Ředitel jedné menší střední školy měl velké problémy s dospívajícími slečnami, kterým se zalíbilo používání rtěnky. Když si ji na dámských toaletách patlaly na rty, vždy potom zanechávaly obtisky na zrcadle. Když už se situace stávala neudržitelnou, ředitel se rozhodl razantně zakročit. Zavolal si všechny dotyčné slečny a odvedl je na toalety. Tam už čekal školník. Ředitel dívkám vysvětlil, že si asi neuvědomují, kolik práce školníkovi dá každý večer zrcadla umýt. Poprosil jej, aby slečnám svoji namáhavou práci předvedl. Školník vytáhl ze skříně dlouhé koště, namočil jej v nejbližší záchodové míse a začal pucovat zrcadlo. Od toho dne se už žádný obtisk na zrcadle neobjevil.
Na zkoušce z anatomie se ptá profesor studentky, které hrozí propadnutí:
"Slečno, z jakého svalstva jsou stydké pysky?"
Studentka chvíli přemýšlí:
"Z příčně pruhovaného.", pípne.
"No tak si s nima zkuste zatleskat a přijďte příště."
"Paní učitelko," volá prvňák Honza, "já už vím, co je to AIDS! To je velkej autobus!"
"Prosím tě, kdes tohle slyšel?" ptá se učitelka.
"Dneska ráno říkal pan ředitel školníkovi: Jestli má ta mladá učitelka AIDS, tak v tom jedeme všichni!"
To se takhle jednou Svatý Petr rozhodne zjistit, jak jsou na tom Pražští studenti při přípravě na zkoušky. Povolá tedy anděla, ať zjistí, co se dole děje. Je jeden měsíc před zkouškami a anděl hlásí:
"Medici se učí a ekonomové a právníci chlastají."
Týden před zkouškami:
"Medici si už opakujou, všechno umějí, ekonomové začínají číst skripta a právníci chlastají."
Večer před zkouškami:
"Medici jsou už naučený, uměj to pozpátku, ekonomové dočetli taktak Samuelsna a právníci se modlí."
Svatý Petr povídá:
"Modlí říkáš? No tak to jim pomůžeme."
První den v americké škole. Učitelka představuje třídě nového žáka - Sakiho Suzukiho, syna šéfa představenstva firmy Sony.
Hodina začíná.
Učitelka: "Podíváme se, jaké máte znalosti amerických kulturních dějin. Kdo řekl - DEJTE MI SVOBODU NEBO SMRT?"
Žáci ani nedutají.
Suzuki zvedne ruku a praví: "Patrick Henry 1775 ve Filadelfii."
Velmi dobře Suzuki. A kdo řekl: "ZEMĚ JE NÁROD A NÁROD SE NESMÍ PODROBIT?"
Suzuki se postaví a odpoví: "Abraham Lincoln 1863 ve Washingtonu".
Učitelka se podívá na ostatní žáky a pronese: "Styďte se, Suzuki je Japonec a zná americké dějiny lépe než vy!"
Ze zadních lavic je slyšet tenký hlas. "Polibte mi *** vy zasraný Japonci!"
"Kdo to řekl?", vykřikne učitelka.
Suzuki zvedne ruku a bez vyvolání odpovídá: "Generál Mc Arthur 1942 u Panamského kanálu a Lee Jacocca 1982 na setkání dozorčí rady General Motors."
Ve třídě je ticho jako v hrobě a zezadu se zase ozve: "Asi se pobleju!"
Učitelka opět vykřikne: "Kdo to zase řekl?"
Suzuki odpoví: "George Bush senior japonskému ministru Tanakovi během pracovního oběda v Tokiu v roce 1991."
Jeden žák zvolá: "Vykuř mi ho!"
Učitelka vybuchne. "A teď už toho mám dost, kdo to řekl?"
Suzuki bez mrknutí oka: "Bill Clinton Monice Levinské v oválné pracovně Bílého domu ve Washingtonu v roce 1997."
Jiný žák povstane a vykřikne: "Suzuki je hromada sraček!"
Suzuki na to: "Valentino Rossi při Grand Prix motocyklů v Brazílii 2002."
Ve třídě vypukne naprostý chaos a řev, učitelka omdlí, otevřou se dveře a vstoupí ředitel: "Kurva, takový bordel jsem ještě neviděl!!"
Suzuki: "Vladimír Špidla, ministr financí, při předložení státního rozpočtu, Praha 2003."
Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
"Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně."
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky."
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: "To jsi nevěděl dřív," tak s námahou zase botičky sundala.
Když byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mýho brášky. Maminka říka, že je mám nosit taky."
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot.
Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "Kde máš rukavičky?"
Chlapeček odvětí: "Rukavičky mám nacpané v botičkách."
Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc...
Ve školni jídelně si přisedl student k profesorovi a ten říká: "Prase si nezaslouží, aby sedělo s labutí." Student se zvedl s odpovědí: "Tak ja letím."Čímž samozřejmě pana profesora namíchl a ten se rozhodl, ze mu dá zabrat u zkoušek. Bohužel pro něj, student na vše odpověděl bezchybně. Proto mu dává poslední otázku: "Kdybyste si mohl vybrat ze dvou pytlů a v jednom bylo zlato, ve druhém rozum, který byste si vybral?" student po chvíli řekne, že by si vzal ten se zlatem. Profesor vítězoslavně: "No vidíte, a já bych si vybral ten s tím rozumem." Student neváhá: "Vždyť jo, každý si vybere to, co mu chybí." Profesor už je tak vytočený, že na studentův test napíše BLBEC a pošle ho pryč. Student odchází, aniž by se podíval na hodnoceni a za chvíli se vrátí s otázkou: "Pane profesore, Vy jste se mi tu sice podepsal, ale nenapsal jste tu žádnou známku..."
Matka telefonuje učitelce:
"Prosím vás, nedávejte dětem úlohy z matematiky, ve kterých láhev piva stojí korunu osmdesát. Manžel pak nemůže celou noc usnout."
Do profesorova kabinetu vejde mladá slečna. Usedne naproti němu do židle, poodrhne si vlasy a povídá:
"Udělala bych cokoliv, abych tu zkoušku získala."
Pak si upraví výstřih, nakloní se víc k profesorovi, hluboce se mu podívá do očí a říká:
"Myslím tím, že bych udělala úplně cokoliv."
Kantor zašeptá: "A nemohla byste se to naučit?"
Jednou takhle učitelka ve třídě říká:
"Děti, každý pátek vám dám jednu otázku, a kdo ji správně zodpoví, nemusí v pondělí do školy a bude mít dlouhý víkend."
První pátek se učitelka zeptá, kolik je zrnek písku na pláži. Samozřejmě nikdo neví. O týden později je otázkou, kolik je hvězd na nebi, zase nic.
Pepíček už šílí po dlouhém víkendu, tak zapřemýšlí a ve čtvrtek večer doma vezme dvě slonovinové koule z kulečníku, nabarví je na černo a vyrazí do školy. V pátek na poslední hodině zrovna učitelka ohlašuje, že vysloví otázku na tento týden, když Pepíček vysype ty koule na podlahu. Koule na kachlíkách hlučně poskakují uličkou k tabuli, celá třída samozřejmě lehne smíchy.
Učitelka se zarazí a pak povídá:
"Tak, kdo je ten vtipálek s těma černejma koulema?"
Načež Pepíček vstane a triumfálně prohlásí:
"Bill Cosby, nashledanou v úterý."