< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Anton Pavlovič Čechov: RacekAnton Pavlovič Čechov: SvatbaČtenářský deník

Anton Pavlovič Čechov: Spát a spát!

Obsah díla:

Hlavní postavou této povídky je třináctiletá Varjenka, která pracuje ve vyčerpávající službě. Snaží se uspat malé dítě, které vytrvale křičí. Kolébá ho a přitom se zoufale brání spánku, po kterém by následoval trest. Před očima se jí objevují obrazy lidí, kteří leží v blátě, protože se jim chce spát. Do představ se také vmísí vzpomínka na noc, kdy zemřel její otec Jefim Stěpanov. Svíjí se na podlaze v bolestech a ona situaci pozoruje z pece. Maminka Pelageja shání lékaře, jenž doporučí převoz do nemocnice. Za pěkného jasného rána se Pelageja vrací a oznamuje, že tatínka přivezli pozdě. Varjenka odchází do lesa plakat, ale vzbudí ji hrubý pohlavek.

Vrací se do reality, ve které jí mistr nadává, protože spí, když dítě pláče. Zanedlouho se jí místnost opět rozpíjí a spatřuje postavy spící v blátě. Hrozně ráda by se k nim přidala, ale popohání ji maminka, která hledá možnosti práce a almužny. Tentokrát se probere kvůli křiku mistrové, která přišla nakrmit své dítě. Pomalu svítá a Varjence začíná další pracovní den. Při aktivní činnosti ji únava nepřepadá tolik, jako když sedí nebo stojí na místě. Nemůže se dočkat večera a spánku.

Konečně odejdou poslední hosté a domácí se chystají ke spánku. Posledním úkolem je uspat děťátko, které nepřestává namáhat hlasivky. Varjenka již téměř zbavená smyslů najednou pochopí, že dítě je jejím nepřítelem, kvůli němu má svázané končetiny a nemůže žít. V halucinacích k němu přistoupí a udusí ho. Poté se natáhne na podlahu a tvrdě usne...

Úryvek z knihy:

Kahánek pomrkává. Zelená skvrna a stíny se dávají do pohybu, derou se Varjence do strnule otevřených očí a napůl spící mozek je přetváří v mlhavé vidiny. Varjenka vidí černá mračna, která se honí po obloze a křičí hlasem jejího děťátka. Pak zafičí vítr, rozvane mraky a Varjenka spatří širokou silnici s vrstvou řídkého bláta. Po té silnici jede fůra za fůrou, plouží se po ní lidé s ranci na zádech, kmitají po ní sem a tam nějaké stíny. Z obou stran prosvítají skrze studenou vlhkou mlhu lesy. Vtom se lidé s ranečky i stíny vrhají na zem do řídkého bahna. "Proč?" ptá se Varjenka. "Spát! Spát!" odpovídají a v tu ránu spí, jako když je do vody hodí, pevně a sladce, a vrány a straky na telegrafních drátech křičí dětským hlasem a snaží se je vzbudit. "Spi, děťátko, spi, zavři očka svý..." brouká Varjenka a už se vidí v temné, dusné chalupě.

(...)

"Spi, děťátko, spi, zavři očka svý," brouká Varjenka. Ale děcko pláče, je pláčem celé bez sebe. Varjenka znovu vidí tu zablácenou silnici a ty postavy s ranci. Pelageju a tatínka Jefima. Všecko chápe a všecky poznává, a to jediné, co není s to v polospánku pochopit, je ta síla, která jí svazuje ruce i nohy, která ji drtí a brání jí žít. Rozhlíží se, hledá tu sílu, aby se jí mohla zbavit, ale nenachází ji. Konečně, už celá ztýraná, sbírá zbytek sil, napíná zrak, upírá ho nahoru na mihotavou zelenou skvrnu, začíná vnímat pláč a objevuje nepřítele, který jí brání žít. Ten nepřítel je děťátko. Varjenka se rozesměje, je jí hrozně divné, že tak dlouho nemohla pochopit takovou maličkost. Také zelená skvrna, stíny a cvrček jako by se smáli a divili. Varjenka podléhá halucinaci. Vstává ze stoličky, a se širokým úsměvem a strnule otevřenýma očima přechází po světnici. Je jí dobře a k smíchu při pomyšlení, že se v příští chvíli děťátka zbaví a rozváže si ruce i nohy. Zabije to děťátko a bude moci spát a spát! Se smíchem mrká na zelenou skvrnu, hrozí jí prstem a pak se přikrade ke kolíbce a skloní se nad děťátkem. Zadusí je, a když je po všem, rychle se natáhne na podlahu a radostně se směje při představě, že může spát. Za chvilinku už spí jako zabitá ...


Přidal: Aleinad 26.07.2008
Zobrazit podrobnosti
Počet slov: 621
Zhlédnuto: 5053 krát
< Předchozí knížka Zpět na výpis knížekNásledující knížka >Anton Pavlovič Čechov: RacekAnton Pavlovič Čechov: SvatbaČtenářský deník