nový a šťastný život.
Ale Havraní hnízdo v Blunderstone se musilo buď jak buď jednou vynořit, i kdyby to nakrásně nebylo Pegotty vhod! Konečně jsme tam z milosti povozníkova koně opravdu dorazili. Ó, jak živě si vzpomínám na ono šedé, mrazivé odpoledne, na temnou zataženou oblohu, hrozící deštěm...
Dveře se otevřely a já zpola se smíchem, zpola v pláči, avšak v radostném rozechvění jsem za nimi hledal maminku. Nepřivítala mě však ona, nýbrž jakási cizí žena.
„Co to, Pegotty,“ řekl jsem lítostivě, „maminka se ještě nevrátila?“
„Ale ano, mladý pane,“ řekla Pegotty. „Je doma. Počkejte, mladý pane, já - já vám něco povím“
Ve svém rozčilení a ve své přirozené neohrabanosti vypadala Pegotty, když vystupovala z vozu, jako směšný ranec zchumlaných šatů; ale já jsem byl příliš zmaten a nesvůj, abych ji na to upozornil. Když se konečně vymotala z vozu, vzala mě za ruku, zavedla mě do kuchyně a zavřela dveře.
„Pegotty,“ řekl jsem všecek polekán, „co se děje?“¨
„Nic se neděje! Proboha, mladý pane, nic se neděje!“ odpověděla Pegotty, nutíc se do veselosti.
„Něco se děje, to mi nevymluvíte! Kde je maminka?“
„Kde je maminka?“ opakovala Pegotty.
„Ano. Proč mi nepřišla naproti k vrátkům a proč jme šli do kuchyně? Ach, Pegotty!“ Oči se mi zalily slzami, přišlo mi mdlo.
Britský realistický román.
Autobiografické prvky, vypravováno v Ich-formě, jazyk je spisovný, až knižní, složitá syntax.