Učitelka k žákovi: "Časuj nám sloveso chodit!"
"Chodím ... chodíš.... chodí..."
"Rychleji!" Pobídne ho učitelka.
"Běžím... běžíš.... běží..."
Profesor říká:
"Dnes vás pustím o čtvrt hodiny dřív. Odcházejte prosím potichu, ať nevzbudíte nikoho ve vedlejších učebnách."
Jaký je rozdíl mezi školou a vězením?
Žádný, sedíš a nevíš za co.
Kapitán vyučuje policejní nováčky matiku:
“5-7+2=0, chápete?", ptá se.
Nováčci samozřejmě nechápou.
“Dobrá, vysvětlíme si to na příkladu: V autobuse jede 5 policistů, 7 jich vystoupí.
Kolik policistů musí nastoupit, aby v autobuse nikdo nebyl?”
Učitelka se táže dětí:
Děti, kdo nám řekne nějakou hezkou lidovou pranostiku?
Pepíček se hlásí, paní učitelka ho vyvoplá a Pepíček říká:
"Únor bílý, sílí pole"
"Výborně Pepíčku, to je moc hezká pranostika. Jen ti naši předkové, když tyhle pranostiky vymýšlely, dělali to tak, aby se rýmovaly. Tak se zkus Pepíčku ještě jednou zamyslet a řekni nám tu pranostiku tak, aby se rýmovala."
Pepíček chvíli přemýšlí a pak říká:
"Únor bílý, sílí pole, pičo vole"
Přišla paní učitelka do třídy a říká: "Dnes budeme mít test z přírodovědy o tom, co nám dávají zvířata. Tak třeba ty, Honzo: Co nám dává pštros?"
"Peří."
"Dobře. Teď ty, Šimone: Co nám dává slepice?"
"Vajíčka."
"Správně. A co ty, Vašku: Co nám dává kráva?"
"Domácí úkoly."
Učitel:
"Studente, doufám, že vás již nikdy neuvidím opisovat."
Student:
"Taky doufám..."
Ve škole mají žáci hodinu angličtiny s mladou učitelkou, krásnou holkou se vším všudy. Do probíhající hodiny vstoupí inspektor. Nikde není volné místo, jenom v poslední lavici vedle Franty, tak se tam posadí. Učitelka napíše na tabuli anglickou větu a chce, aby jí žáci přeložili. V tom ji spadne křida, ona se pro ni ohne a minisukne odhalí kalhotky. Nikdo se nehlásí, jenom Franta vzadu má ruku nahoře.
"Tak, Franto, co ta věta česky znamená?
Franta povídá: "Týý jo, ta má ale zadek!"
Učitelka zrudne, trapas před inspektorem, a odpoví: "No to je špatně, jak se opovažuješ? Píšu ti pětku!"
Franta si sedne, vztekle loktem dloubne do inspektora a říká: "Když neumíš anglicky, tak příště neraď, debile!"
„Díky paměti na všechno zapomenu.“
Dva mladíci studovali chemii v Praze. Celý rok se jim docela dařilo, vypadalo to na vzorné studenty. Víkend před závěrečným testem se proto rozhodli, že se trochu uvolní, a odjeli za kamarády na Moravu trochu oslavovat. Jenže to přehnali a prospali celou neděli. Do Prahy dorazili v pondělí ráno, naprosto neschopní rozumně uvažovat. Odpoledne po termínu testu přišli za profesorem a začali mu vysvětlovat, jak byli na víkend pryč a když se vraceli, píchli kolo a strávili půlku noci na silnici v marné snaze někoho stopnout, takže nestihli dorazit na koleje včas, a prošvihli test.
Profesor se zamyslel a rozhodl, že mohou tedy přijít na písemku druhý den. Oba si oddechli, na kolejích zapadli na pokoj a zopakovali si látku.
Druhý den je profesor posadil každého do jedné místnosti a přinesl jim zadání testu. Na první straně byla otázka za pět bodů, cosi o koncentracích roztoků, takže to v pohodě oba zmákli. Ale byli zatraceně překvapení, když otočili papír a tam stálo:
"(95 bodů) Přední nebo zadní kolo?"