< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >John Steinbeck: O myších a lidech Stendhal: Kartouza ParmskáČtenářský deník

Stendhal: Červený a černý

Doba děje: 1. polovina 19. století

Místo děje: Francie

Postavy:

Julián Sorel (mladý muž, díky svému vzhledu velmi přitahuje ženy, inteligentní, duchaplný a ctížádostivý, ale taky vypočítavý a pokrytecký, ví, co chce, a snaží se toho dosáhnout za každou cenu, nechce se smířit se svým původem), Paní de Rênal (velmi půvabná, přitažlivá a elegantní dáma, straní se okolní společnosti, na povrch se jeví jako poněkud hloupá, přesto je inteligentní, učenlivá, chápavá a velice obětavá matka uvězněná ve stereotypu a manželství bez lásky), Pan de Rênal (Bývalý rytíř Čestné legie, nyní je starostou města Verriéres a je na své postavení velice pyšný. Svou ženu pokládá za své vlastnictví a také se k ní podle toho chová. Jeho hlavní konkurent ve vesnici je ředitel starobince Valenod. Ten se také později stane novým starostou.), Matylda de la Mole (velmi chytrá, nadaná, přemýšlivá, krásná a bohatá dívka, rozmazlená a povrchní)

Obsah díla:

Starosta francouzského městečka Verriéres pan de Rênal byl hodně bohatý, měl spoustu domů i továrnu, a byl také patřičně namyšlený. Aby svým nepřátelům dokázal, že je na tom opravdu dobře, rozhodl se najmout si vychovatele pro své tři děti. Předvést se chtěl hlavně nad panem Valenodem, ředitelem chudobince. Najal Juliána Sorela, obyčejného devatenáctiletého venkovana, syna majitele pily, který však uměl výborně latinsky a hned první den ohromil všechny obyvatele starostova domu tím, že odříkával nazpaměť Bibli. Hned se osvědčil, děti ho měly rády a navíc dělaly pokroky. Velké sympatie si získal i u starostovy manželky, která se do něj postupem času zamilovala. On však nejdříve svou lásku k ní jen předstíral a využíval tak jejího vlivu ve vyšší společnosti, který mu zaručoval různé výhody, později však i on podlehl jejímu kouzlu. Jejich tajný vztah však odhalila Juliánem odmítnutá služebná Elisa a celeé tajemství prozradila Valenodovi, který se sám dříve ucházel o přízeň paní de Rênal. Ředitel chudobince okamžitě poslal anonymní dopis starostovi, v němž ho o celé záležitosti informoval. Milencům dalo hodně práce ho různými intrikami a lstmi přesvědčit o opaku. Situace ale byla příliš nebezpečná, tak bylo nutné, aby Julián rodinu na nějakou dobu opustil. Jeho rozhodování mezi kariérou vojáka a kněžskou službou bylo vyřešeno doporučením bývalého faráře kněze Chélana do besançonského semináře, kde měl studovat. Na studiích měl časté neshody s ostatními žáky, kteří mu záviděli jeho nadání. Brzy se stal nejlepším žákem a postupem času chráněncem ředitele semináře abbého Pirarda, který v něm objevil jeho velké nadání a doporučil ho markýzi de la Mole, aby mu dělal sekretáře. Dříve než se Julián vydá do Paříže, chce ještě naposledy spatřit paní de Rênal. Oba jsou však příliš neopatrní, a tak návštěva končí nezdarem, kdy je „vetřelec“ zahnán výstřely z pušky. Julián se v pařížském domě markýze de Mole cítil všemi opovrhovaný pro svůj nízký původ. Později se ale díky své inteligenci a nadání stal důležitou osobou. Setkal se zde s markýzovou dcerou Matyldou, ve které zprvu viděl příležitost prosadit se ve vyšších vrstvách, později se do ní zamiloval. Ona jím však pohrdala a jeho city odmítala opětovat. Pak k němu ale objevila sympatie a obdivovala se jeho duchaplnosti a chytrosti. Od té doby se často scházeli a prožili ještě mnoho milostných trápení a nedorozumění.. Matylda zjistila, že je těhotná a byla odhodlaná si Juliána vzít, za každou cenu. Její otec byl velmi rozhořčen, ale měl ji příliš rád na to, aby se jí zřekl, a tak se rozhodl jim pomoci. Julián dostal mnoho peněz a diplom husarského nadporučíka. Jelikož si ovšem dcera markýze de Mole nemohla vzít syna obyčejného vesnického tesaře, byl podplacen vznešený, ale chudý šlechtic, který Juliána uznal za svého nemanželského syna. Julián se už tedy nejmenoval Sorel, ale de la Vernaye. Markýz de la Mole požadoval ještě doporučení na Juliána od kohokoliv z jeho rodného Verriéres. To sepsala paní de Rênal a vylíčila v něm svůj milostný vztah k Juliánovi, takže ze svatby z tohoto důvodu sešlo. Rozzlobený Julián odjel do Verriéres s úmyslem pomstít se ženě, která zapříčinila jeho nezdar, ji postřelil. Za svůj čin byl zatčen a měl být souzen za pokus o vraždu. Při pobytu ve vazbě zjišťuje, že pro něj vlastně paní de Renal znamenala více než Matylda, která se nyní snaží vším svým vlivem a schopnostmi dosáhnout Juliánovi svobodu. To se jí ale nezdaří, a tak nakonec Juliána popraví gilotinou. Po popravě jeho tělo vykoupil jeho přítel, bylo odvezeno do jeskyně nedaleko Verriéres, kde byl vykonán pohřeb. To vše za účasti mnoha lidí i samotné Matyldy. Paní de Rénal nakonec tři dny po Juliánově smrti skonala se svými dětmi v náručí…

Úryvek z knihy:

Úryvek nemám, ale napíšu ještě něco o knížce ;) Tento román prozrazuje psychologický postoj lidí, pokrytectví, pýchu a ctižádostivost Stendhalovy doby. SYMBOLIKA BAREV: Červená - napoleonská uniforma, revoluce, otevřenost, aktivita, vzrušení, láska, svoboda Černá - kněžský hábit, zpátečnictví, uzavřenost, pasivita, nenávist, nesvoboda a despotismus Prostředí není příliš zdůrazňováno. Autor se soustředil spíše na popisy citů, myšlenek, než na popisy okolí a osob, velmi výrazně vylíčil psychologii jednotlivých postav. Téma: První podnět pro napsání tohoto románu byla pro Stendhala novinářská zpráva ze soudní síně. Ta sděluje průběh procesu s pětadvacetiletým Antoniem Berhetem, synem vesnického podkováře, jenž byl odsouzen k smrti za pokus o zastřelení své první milenky. Kniha vypráví o úsilí chudého člověka dostat se do vyšších vrstev. Šlo ovšem o pokus dostat se tam pokrytectvím, využíváním citů jiných a zakrýváním svých pravých přesvědčení.

Přidal: N!k@ 27.12.2008
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 885
Zhlédnuto: 7686 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >John Steinbeck: O myších a lidech Stendhal: Kartouza ParmskáČtenářský deník