< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Robert Arthur: Záhada koktavého papouškaJane Austen: EmmaČtenářský deník

Isaac Asimov: Vtipálek

Doba děje: budoucnost

Obsah díla:

Velmistr Noel Meyerhof pracuje pomocí superpočítače Multivacu na svém nejnovějším projektu. Tvoří jednu dvanáctinu lidí na světě, kteří jsou schopni přístroj ovládat. Multivac je schopen poskytnout odpověď na cokoliv, pokud jsou mu položeny vhodné otázky. Meyerhofa v práci vyruší vedoucí operátor Timothy Whistler, který se velmi diví tomu, že Velmistr vypráví Multivacu vtipy. Operátor si o problému promluví s vládním zmocněncem Abramem Traskem. Ten mu vysvětluje problém Velmistrů, kteří vlastně nikam nepatří a těžko hledají člověka, se kterým by si mohli popovídat jako rovný s rovným. Noel Meyerhof je na tom podobně, ale přesto z domnělé povinnosti navštěvuje všechny pracovní společenské akce. Na večírcích se z něho stává vtipálek, aby se přiblížil k ostatním lidem. Umí velmi názorně vyprávět vtipy, takže vyznějí směšně, i když se pointa dá předpokládat. Anekdoty představují jedinou Velmistrovu záchranu.

Whistler se domnívá, že se Meyerhof snaží vytvořit program, který by mu neustále dodával nové vtipy. Problém je v tom, že Velmistři by Multivac rozhodně neměli používat pro řešení osobních problémů. Trask si proto zavolá Noela do své pracovny. Ten se k němu chová téměř nepřátelsky, ale když interpretuje vtipy, Trask se nedokáže nezasmát. Velmistr se ho ptá, co mu přijde vtipné na anekdotě, ve které žena ponižuje svého muže. Trask se dovtípí, že se Meyerhof zajímá o analýzu humoru, ale Noel nejvíce stojí o odpovědi na dvě otázky. Jedna z nich zní: Odkud vtipy pocházejí? Uvědomil si totiž, že člověk vtip vždy někde četl nebo slyšel, ale nikdy ho nevymyslel. Od lidí pochází pouze originální humor, z kterého vznikají aforismy.

Velmistr dokončí svou práci a Multivac je nyní schopen poskytnout odpovědi. K překvapení všech přítomných usoudil, že anekdota je mimozemského původu a slouží k studiu psychologie lidských bytostí. Počítač zná odpověď i na druhou Meyerhofovu otázku: Jaký důsledek bude mít pro lidstvo objevení odpovědi na druhou otázku? Multivac prohlásí, že pokud se tak stane, metoda přestane být pro mimozemské bytosti užitečná a přeruší ji. Meyerhof, Whistler a Trask po chvíli zjistí, že se počítač nemýlil. Nenapadá je ani jeden vtip. Trask trefně poznamená, že dar humoru je pryč

Úryvek z knihy:

Trask si odkašlal. Pod Meyerhofovým výbojně zatvrzelým pohledem se cítil poněkud nepříjemně. „Zatím jsme k mé velké lítosti neměli možnost, abychom se vzájemně poznali, Velmistře.“ „Podal jsem vám zprávu,“ řekl Meyerhof úsečně. Trask by rád věděl, co se skrývá za tím nadaným a nespoutaným pohledem. Nedovedl si představit, že by se Meyerhof s tím svým obličejem, černými, rovnými vlasy a atmosférou zaneprázdněnosti, která z něj vyzařovala, mohl vůbec kdy uvolnit natolik, aby vyprávěl vtipy. „Zprávy nedělají z lidí známé,“ řekl. „Doslechl jsem se, že máte nepřebernou zásobu anekdot.“ „Jsem vtipálek, pane. Aspoň tak se říká takovým jako já. Vtipálek.“ „Přede mnou se o vás takhle nevyjadřovali. Řekli mi...“ „Ať jdou k čertu! Mně je úplně fuk, co vám řekli. Heleďte, Trasku, chcete slyšet anekdotu?“ Meyerhof se nepřátelsky naklonil nad Traskův psací stůl. „To víte, že chci. Samozřejmě,“ řekl Trask, pokoušeje se o srdečný tón. „Dobře. Tak třeba tuhle: Paní Jonesová se zadívala na kartičku pro štěstí, která vypadla z pouliční váhy, do níž její muž před chvílí vhodil dvacetník. „Podle toho, co je tu napsáno, Georgi,“ řekla, „jsi společenský, inteligentní, pracovitý a přitažlivý pro ženy.“ Pak kartičku obrátila, spokojeně přikývla a dodala: „A v tvé váze se ta váha taky spletla.“ Trask se zasmál. Nebylo možné se nezasmát. Pointa se sice dala předpokládat, ale způsob, kterým Meyerhof přesně vyjádřil opovržení v ženině hlase, a to, jak tomuto opovržlivému tónu přizpůsobil svůj obličej, donutily Traska k nezadržitelnému chechotu. „Co je na tom směšného? Proč se smějete?“ „Především,“ řekl Trask se snaze podat rozumné vysvětlení. „Poslední věta vrhá na všechno, co bylo řečeno předtím, nové světlo. Neočekávanost, s kterou je...“ „Jenže ve skutečnosti,“ řekl Meyerhof, „jsem popsal manžela, který je pokořen svou ženou. Neúspěch jejich manželství ženu přesvědčil, že manžel postrádá jakoukoliv ctnost či schopnost. A přesto se tomu smějete. Co kdybyste tím manželem byl vy? Také by vám to připadalo směšné?“

Přidal: Aleinad 27.12.2008
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 655
Zhlédnuto: 2896 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Robert Arthur: Záhada koktavého papouškaJane Austen: EmmaČtenářský deník