Publius Ovidius Naso: Proměny

Obsah díla:

- veršovaná epická skladba z 8. století
- básně jsou členěny do 15 knih
- řecké a římské mytologické příběhy, které mají společný motiv - proměnu
- použity daktylské hexametry - 12 tisíc veršů, slovní hříčky
- ispirace pro mnoho dalších umělců
- z latiny přeložil Ferdinand Stiebitz

Daidalos a Íkaros
Daidalos, který se ocitl ve vyhnanství na Krétě, toužil po rodné zemi. Vyrobil proto křídla z ptačích per, které spojil voskem. Varoval svého syna Íkara před nebezpečím vody a slunce, ale chlapec se nechal zlákat oslnivou září, kvůli které nalezl smrt v moři. Nešťastný Daidalos syna pohřbil na ostrově, který po něm na počest jeho památky pojmenoval.

Filemón a Baucis
Zeus a Hermes hledali v lidské podobě přístřeší a manželé Filemón a Baucis jim ho nezištně poskytli. Za odměnu nebyli postiženi potopou a po smrti byli přeměněni na dva stromy, jejichž větve se proplétaly.

Pyramos a Thisbé
Milenci Pyramos a Thisbé žili v Babylóně. Na jedné noční schůzce dívku vylekala lvice, dala se tedy na útěk, při němž jí sklouzl závoj. Pyramos ho nalezl celý od krve a v domnění, že je jeho láska mrtvá, spáchal sebevraždu. Když ho Thisbé spatřila, provedla totéž.
(inspirace pro Shakespeara)

Úryvek z knihy:

Daidalos a Íkaros

"Již nalevo měli Júnónin ostrov Samos (dřív minuli Délos a Paros), vpravo pak Lebinthosbyl a Kalymné úrodná medem; a tu se hoch jal radostně vypínat odvážným letem, opustil vůdce svého a zlákán po nebo touhou zamířit do výše let. Však blízkost prudkého slunce změkčila vonný vosk, jenž poutal pospolu pera. Vosk se mu roztavil hned: on holými pažemi mává, avšak nemaje křídel, již nemůže nabrati vzduchu. Chlapecká ústa jeho, jež volala otcovo jméno, přijala blankytná voda: té jména se dostalo po něm.
Nešťastný otec jeho (však nebyl již otcem), ten volal: "Íkare můj, kde jsi, můj Íkare? Ve kterém směru hledat tě mám?" Tak volal; tu spatřil na vlnách pera. Proklev vynález svůj i umění, uložil tělo do hrobu. Ostrov ten dle mrtvoly pohřbené nazván."