„Díky paměti na všechno zapomenu.“
Jeden profesor byl velmi důsledný při dodržování podmínek u testů, a když řekl, že test skončil, tak kdokoliv ještě něco psal, dostal nedostatečnou. Jednou takhle jeden frajer v pohodě po skončení testu, když ostatní odevzdávali, ještě dvě minuty psal, pak se zvednul a nesl papír ke katedře. Profesor na něj:
"Mladíku, ani se neobtěžujte. Máte to za pět."
"Pane proferose, vy nevíte, kdo jsem!"
"Ne, to nevím, a vůbec mne to nezajímá. I kdybyste byl mladej Klaus, z tohohle tesu máte za pět!"
"Vy fakt nevíte, kdo jsem???" ptá se frajer s téměř hysterickým výrazem ve tváři.
"Vůbec netuším, kdo si myslíte, že jste."
"Tak to je dobře!" řekl frajer, vrazil svoji písemku doprostředka štosu s ostatními a kvapně opustil učebnu.
Při hodině matematiky se učitel dětí ptá, kolik je 3 x 2. Pepíček se přihlásí a povídá: "Pane učiteli na stropě je komár".
Učitel odpoví: "Tak ho zašlápni a dej pokoj."
Učitel:
"Studente, doufám, že vás již nikdy neuvidím opisovat."
Student:
"Taky doufám..."
Ve škole povídá paní učitelka:
"A čím je tvůj tatínek, Jirko?"
"On je pekař."
"Hm, to je hezké," na to paní učitelka, "peče nám, děti, chléb. A tvoje maminka je čím, Maruško?"
"Sim, ona je zdravotní sestra."
"Aha, vidíte děti, stará se o nemocné. To je krásné povolání! A co ty, Honzíku?"
"Můj tatínek tancuje nahatej v gayklubu."
"Hmmmm," povídá paní učitelka, "no, i taková zaměstnání jsou..."
O přestávce přijde za Honzíkem a povídá:
"Opravdu tvůj otec tancuje v tom klubu?"
A Honzík odvětí:
"Ne, on pracuje v Microsoftu, ale my se za to všichni stydíme."
Jednou takhle učitelka ve třídě říká:
"Děti, každý pátek vám dám jednu otázku, a kdo ji správně zodpoví, nemusí v pondělí do školy a bude mít dlouhý víkend."
První pátek se učitelka zeptá, kolik je zrnek písku na pláži. Samozřejmě nikdo neví. O týden později je otázkou, kolik je hvězd na nebi, zase nic.
Pepíček už šílí po dlouhém víkendu, tak zapřemýšlí a ve čtvrtek večer doma vezme dvě slonovinové koule z kulečníku, nabarví je na černo a vyrazí do školy. V pátek na poslední hodině zrovna učitelka ohlašuje, že vysloví otázku na tento týden, když Pepíček vysype ty koule na podlahu. Koule na kachlíkách hlučně poskakují uličkou k tabuli, celá třída samozřejmě lehne smíchy.
Učitelka se zarazí a pak povídá:
"Tak, kdo je ten vtipálek s těma černejma koulema?"
Načež Pepíček vstane a triumfálně prohlásí:
"Bill Cosby, nashledanou v úterý."
Jarda se ve škole chlubí učitelce, že jeho sestra má žloutenku. Učitelka ho pošle domů, aby to děti nedostaly. Za týden ho potká a ptá se. „Tak co, Pepíčku, jak se daří sestře?“
„Jó, to já nevím, paní učitelko. To víte, než sem dojde z Austrálie další dopis, tak to chvíli potrvá.“
Kapitán vyučuje policejní nováčky matiku:
“5-7+2=0, chápete?", ptá se.
Nováčci samozřejmě nechápou.
“Dobrá, vysvětlíme si to na příkladu: V autobuse jede 5 policistů, 7 jich vystoupí.
Kolik policistů musí nastoupit, aby v autobuse nikdo nebyl?”
Do profesorova kabinetu vejde mladá slečna. Usedne naproti němu do židle, poodrhne si vlasy a povídá:
"Udělala bych cokoliv, abych tu zkoušku získala."
Pak si upraví výstřih, nakloní se víc k profesorovi, hluboce se mu podívá do očí a říká:
"Myslím tím, že bych udělala úplně cokoliv."
Kantor zašeptá: "A nemohla byste se to naučit?"
Učitelka se táže dětí:
Děti, kdo nám řekne nějakou hezkou lidovou pranostiku?
Pepíček se hlásí, paní učitelka ho vyvoplá a Pepíček říká:
"Únor bílý, sílí pole"
"Výborně Pepíčku, to je moc hezká pranostika. Jen ti naši předkové, když tyhle pranostiky vymýšlely, dělali to tak, aby se rýmovaly. Tak se zkus Pepíčku ještě jednou zamyslet a řekni nám tu pranostiku tak, aby se rýmovala."
Pepíček chvíli přemýšlí a pak říká:
"Únor bílý, sílí pole, pičo vole"