Ve škole povídá paní učitelka: "Venku tak krásně sněží, co kdybychom začali s koulováním?"
"Ano, ano!" křičí žáci.
"Dobře, tak k tabuli půjde Pepíček."
„Pepíčku, jak zní rozkazovací způsob slovesa mlčet?“
„Psssst!“
Před školou se perou 2 kluci. Přijde k nim rozzuřený učitel a přikazuje: „za trest každý z vás napíše stokrát svoje jméno.“
Vtom se však jeden ozve: „To je nespravedlivé on je Ivo Suk a já Dobroslav Podkrkonožský!“
Při hodině matematiky se učitel dětí ptá, kolik je 3 x 2. Pepíček se přihlásí a povídá: "Pane učiteli na stropě je komár".
Učitel odpoví: "Tak ho zašlápni a dej pokoj."
Učitelka.Sednout a smazat tabuli!
Žákině.Tak nevím,jestli zvládu obojí najednou!
(Při suplování se děti baví s paní učitelkou)
Co by sis vzal s sebou do sklepa, kdyby bylo tornádo?
Pepíček odpoví: Jídelní lístek.
A proč? Zeptá se zvědavě paní učitelka.
No... kdybych měl hlad, tak si něco objednám.
Učitelka při hodině bižule, při zkoušení se ptá Pepíčka, že jak by popsal houby a čím to je, že tak vypadají. Pepík na to: "Jelikož houby roztou na vlhkém prostředí, vypadají jako deštníky."
Přijde učitel do třídy a řekne: Tak děti tato místnost má 15 m2, sluníčko sem svítí pod úhlem 20 stupňů, kolik mi je let?
Udivené děti otevřou pusu dokořán a neví. Přihlásí se Pepíček a řekne: 48 let.
Na to učitel řekne: Jak jsi na to přišel Pepíčku?
Pepíček odpoví: Já mám doma bratrance, kterému je 24 let a táta říká, že je napůl debil.
Učitelka se táže dětí:
Děti, kdo nám řekne nějakou hezkou lidovou pranostiku?
Pepíček se hlásí, paní učitelka ho vyvoplá a Pepíček říká:
"Únor bílý, sílí pole"
"Výborně Pepíčku, to je moc hezká pranostika. Jen ti naši předkové, když tyhle pranostiky vymýšlely, dělali to tak, aby se rýmovaly. Tak se zkus Pepíčku ještě jednou zamyslet a řekni nám tu pranostiku tak, aby se rýmovala."
Pepíček chvíli přemýšlí a pak říká:
"Únor bílý, sílí pole, pičo vole"
Učitelka k žákovi: "Časuj nám sloveso chodit!"
"Chodím ... chodíš.... chodí..."
"Rychleji!" Pobídne ho učitelka.
"Běžím... běžíš.... běží..."