Moje nejkrásnější Vánoce (Vypravování)

Nejdůležitějšími svátky křesťanů jsou Velikonoce, pro mě k nejvýznamnějším patří Vánoce. Už proto, že před tímto obdobím mám největší výdaje v celém roce, protože musím nakoupit spoustu dárků, neboť naše rodina je vskutku nemalá.

Příprava na Vánoce u nás začíná čtyři neděle před Štědrým dnem. Výrobou adventního věnce si totiž všichni uvědomí, že čas kvapí velice rychle, a odkládat nákup na poslední chvíli se většinou nevyplácí. Počátkem adventu vyleštím okna v mém pokoji i svá čtyři akvária, aby i obyvatelé vodního světa měli nějaký pěkný zážitek. Po vytření prachu pod postelí i ve složitě členitém regálu usedám ke stolu a počítám úspory na letošní dárky pro rodinu.

Tato kontrola probíhá poměrně rychle, protože, okamžitě po tom, kdy nějaké peníze vydělám, si zapíši, co s nimi hodlám udělat. Proto například už dnes vím, kolik bude sestře stát dárek k narozeninám za pět let. Následuje „běh“ po obchodech, hlavně těch internetových, protože jsem líný procházet klasické „kamenné“ a omlouvám to tím, že žiji v moderní době a ne v době kamenné.

Týden před Štědrým dnem je už i u nás znát, že se děje něco netradičního. Hlavně proto, že mladší bráchové jsou hodní, aby něco od Ježíška dostali. Mamka začíná být nervózní, protože opět nekoupila dárky včas. Sestry nadávají, jelikož se jim připaluje cukroví. Jen já jsem v tomto ohledu v klidu, protože žádné cukroví chystat nemusím. Zajímavé! I letos vyšla služba na nádobí přes svátky na mne. To mi vždy dokáže pokazit náladu.

Moje nejkrásnější Vánoce byly jistě ty, kdy jsem ještě věřil na Ježíška. Tehdy jsme ještě bydleli v Nové Vsi a já byl starý pouze tři roky…

Ráno jsem se probudil jako každý jiný den. Ještě než jsem vstal z postele, všiml jsem si, že můj starší bratr dnes nešel do školy. Bylo mi to divné, ale potom jsem si vzpomněl, jak mi včera vysvětloval, že teď nějakou dobu nemusí chodit do školy.

Den začal obyčejně. Oblékl jsem se a sešel po schodech do kuchyně za mamkou, která právě snídala. Po jídle jsem se starší sestrou šel na půdu věšet prádlo, protože venku napadal sníh a oblečení by tam neuschlo. Teprve když visel i poslední kapesník, mohl jsem si jít s mladším bráchou hrát s auty a kostičkami.

Po obědě jsem měl jít spát, ale neusnul jsem a celou dobu jsem přemýšlel, jaké by to bylo krásné, kdyby hodně moc chumelilo a sníh zasypal celý náš dům. Po čase jsem řekl mamce, že už jsem spal dost dlouho a že bych si chtěl jít hrát. Bylo mi to dovoleno, ale nesměl jsem chodit nahoru do svého pokoje. Vůbec jsem nevěděl proč. Zjistil jsem to až po večeři, když jsme všichni vešli nahoru. To bylo ale překvapení! Nadšeně jsem vykřikl: „Jé, opravdu tady byl Ježíšek!“

Opravdu. Jak jinak by se mohl uprostřed temného pokoje objevit velký stromeček s rozsvícenými svíčkami? Když bratr zapálil prskavky, byl jsem štěstím bez sebe. Ježíšek tedy na mne nezapomněl. Nebyl jsem hodný zbytečně.

Pod jedličkou ležela spousta zabalených dárků. Některé balíčky byly jistě určené i mně. Co bylo uvnitř, na to si už nevzpomínám. Myslím, že jsem to tenkrát ani nevnímal. Byl jsem tolik okouzlen opravdovým stromečkem se zářícími svíčkami, ale i tím, že tady před chvílí byl Ježíšek a jistě viděl, jaký jsem poslušný a jak hezky pomáhám mamince.