Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

Doba děje: 20. století

Místo děje: Opava, slezské městečko

Obsah díla:

Osmnáctiletá Jana od malička strádá, zahynuli jí rodiče a nemá lehký život. Adoptují ji však bezdětní manželé jako svoji schovanku. Zpočátku vypadá život v malém městečku klidně, zdá se být i radostný. Manželé Robert a Klára se milují a žijí v poklidném soužití. Jelikož ale pro svou důležitou funkci Robert musí domov v poklidném městečku opustit, život se stává útrapným. Pro Kláru je Robert vším, i když je o několik let mladší. Vše dělá jen pro něj. Najednou, jako by jí opustil život. Začíná Janu psychicky týrat. Stává se z ní služka a společnice staré nevrlé ženy. Klára jí závidí její mladost, krásu a brzy i zdraví, které se jí tolik od Robertova odjezdu zhoršilo. Nakonec přijde Robert s rozhodnutím přestěhovat se do Opavy.
Zpočátku je nápad pro starou usedlici Kláru nemyslitelný, ale nakonec se jí myšlenka toho, že z ní bude velkoměšťanka líbí. Ve městě bude větší možnost dostání klepů, jejího koníčku. Je tu však háček. Mezi Janou a Robertem tajně vzkvétá láska. Zpočátku si ji nemohou připustit, ale pravda výjde najevo. Klára naštěstí nic netuší, ale vidí na manželovi, že se něco změnilo. Stěhování neustále odkládá a Jana stále více trpí. Je jí ubližováno. Ale je tu možnost, že někdy budou moci být s Robertem spolu. Ten ale příjde s hroznou správou – má nemocné srdce a zbývá mu půl roku života. Nakonec po strastiplném půlroku skutečně umírá a s ním i Klára, která stále více nemocná a stará ničí Janu. Té se nakonec ujme městský doktor a v závěru knihy autorka nastiňuje možnost sňatku s ním.

Úryvek z knihy:

Štědrý den. Podivuhodný den, naplněný tajemstvími, postem a příslibem zlatého prasátka, vzrušením a možnostmi, čekáním a vírou v zázraky.

Mezi bělostnými záclonami nahlíží bílý den do uklizených a slavnostně upjatých pokojů. Bělost sněhu za okny vysílá tiché světlo na stropy, pod nimiž se vznáší jako kadidlo.

Teta je tichá, plná důvěry, plna lásky po dlouhém hovoru, který skončil snad až k ránu. Je jako proměněná.

Jana přebírá rozinky do vánoček a zpívá k tomu povinně, aby jí nesvádělo k mlsání. Těsto kyne v míse na kamenci a voní citrónem a máslem. V napjatém tichu a dramatickém vzrušení se vytahuje těsto na závin, tenčí, než papír, průhledné a tažné tak, že by jím člověk pokryl celý dům. Jablka, skořice, sladké boží dary, všechno se zavine pružně a rychle na bílém plátně a překlopí se na plech.

Teta si oddychne. Neboť toto jsou úkony hluboce rozechvívající a odpovědné a neskonale významné. To vše se děje pro Roberta a budiž mu měřítkem zdatnosti, lásky a vážnosti.

Vánočky jsou vážkami, na nichž se váží osud manželství. Neboť žena, která si váží svého muže, nemůže pokazit vánočky. Jenom nevážnosti a lajdáctví se může vánočka sesmeknout na stranu nebo udělat sedlý brousek uspodu. Muž má plné právo zaujmout k tomu příslušné stanovisko. Ale hodná žena zas právem čeká, že její snaha bude vděčně oceněna.

Znaky díla:

Psychologický román
užívání slezského nářečí
vypravování v ER formě
natočen stejnojmenný film v roce 1957