Jaký bych já chtěl být rodič (Úvaha)

V dnešní době je móda mít co nejméně dětí a tudíž i nejméně starostí.

Mám čtyři sourozence a myslím si, že mít jen jednoho, natož být jedináček, tak by mi muselo být smutno. Můj bratr se mnou jezdí na kole, sestra se mi snaží pomáhat v učení. A kdybych byl sám? Musel bych samozřejmě všechnu práci zastat sám, ale zase by jí nebylo tolik. Tak co si vybrat? Asi není na světě mnoho lidí, které by bavilo celé dny prát a žehlit prádlo, vařit, uklízet, …

Být rodičem opravdu musí být těžké. Ale jaká to musí být radost, když vidí, že jeho dítě vystudovalo, našlo si dobrou práci, založilo si vlastní rodinu a je šťastné; že dlouhé roky péče nebyly nadarmo. A jak je asi smutný ten, kdo vidí své dítě úpět ve vězení. Rozhodně se vyplatí věnovat potomkům více času, než za ně platit rozbitá okna.

Na budoucí chování dítěte má vliv televize, společnost, ale hlavně rodina. Základem dobré rodiny je upřímnost, aby se dítě nebálo svěřit se rodičům se svými starostmi a trápeními. V rodině by neměla vládnout lež, přetvářka a nenávist.

Je krásnější, když otec běhá se synem, hrajíc schovávanou či hrají fotbal, než když se dítě válí po ulici, vzteká se a odmítá jít dál a používá výrazy, které by z úst nevypustil ani dospělý darebák. Rodiče, kteří kupují svým dětem vše, co si umanou, rozmazlují je a neobětují pro ně chvíli svého času, se pravděpodobně dočkají chvíle, kdy se jejich dceruška nebo synáček na ně vykašlou a nechají v osamocení. Vyplatí se tedy mít více dětí, aby se zvýšila pravděpodobnost, že alespoň jedno z nich nezapomene, díky komu je vlastně na světě?

Až budu mít jednou vlastní rodinu, budu se snažit svým dětem věnovat více času, abych se za ně nemusel stydět.