Doba děje: př.n.l. a n.l.
Místo děje: téměř celá zeměkoule
Na počátku světa stvořil bůh nebe a zemi. Bůh si ale pomyslel, že je země pustá, temná a hlavně bez života. Rozhodl se tedy stvořit světlo. Za jitra prvního dne stvořil uprostřed oblohu, kterou nazval nebem, aby dělila všechny vody. Druhého dne stvořil suchou zem a třetí moře. Dalšího dne se rozhodl stvořit rostliny a přikázal jim, aby se množili a zaplnili celou zem.
Učinil dvě světla – malé a velké. Velké světlo mělo svítit ve dne, malé v noci. Den čtvrtý pak stvořil živočichy. Poručil jim, aby se rozmnožovali. Den pátý řekl bůh: „Vydej země duše živé, podle rodu jejich!“ Podle obrazu svého stvořil prvního člověka jménem Adam, aby panoval živočichům z různých rodů. Protože pracoval šest dní, byl unaven,ale i spokojen a sedmý den odpočíval.
Po potopě se Semovi narodilo pět synů, Chámovi čtyři a Jáfetovi sedm. Potomstvo zalidnilo celou zem a všude se mluvilo stejnou řečí.
Synové při svých poutích objevili v Sinearu zemi na které se usídlili. Vystavěli zde město, ale to jim nestačilo, a tak začali stavět věž, jejíž vrchol by dosahoval k nebi. Ale Bůh je zastavil. Změnil každému jazyk tak, že si mezi sebou nerozuměli jediného slova, a rozptýlil je po celé zemi.
To místo pak bylo pojmenováno jako Bábel (Babylon), neboli Znamení.